2017 PODZIM
REPORTY
22.SAISON
1.KOLO Anton aus Tirol – VŠSK MFF UK VET A 5:5 (3:1)
Středa 6.9. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka II - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Meďák, Ríša, Milánek, Burgy, Karel
Branky: 2.min. Anton 5 Kopa 1:0; 5.min. Anton 3 Karel 2:0; 20.min. Anton 15 Burgy 3:0; 28. min 3:1; 31.min. Anton 15 Burgy 4:1; 34.min Anton 15 Burgy 5:1; 43.min. 5:2; 47.min 5:3; 55.min. 5:4; 57.min. 5:5
Dvaadvacátá sezóna je odstartována. Do prvního souboje sezóny jsme šli takřka v plné síle, omluvil se pouze Mojmír a v brance musela zaskočit naše dvojka.
Úvod samotného zápasu nám vyšel náramně. Při úvodním střihání náš kapitán nezvítězil, ale podařilo se mu přesvědčit soupeře i rozhodčího, že vítěz bere balón a poražený si může vybrat stranu. Tento diplomatický úspěch znamenal, že nepříjemné sluníčko v první půli svítilo do očí brankáři našeho soupeře. Už ve druhé minutě Burgy zavezl míč před branku soupeře a ze dvou nabíhajících spoluhráčů si vybral Kopu, pro něhož bylo hračkou uklidit přihrávku do sítě - 1:0. V páté minutě znovu Burgy uprosřed hřiště vymyslel kolmici, kterou soupeřův bek sice zasáhl, ale nezastavil. Míče se chopil Anton 3 a svůj osamocený nájezd na gólmana vyřešil s nadhledem - 2:0. Z tohoto KO se soupeři zvedali těžko, ale postupně se zahřívali. Když ve dvacáté minutě Anton 15 cizelérsky zakončil Milánkovu přesnou přihrávku naší třetí brankou, byla už hra vyrovnaná. Náš gólman vyřešil několik ošemetných situací a kapituloval až těsně před půlí brankou značně kuriozní. Rána po rohovém kopu se odrazila od břevna do hlavy našeho brankáře, odtamtud trefila hrudník Antona 9 a potom už balón nezadržitelně zamířil do sítě.
O přestávce nám bylo stále hej. Smáli jsme se inkasované brance, žertovali na téma "Csaplárova past" a věřili naší střelecké potenci - vždyť jsme využili všechny své šance a nebohý brankář soupeřů si vlastně ani pořádně nesáhl na balón..
Začátek druhé půle byl ještě lepší, než u té první. Hned z prvního útoku Anton 5 Kopa zprava oslovil u druhé tyče připraveného Burgyho - 4:1. Vzápětí si Anton 15 sám vybojoval balón na půlce soupeře a nájezd na brankáře vyřešil kličkou doprava a spolehlivým zakončením z nulového úhlu do opuštěné branky. Pocit, že se nám už nemůže nic stát, vydržel skoro deset minut. Potom jsme nedokázali odvrátit centr z rohového kopu a soupeřův borec vymetl pavučiny v pravém horním rohu naší branky - 5:2. Třígólové vedení vypadalo stále bezpečně, ale Vysokoškolákům narostla křídla. Vlastně jsme je na koně posadili tím, že jsme nebyli schopni změnit svůj "hurá styl". Marně nás gólman hlasitě upozorňoval, že se se soupeři honíme jako zajíci. Další průběh zápasu poznamenala nenápadná akce, po níž před naší brankou nebezpečně proběhl neobsazený útočník a náš brankář na poslední chvíli srazil přihrávku mířící do branky na tyč ... a při tomto zákroku si nějak zablokoval záda. Takřka vzápětí ránu ze střední vzdálenosti tečoval Karel a Burgy srazil nad branku, ovšem z rohového kopu již udeřilo - míč přeletěl všechny bránící hráče a následoval povedený volej do odkryté branky - 5:3. Tlak Vysokoškoláků vzrůstal. Pět minut před koncem Burgy u našeho rohového praporku pokryl sražený míč, ovšem místo zcela logického odkopu, pokud možno otřeného o soupeřova dotírajícího hroťáka, se pokusil i na tomto místě hrát fotbal. Hráče si povodil ze strany na stranu a potom poslal malou domů, nehledíce na to, že dva napadající soupeři by znamenali problém i pro gólmana bez zablokovaných zad... Následující odkop trefil jednoho z nich a míč se třepetal v naší síti. Teď už bylo otázkou času, kdy bude srovnáno. Milánek se na půlící čáře nechal opít rohlíkem a zatímco tři útočníci odtáhli naše obránce k postraním lajnám, dva beci soupeřů (patrně pro zmatení protivníků oba s číslem 4) si zahráli bago s Karlem a ten menší z nich jej zakončil účinnou střelou zprava na zadní tyč. Do konce chyběli tři minuty a vypadalo to, že bychom mohli přijít i o bod, ale nakonec jsme málem vyhráli - Karel své zakončení sice netrefil ideálně, ale míč tečoval jeden z beků a gólman Matfyzáků si v samotném konci zápasu připsal jediný ale velice důležitý zákrok.
Co k tomu říci? Vést dvacet minut před koncem o čtyři branky a nevyhrát, to už je kumšt. Čekají nás podstatně těžší soupeři, než byl ten dnešní a tak bychom měli zavzpomínat na styl, který jsme tak úspěšně aplikovali na jaře.
Hvězdou číslo 1 byl třígólový Anton 15 Burgy, hvězdou číslo 2 Anton 5 Kopa... Třetí hvězdu hledáme velice těžko
2.KOLO Anton aus Tirol – Stará Garda 3:3 (2:2)
Středa 13.9. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa, Mojmír - Meďák, Milánek, Karel
Branky: 3.min. 0:1; 9.min. Anton 12 Milánek 1:1; 11.min. Anton 3 Karel 2:1; 14.min. 2:2; 42. min 2:3; 51.min. Anton 3 Karel 3:3
Do druhého kola jsme se scházeli těžce. Burgy měl nějaké neodkladné rodinné záležitosti, Ríšu v den zápasu chytly záda a Karel hlásil pozdní příchod z důvodu třídní schůzky. Tudíž jsme do zbraně povolali Mojmíra a, jak se v samotném zápase ukázalo, Anton 8 přes veškeré zdravotní neduhy svůj part zvládl s přehledem. Proti nám stála Stará Garda. Tým, který se vždy vyznačoval důslednou obranou a nepřekonatelným gólmanem, loni na podzim postoupil do první ligy a asi i díky účasti v ní výrazně svůj kádr zkvalitnil. Oproti předchozím vzájemným zápasům měl k dispozici dva velice dobré fotbalisty a jednoho vskutku luxusního.
Borci z Gardy začali aktivně a od počátku sebevědomě motali naší obranu. Ve třetí minutě se jejich nejlepší součástka dostala ke střele ze střední vzdálenosti a přesná, tvrdá rána prošla Kočkovi mezi nohama – 0:1. Další šance přišly vzápětí a Kočka se pomalu rozchytával k fantastickému výkonu. Náš útok jej vzápětí podpořil nečekaným vyrovnáním: Anton pět zahrál rohový kop prudce do míst, kam si nabíhali trojka s dvanáctkou. Milánek byl rychlejší i důraznější a jeho odměnou byla koncovka mezi nohama bezmocného gólmana – 1:1. Za dvě minuty se soupeři zrovna nepotkali s přesnou rozehrávkou a Kopa vyslal na zteč Antona 3. Náš střelec šel jeden na jednoho, hodil si míč okolo obránce doprava a z relativně velké vzdálenosti to prostě zkusil. Jeho rána nebyla nechytatelná, to si přiznejme, ale mířila přesně k tyči a míč v ideálním místě skočil, takže závora v podobě pravé nohy soupeřova brankáře sklapla naprázdno a síť se zavlnila podruhé – 2:1. Soupeře tento vývoj skóre nikterak nedeprimoval. Následovala pohledná kombinace a střela, kterou Kočka skvěle vyrazil, ovšem pouze k nohám zcela volného střelce, jenž měl dost prostoru si balón zpracovat a zasunout jej do prázdné – 2:2. Takřka vzápětí jsme si mohli vzít vedení zpět: Anton 5 vybojoval autové vhazování, bez váhání poslal míč do vápna a nabuzená trojka zcela bez účasti nezformované obrany hlavičkovala takřka dokonale do protipohybu gólmana, který jenom pohledem zkontroloval, jak míč naráží do tyče. V dalším povedeném brejku vyzval Mlaďas ke skórování Milánka, ale tomu vyšla koncovka na "béčko" a nepodařilo se mu balón dostatečně zvednout. Na druhé straně se Kočka potil a vytahoval z mošny jeden úžasný zákrok za druhým. V samotném závěru první půle se do vyložené šance dral Kopa, byl před vápnem zastaven způsobem nedovoleným, ale s trestným kopem jsme naložili prachbídně.
Druhá půle začala podobně jako první. Soupeři sebevědomě útočili, my jsme zodpovědně bránili a k ohrožení gólmana Staré Gardy jsme se dostávali stále sporadičtěji. Je třeba říci, že na naší straně nejenomže Kočka čaroval, ale našli jsme i „trójského koně“ v dresu soupeře. Autor druhé branky v naší síti zahodil několik hodně dobrých příležitostí. V jedné chvíli se ocitl sám před prázdnou brankou a i my už jsme se otáčeli s tím, že jdeme rozehrávat na půlku, ale střela z první mířila na rohový praporek. Když už jsme si mysleli, že jsme přečkali to nejhorší, přišel jeden rychlý útok po naší pravé straně a přesný pas do nejnebezpečnějšího prostoru, na němž si pochutnal vysoký příslušník Straré Gardy – 2:3. Nezdálo se, že bychom mohli vyrovnat, Milánek hrozil hlavičkami ze standardních situací, Mlaďasovu ránu kryl gólman, vyloženou příležitost jsme vlastně neměli, ale pořád jsme byli na dostřel a tak nám stačilo počkat si na jednu šanci. Ta přišla v jedenapadesáté minutě. Anton 12 Milánek si na pravé straně s chutí pohrál s obráncem, počkal, až si od druhého beka odskočí aktivní trojka a vykouzlil ukázkovou českou uličku, kterou Karel precizní placírkou levou nohou k levé tyči přetavil ve vyrovnání. Garda přitlačila, ale naše obrana už nepovolila. Obránci bránili, útočníci padali do střel a Kočka si držel úžasný standard. Na závěr jsme málem zvítězili, když po levé straně utekl Anton 5 a jeho křížná rána orazítkovala pravou tyčku. Nakonec jsme si tedy v hodně proděravělé sestavě vzali zpět bod, který jsme v prvním kole vysloveně prohospodařili.
Hvězdou číslo jedna byl ve svém prvním letošním startu Anton 1 Kočka. Druhou hvězdu si připíná Anton 12 Milánek, který jednu branku vstřelil a tu poslední krásnou akcí vytvořil. Třetí hvězdu si zaslouží „motorová myš“ Anton 5 Kopa, jenž byl chvíli v útoku, chvíli v obraně a zabodoval se dvěma asistencemi
3.KOLO Anton aus Tirol – Autobazar DUO 1:5 (1:2)
Středa 20.9. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Ríša, Meďák, Milánek, Karel
Branky: 7.min. Anton 3 Karel 1:0; 18.min. 1:1; 22.min. 1:2; 42.min. 1:3; 51.min. 1:4; 54.min. 1:5
Před třetím kolem jsme řešili zásadní nepříjemnost. Anton 15 Burgy si v zápase hanspaulské ligy za LMI poranil koleno. Jak moc je to vážné, je zatím otázkou, ale dle očitých svědků to křenová placka a týden klidu asi nespraví. Jak výsledek napovídá, s absencí nejproduktivnějšího Antona posledních sezón jsme se tentokrát nevypořádali. Tým Autobazaru zažívá rozporuplný start do sezóny. V prvním kole nadělil búra Vršákům, ve druhém mu PH servis načepoval jedenáctku. Na nás tedy opět vyšel pětigólový příděl.
Samotný zápas pro nás nezačal zle. V sedmé minutě jsme zahráli naší tradiční standardku: Anton 5 přetáhl autové vhazování na zadní tyč, Milánek míč hlavou vrátil před branku a Anton 3 Karel si mohl pochutnat na jednoduché koncovce – 1:0. Soupeře tento vývoj zaskočil a chvíli mu trvalo, než chytil rytmus. Pomohla mu také standardní situace. Útočník soupeře si zády k naší brance zpracovával míč a ten se otřel o ruku bránícího Antona 9. Ruka to úplně úmyslná tedy nebyla, ale hvizd rozhodčího zazněl a nadělil tak Autobazaru trestný kop z ideální vzdálenosti. Rána na stranu, kterou nekryla zeď, byla pro Kočku nechytatelná – 1:1. Soupeři se rozletěli a vzápětí už vedli. Jeden šikula se prosadil po naší levé straně a přestože Kočka jeho přihrávku zasáhl, dobíhající střelec měl před sebou jednoduchou úlohu – 1:2. I přes celkem dlouhé vedení jsme v první půli tahali za kratší konec. Autobazarští sice neřešili situace v koncovce úplně ideálně, ale hráli v pohybu, dokázali nás obcházet a na pouze jednogólové ztrátě měl hlavní zásluhu hlavně dobře chytající Kočka.
Ve druhé půli jsme se zlepšili. Měli jsme několik šancí na vyrovnání. Anton 3 to zkoušel Ríšově po rohu a po pěkné kombinaci s Milánkem a Kopou, ovšem pokaždé narazil na připraveného gólmana. Meďák po Ríšově centru branku minul, stejně tak Milánek hlavou po autovém vhazování. Karel utekl po levé straně a už se chystal zacílit na zadní tyč, když před ním sklapla závora v podobě důrazného, ale zcela fér skluzu soupeřova drsňáka. Největší příležitost měl Anton 2 Meďák, který se opřel do přihrávky zleva od Antona 9. Jeho bomba trefila nejprve rameno brankáře, potom břevno a ve finále orazítkovala brankovou čáru. Marná už potom byla snaha našeho blonďatého buldozera dostrkat do sítě brankáře i s míčem, který pohotově lapil do koše. Otřepané „nedáš-dostaneš“ platilo i tentokrát. Do ideálně zahraného autového vhazování se opřel soupeřův produktivní střelec a ukázková přízemní rána zapadla do sítě – 1:3. Tenhle moment zápas definitivně rozhodl. Soupeřům sebevědomí narostlo, nám spadlo do trenek. Naše útočné akce začaly být těžkopádné a většinou končily brejkovou situací, kterou na poslední chvíli hasil Kočka, poslední obránce, nebo nepřesnost Autobazarských. V poslední desetiminutovce jsme kalich hořkosti dopili do dna. Při našem rohovém kopu Anton 3 svým naznačením nezmátl obránce, ale nahrávajícího Antona 5. Balón tak přistál přímo na kopačkách vysokého beka, který s ním pelášil přes celé hřiště a akce byla zakončena vyšachováním bezmocného Kočky a zasunutím do prázdné. Pět minut před koncem Sváťa sklepl vysoký míč hrudí k Mlaďasovi a jeho odkop se od dotírajícího útočníka odrazil za záda překvapeného Kočky popáté. Tento moment jako by charakterizoval rozpoložení obou celků. Autobazar hrál v klidu a uvolněně a my v křeči. Symbolickou tečku přesně v tomto duchu udělala Milánkova kolmice, po níž Karlově koncovce chybělo k dokonalosti jenom jediné – aby se míč od pravé tyče odrazil do sítě a ne zpět do hřiště. Co k tomu říci? Autobazar hrál velice dobře, ale nebyl to úplně neporazitelný soupeř… Ovšem to bychom ve všech řadách museli předvést zcela bezchybný výkon, což se nám tentokrát nepodařilo.
Hvězdou číslo jedna byl i přes poněkud lacinější první branku Anton 1 Kočka, hvězdou číslo dva Anton 7 Ríša a hvězdou číslo tři neúnavný Anton 5 Kopa.
4.KOLO Anton aus Tirol – Hell´s old boys 2:0 (0:0)
Čtvrtek 5.10. 19:30 hřiště MIKU4, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Ríša, Meďák, Milánek, Karel
Branky: 52.min. Anton 7 Ríša 1:0; 57.min. Anton 12 Milánek 2:0
Ve čtvrtém kole na nás čekal nováček soutěže a my jsme už potřebovali vítězství jako sůl. Docházka na zápas byla víceméně klasická: Anton 15 ve stavu zraněných, Anton 8 na stranické schůzi a jinak všichni Antoni připraveni k boji.
Při našem prvním výjezdu mimo domácí hřiště i termín se nad Mikulovkou zatáhly mraky, očekávaný déšť nepřišel, ale kombinaci oběma týmům komplikoval silný vítr. Po rozpačitém úvodu z obou stran jsme se k první větší šanci dostali my: Anton 5 vybojoval ztracený míč na brankové čáře a jeho zpětnou přihrávku trefil z první Anton 3. Brankář vyrazil jak první pokus pravou, tak i ránu levačkou, ke které se náš forvard hbitě protlačil. Na druhé straně si šikovný zadák narazil míč se svým spoluhráčem, svou střelu otřel o Mlaďase a za Kočkou zazvonila levá tyč. Jinak se dlouho hrál nezáživný fotbal. Soupeři měli ve svém středu dvě šikovnější součástky, ale rozhodně ne takové, aby nás výrazněji přehrávali. My jsme se poněkud hledali. Hrozili jsme hlavně ze standardek, ale dlouhé auty směřované stereotypně stále na Milánka nabíhajícího na zadní tyč pravidelně sbíral nevysoký, ale hbitý obránce. Anton 12 byl vůbec v koncovce hodně vidět. Dva Kopovy rohy na přední tyči nedokázal usměrnit do branky, proti další jeho ráně vystrčil gólman ukázkový semafor a nakonec jeho nepovedený volej trochu vzal vítr a brankář soupeře měl co dělat, aby roztočený balón vytáhl zpod břevna. Ovšem i tak jsme měli jít do poločasové přestávky s vedením v zádech. Karel zprava ideálně oslovil Antona sedm a ten brankáře soupeře překonal. Jeho střela se od břevna odrazila dobrých dvacet čísel za čáru …. a ven. Hlavní sudí chvíli naznačoval nějaké gesto, které vypadalo, jako že branku uznává, ale přitom stále koukal na svého parťáka na druhé straně a tento borec s brýlemi jako dna půllitrů rozpažil.
O přestávce několikrát zaznělo, že tohle bude utkání, které rozhodne jeden gól a moc nechybělo, abychom jej inkasovali my. Hned na začátku druhé půle jsme dvakrát pustili soupeře do brejků, které mohly skončit zasunutím míče do prázdné branky, ale v obou případech osamocený střelec u naší pravé tyče selhal a zařízení netrefil. Oddychli jsme si a začali se tlačit do koncovky. Solidně chytajícímu gólmanovi rána Milánka prošla mezi rukama, ale zastavila se o obličej. Další bombu Antona 5 po rohovém kopu zahraném dozadu proti noze už brankář vyrážel z pravého horního růžku efektní robinsonádou. Dlouhý aut na zadní tyč nám poprvé ideálně vyšel v okamžiku, kdy tam nenabíhal Milánek, ale hůře střežený Karel. Ten do míče trkl čelem a rozezvučel bližší tyčku. Zápas se s přibývajícím časem stával stále nervóznějším, k čemuž přispívaly i množící se hodně podivné výroky dvojice nepříliš jistých sudích. Rozhodnutí o dělbě bodů padlo až v poslední desetiminutovce. Sérii rohových kopů zprava se ujal Anton 2 Meďák a právě on, jemuž se jinak v zápase hrubě nedařilo, našel „otvírák“, který v pravý čas podal Antonovi 7 Ríšovi. Ten si před brankou musel připadat jako v objetí hada škrtiče, tak těsně jej důrazný zadák bez povšimnutí sudích svíral. Náš borec dával dost hlasitě najevo, co si o tomto stylu bránění myslí, ale nakonec se mu podařilo v pádu strčit koleno do ostře kopnutého centru a míč se odrazil tím nejlepším možným směrem – 1:0. Hellboyové se vrhli do útoku, balón létal naším pokutovým územím, Kočka musel několikrát vyrážet ostrý centr, ale nakonec jsme se podruhé radovali my. Snad po sté jsme zahráli autové vhazování na zadní tyč, ale poprvé dostal Milánek tolik prostoru, aby výstavním trknutím přidal na naši výhru definitivní razítko.
Hvězdou číslo jedna byl dnes hodně aktivní Anton 12 Milánek. Hvězdou číslo dva tvůrce hry a hlavně autor veledůležité první branky Anton 7 Ríša a hvězdou číslo tři neúnavný Anton 5 Kopa.
A3
5.KOLO Anton aus Tirol – J.R.Club 3:2 (1:0)
Středa 11.10. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Meďák, Milánek, Karel, Tomáš
Branky: 14.min. Anton 3 Karel 1:0; 46.min. 1:1; 47.min. Anton 12 Milánek 2:1; 50.min. Anton 13 Tomáš 3:1; 59.min. 3:2
Do pátého kola jsme vyrukovali s posilou. Anton 15 Burgy je mimo hru na delší dobu, Anton 7 hlásil návštěvu zubaře a nám přeci jenom nějaký běhavý tvůrce hry schází. Tomáš si pro působení u nás vybral číslo 13 a jeho naskočení do zápasu bylo načasováno úplně ideálně. Dopravní situace způsobila, že zpoždění hlásili Milánek a Sváťa a i Meďák si v šatně dával dost načas. To soupeři, kteří jsou v naší soutěži nováčkem, se na hřišti proháněli půl hodiny před utkáním v dost hojném počtu.
Začátek zápasu tomuto rozpoložení odpovídal. J.R.Club se do nás pořádně zakousl a první čtvrthodinka patřila soubojům jejich útočníků s Kočkou, který v této zkoušce maximálně uspěl. Z tohoto gardu vybočilo jenom Milánkovo razantní nakročení do zápasu. Anton 12 naběhl na hřiště a hned po dlouhém nákopu od Antona 10 hlavou trefil břevno, ale to byla z naší strany hodně ojedinělá akce. Jinak Anton 1 zlikvidoval dvě stoprocentní tutovky, dvakrát soupeřům selhal střelec před odkrytou brankou a na závěr této pasáže nahození od spoluhráče nabíhající útočník šikovně pustil a Kočka na poslední chvíli balón, mířící na zadní tyč, reflexivně vykopl. A pak jsme se z ničeho nic dostali do vedení my. Podobně jako v minulém kole otevřel soupeřovu obranu Anton 2 Meďák, po jehož rohovém kopu Anton 3 prokázal, že i nadále ovládá svou parádní disciplínu: předskočení obránce a zakončení z voleje – 1:0. Hra se vyrovnala, soupeři znervózněli a začali se vztekat na sebe i na rozhodčího – hlavně tedy na nešiku na lajně, hlavní byl excelentní. Hlavičku nabuzeného Antona 3 zlikvidoval brankář s vypětím všech sil a rozčileně zjezdil celou obranu. V závěru první půle se aktivní Anton 13 Tomáš protlačil přes posledního obránce, jeho zakončení hlavou brankář vyrazil a potom se celá trojice srazila do jednoho chumlu. Před dobíhajícím Milánkem tak vyrostla valná hromada a za ní zela prázdná branka. Nějak se nelze zbavit dojmu, že celá situace měla skončit jinak, než střelou někam na přilehlé parkoviště.
Do druhé části hry jsme se zatáhli a vyráželi do brejků. JéeRští tlačili, ale šance jsme měli my, konkrétně tedy Anton 13. Ten nejprve obranou hlavičku Antona 5 na hranici vápna trefil z otočky a gólman soupeře ani nevěděl, jak střelu dostal nad břevno, posléze si naběhl na povedenou kolmici od Antona 3 ale střela mířila vedle. Potom došlo k velice kuriózní situaci: Anton 12 trefil hlavou tyčku, Karel se protlačil k dorážce a branku z těžké pozice minul, ovšem i kdyby se trefil, tak by zřejmě gól neplatil, protože rozhodčí krátce před střelou přerušil hru pro druhý balón ve hřišti. Zvláštní na tom všem bylo, že nešlo o balón, který by přicestoval z vedlejšího hřiště. Tento měli soupeři připravený v brance jako náhradní, aby při jejich šturmování za vyrovnáním nedocházelo k prostojům a gólman jej při prvním zákroku nějak posunul před brankovou čáru. Dlouho to vypadalo, že nemůžeme inkasovat, soupeři tlačili, ale v koncovce byli bezzubí, až nás zradilo domácí hřiště, respektive tedy fakt, že na našem domácím kolbišti jsou tři hřiště vedle sebe. Během nenápadné akce jsme u levé postranní čáry faulovali, ozval se hvizd a bránící Anton 3, pamětliv poučky "hraj dokud rozhodčí nezapíská", na chvíli s bráněním přestal a to stačilo. Než mu došlo, že nepískal náš sudí, ale ten na vedlejším hřišti, plácl postižený do míče směrem na naší branku a Kočka přes clonící dvojici neměl šanci zasáhnout – 1:1. Naštěstí jsme ani nestačili znervóznět a vzali jsme si vedení zpět. Anton 10 Sváťa poslal dokonale přesný pas přes celé hřiště a Milánek hlavičkou zleva na bližší tyč nachytal gólmana „na švestkách“ – 2:1. Antonovi 12 vstřelená branka nalila pořádnou dávku adrenalinu do žil. Takřka totožnou rozehrávku Antona 9 u levé postranní čáry zpracoval, zbavil se svého strážce a přihrávkou pod sebe připravil premiérový gól pro Antona 13 Tomáše – 3:1. Soupeři se nevzdávali, stále tlačili, ale my jsme bránili zodpovědně. Na druhé straně zahodil tutovku Karel, který si vybojoval balón, správně viděl, že brankář stojí skoro u levé tyče, ale zbrklou střelou jej nechal vyniknout. Milánek utaženou levačkou vyplašil slušně zazimovaného ježka v přilehlém Krčském lese a Anton 9 Mlaďas zaujal srdcervoucím sprintem za narážečkou, která se nakonec ukázala o pár čísel delší, než by bylo potřeba. Minutu před koncem jsme nepokryli soupeřova střelce, jehož rána se zastavila u naší levé tyče a tak závěrečné vteřiny byly hodně výživné. Když i poslední trestný kop skončil na zdi, už jsme cenné vítězství uhájili.
I přes některé opravdu laciné ztráty míče uprostřed hřiště byl hvězdou číslo jedna Anton 12 Milánek, který důležitou branku na 2:1 vstřelil, rozdílovou na 3:1 připravil a dvakrát orazítkoval brankovou konstrukci. Hvězdou číslo dva Anton 1 Kočka, jehož zákroky nás hlavně na začátku zápasu udržely ve hře. Hvězdu číslo tři si připne naše nová posila Anton 13 Tomáš.
6.KOLO Anton aus Tirol – Kuřátka 2:5 (2:1)
Středa 18.10. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas - Ríša, Meďák, Milánek, Karel, Tomáš
Branky: 7.min. 0:1; 14.min. Anton 3 Karel 1:1; 27.min. Anton 12 Milánek 2:1; 31.min. 2:2; 33.min. 2:3; 44.min. 2:4; 55.min. 2:5
Los šestého kola nám do cesty postavil soupeře nejtěžšího. Posílená Kuřátka zatím ztratila jediný bod a pěti koly prošla se skórem 38:8. U nás hlásili absenci Antoni 8, 10 a 15, ovšem ani zbytek se nescházel tak lehce. V úvodu zápasu na naší straně stálo pět Antonů a to včetně Kočky. Dvojka se převlékala v šatně, dvanáctka na lavičce a třináctka byla ještě na cestě. Nakonec jsme tedy byli rádi, že jsme začínali alespoň v plném počtu.
Soupeři začali s obráncem v brance, ale toho jsme ze začátku příliš nevyzoušeli, naopak Kočka se od prvních minut měl co ohánět. V sedmé minutě jsme při pokusu o útok přišli o míč a soupeři brejk dovedli do zakončení do prázdné – 0:1. Vedení Kuřátek bylo logickým vyústěním počátečního rozpoložení, ovšem na hřišti se začalo smrákat nejenom nad našimi nadějemi. Oba týmy marně vyhlížely, kdy se rozsvítí umělé osvětlení. Už pod rouškou tmy se nám podařilo vyrovnat: Anton 7 se dostal ke střele z levé strany, náhradní brankář jeho střelu vyrazil k bekovi, ten si míč zpracoval a začal vymýšlet nějaká kouzla, ovšem Ríša jej nenechal, zavřel mu cestu od branky k rohovému praporku a frajer udělal tu nejnesmyslnější věc: otočil se směrem k brance a vykouzlil regulérní centr, který si Anton 3 pohodlně zpracoval a zasunul do odkryté branky – 1:1. Až po té Kuřátkům dorazila brankářská jednička Kuřátek a tu parádně „přivítal“ Anton 13. Svůj průnik po levé straně zakončil bombou, která nebohého gólmana vysloveně knokautovala. Zatímco soupeři svého kamaráda křísili, všimli jsme si, že na okolních hřištích už se nehraje a tak jsme i my přerušili zápas pro tmu a čekali, jestli se stane zázrak a „vyjde hvězda“… a ta nakonec pravdu vyšla. Světla začala plnit svou funkci a my jsme se vedle zodpovědného bránění dokázali dostat do vedení. Milánek si na půlce zpracoval odražený balón, ignoroval nabíhající pětku a z půlky vyslal „jedovku“, která se sklouzla po navlhlém povrchu a k překvapení všech proklouzla nerozchytané jedničce Kuřátek za záda. Přestože jsme se celou první půli bránili zuby nehty a odolávali s největším vypětím sil, do poločasové přestávky jsme šli s vedením 2:1 v kapse.
Začátek druhé půle byl jako z těch nejhorších snů. Soupeři rozehrávali a přesto že jsme se pokoušeli vlastní vápno utěsnit všemi Antony, prokombinovala se Kuřátka až ke střele z ideálního úhlu do odkryté branky. Hned za dvě minuty přišla přesná přihrávka z naší pravé strany a nechytatelná bomba z první – 2:3. Kuřátek bylo plné hřiště už v první půli, ale teď už jsme byli pouhým sparingpartnerem. Kočka skákal od tyče k tyči, obránci padali do střel, ale přesto se zdálo, že si s námi soupeři dělají, co uznají za vhodné. Nebyli jsme úplně bez šancí, obránci soupeře byli technicky velice slušně vybaveni, ale nebyli z nejrychlejších, takže jim Tomáš třikrát utekl, ale vždy trefil vybíhajícího gólmana. Na druhé straně nás Kuřátka uzamkla a přestože Antoni byli ve vlastním vápně v pěti lidech a střelám nastavovali i ta nejcitlivější místa, koncovka zprava na zadní tyč byla nechytatelná – 2:4. Od té chvíle už bylo utkání jenom otázkou skóre. Kočka vytáhl z mošny zázračný zákrok, kdy ležel bezmocně na zemi a vztyčeným „semaforem“ vytáhl balón zpod břevna. Rozložení sil nejlépe dokumentovala situace, kdy soupeřův šikula trefil tyč a odražený balón druhé Kuřátko napálilo do břevna. Soupeři kombinovali, naráželi si do stále lepších pozic a přestože se jim zranila nejlepší součástka, pět minut byla dokončena naše rozborka pátým gólem.
Nebudeme si nic nalhávat, čeká nás tuhý boj o záchranu, během nějž se nejspíše budeme muset obejít nejenom bez dlouhodobě zraněné patnáctky, ale i bez sedmičky, kterou čeká operace zraněného kolena.
Hvězdu číslo jedna udělujeme nejbojovnějšímu Antonovi – číslo pět Kopovi, hvězdu číslo dva Antonovi jedna, který pochytal i nemožné a třetí hvězdu Antonovi třináct, jemuž ke gólu chyběl jenom větší klid v koncovce.
7.KOLO Anton aus Tirol – Malostranský SK 1:2 (0:1)
Středa 1.11. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas - Meďák, Milánek, Karel, Tomáš
Branky: 21.min. 0:1; 37.min. Anton 12 Milánek 1:1; 59.min. 1:2
Malostranský SK není naším oblíbeným soupeřem. V historii jsme mu nikdy nedokázali vzít ani bod a historie se nezměnila ani tentokrát, i když k tomu bylo velice blízko. Scházeli jsme se těžce, ale to je písnička celého podzimu. Ve stavu zraněných jsou Antoni 15, 7 a 10, takže máme k dispozici jeden kousek na střídání, i když dorazíme všichni. Marně jsme se pokoušeli sehnat během přestávky nějakou tu posilu. Malostranský SK se vyhřívá na druhém místě tabulky a tudíž jsme nastupovali v pozici jasného outsidera.
Šedá je teorie, zelený strom života. Tedy alespoň v úvodních minutách tahle pravda platila stoprocentně. Hned po rozehrání se vydal na výlet Mlaďas, narazil si s trojkou a rázem byl v dobré střelecké pozici… jeho rána mířila kousek vedle, ale předznamenala náš odvážný výkon. Po dlouhém pasu z obrany hlavičkoval poněkud zbrkle a nepřesně volný Karel. Tahle situace si asi žádala zpracování na prsa. Anton 13 Tomáš se zastřeloval pohlednou střelou vedle pravé tyče a soupeři se po sobě koukali dost vyčítavě. Prvních deset minut jsme byli aktivní a favorita moc do náporu nepouštěli. Samozřejmě, Malostranští mají ve svém středu tři luxusní fotbalisty a ani zbytek příliš nezaostává, takže se i oni dostali do hry. Něco pochytal Kočka, něco šlo vedle, ale pořád to nebyl kolotoč, který jsme od druhého celku tabulky očekávali. A pak přišla osudná chyba. Zápas se hrál v přátelské atmosféře, takže v momentě, kdy soupeřův hráč zahrál rukou a rozhodčí nereagoval, borec houkl na spoluhráče: „Moje ruka, dej jim to!“. Dostali jsme míč dozadu proti zformované obraně … a evidentně nás toto gentlemanské gesto rozhodilo. Přihrávka Antona pět zprava na střed byla zoufale pomalá, adresát, Anton dva, se taky s pohybem k míči příliš nepřetrhl a výsledkem bylo, že nejlepší hráč soupeře pelášil z půlky na Kočku, kterého překonal precizním hokejovým blafákem – 0:1. S odpovědí spěchal Anton 13 Tomáš, který odebral balón váhajícímu soupeři a jeho bomba zleva se otřela o pravou tyč. I proto jsme do přestávky šli s jednogólovým mankem, ovšem pocit ze hry nebyl úplně marný.
V úvodu druhé půle jsme se dočkali vyrovnání: autové vhazování na zadní tyč podběhli gólman i bek a na Milánka zívala prázdná branka – 1:1. Malostranští přitlačili. Hodně střel zblokovala obrana, co prošlo, lapil Kočka, ale do úplně vyložených šancí jsme soupeře nepouštěli. Tady s jednou výjimkou, kdy před Kočkou vyplaval zcela osamocený střelec, ale jeho koncovku zprava na zadní tyč náše jednička bravurně vykopla. Ani my jsme nebyli bez šancí. Anton tři na půlce sebral balón před svým strážcem, prohnal se okolo dalších dvou, ale střela mu nesedla. I Milánek se úspěšně pokusil o kličku a jeho následná rána letěla těsně nad. Překvapivou Karlovu hlavičku po dlouhém pasu od branky vytáhl gólman a ten dokázal zasáhnout i proti osamocenému Milánkovi, kterého po spolupráci s Tomášem nádherně vysunul Anton 5 Kopa. Těžko se i s odstupem zbavit dojmu, že místo střely měla dvanáctka zvolit raději kličku. Naši nervovou soustavu pořádně napnul Kočka, když si hlavičku od Kopy nechal jednou skočit a najednou zjistil, že ten oblouček je příliš vysoký a lovil balón za zády těsně před brankovou čarou. Chléb se lámal v poslední desetiminutovce. Při Kopově pasu od vlastní branky střežil Milánka brýlatý bek a ten byl patrně oslněn umělým osvětlením. Jinak si nelze vysvětlit, že na dlouhý míč vůbec nereagoval a Anton 12 si tak mohl dlouhý balón bez problémů zpracovat na hranici pokutového území. Bohužel náš střelec nezaregistroval nabíhajícího spoluhráče, který by mohl zakončovat do prázdné a neměl ani dost klidu na to, aby vybíhajícího brankáře překonal sám. Minutu před koncem jsme předvedli klasický kolaps. Na autové vhazování jsme do pokutového území nabíhali tři, Karel krásně hozený balón trefit nedokázal, nikdo další se ke koncovce neprotlačil a ve finále šli dva soupeři na jednoho obránce a zasunuli kulatý nesmysl do prázdné. Byl to hodně bolestivý konec zápasu. Upřímně jsme v předzápasových prognózách s bodovým ziskem z tohoto zápasu ani moc nepočítali, ale nakonec jsme k němu měli tak blízko!
Hvězdou číslo jedna byl Anton jedna Kočka, který zvláště na brankové čáře zraje jako víno. Hvězdou číslo dva byl Anton 13 Tomáš, o něhož se opíraly veškeré naše útočné pokusy. Hvězdu číslo tři si připíná Anton 12 Milánek, za gól i aktivitu v poli. Ovšem jeho hvězda mohla zářit podstatně výše, kdyby proměnil alespoň jednu ze dvou svých šancí v závěru zápasu.
8. kolo
Anton aus Tirol – Lisako 5:1 (1:0)
Středa 8.11. 18:00 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Meďák - Milánek, Karel
Branky: 4.min. Anton 3 Karel 1:0; 44.min. Anton 3 Karel 2:0; 46.min Anton 5 Kopa 3:0; 49.min. Anton 3 Karel 4:0; 52.min. Anton 5 Kopa 5:0; 56.min. 5:1
Na klíčový zápas jsme se ocitli v personální krizi. K dlouhodobějším absentérům sedmičce, osmičce, desítce a patnáctce přibyla pracovně vytížena třináctka a tak jsme v deštivém odpoledni nastoupili na hřiště bez střídání. Zvolil jsme klasickou obrannou taktiku, kterou jsme ještě povýšili o šachový prvek "obětování figury". Anton 2 Meďák se zatáhl k obráncům a během zápasu překračoval půlící čáru naprosto minimálně. Necháme na fantazii čtenářů, zda-li jsme tímto tahem obětovali nejsilnější figuru, jak byl po zápase přesvědčen sám obětovaný, nebo šlo-li o "pindíka", jak tvrdil zbytek týmu.
Ovšem hned na začátku zápasu Anton 2 dostal propustku, rozehrál ideálně rohový kop a Anton 3 na přední tyči nějak záhadně propasíroval balón do sítě. Tenhle scénář pro nás znamenal ten nejlepší možný doping. Mohli jsme zalézt dozadu a bránit a bránit. Soupeři hráli s míčem, ale chyběl jim pohyb a až na jednu lépe technicky vybavenou součástku i schopnost poradit si jeden na jednoho. Dvakrát během prvního poločasu naše obranná hráz nedokázala zachytit jednoduchou narážečku a Kočka musel zasahovat, leč obě rány letěly do středu branky. Ani nám se nedařilo dotáhnout rušové protiútoky do nějaké kloudnější koncovky a tak se v první půli odehrával nezáživný fotbal, který by případné diváky příliš nepotěšil. Karel jednou hlavičkoval mimo, Milánek dobré přečíslení zazdil ranou někam k parkovišti, Kopa v dobrém náběhu vystřelit nedokázal a tak dvakrát zkusil skórovat přes celé hřiště, protože soupeřův gólman, jímž byl evidentně hráč z pole, se hodně zapojoval do rozehrávky a vysouval se až na půlící čáru.
Druhé půle začala stejně jako končila první. Tlaku Lisaka jsme odolávali s vypětím všech sil a nakopávali balóny na Milánka, kterému se jednou podařilo přehlavičkovat gólmana i obránce, ale míč zamířil těsně vedle. Před naší brankou bylo horko poměrně častěji, leč nedá se říci, že bychom nějak hořeli. Dokázali jsme zblokovat většinu střel ze střední vzdálenosti, dvě dobré příležitosti zlikvidoval Kočka a v té nejvyloženější, kdy před brankou vyplaval osamocený střelec, zvonila tyč. Na druhé straně jsme si opět dokázali pomoc standardkou. Kopův aut zprava obrana ještě dokázala odvrátit a tak to z druhé strany zkusil Mlaďas a neomylně trefil hlavu Antona 3. Jeho pokus nebyl z nejvydařenějších, ale brankář míč nějak podivně splácl na zem, ten mu proskotačil mezi nohama a doklouzal pár čísel za brankovou čáru - 2:0. Tento moment byl patrně zlomový. Už za dvě minuty jsme vystihli rozehrávku a dvanáctka s pětkou vyrazily na zteč. Rezignovaní beci po sobě vztekle loupli očima a nechali svého kamaráda v brance na holičkách. Milánek to vzal na sebe, potáhl míč a těsně před gólmanem nabídl koncovku Kopovi - 3:0. Takový vývoj skóre by porazil i silnější týmy, než byl ten, jímž disponuje Lisako. To nám se začaly dařit věci, které obvykle nevycházejí: po další nepovedené předávce míče v podání Lisackých beků se autového vhazování chopil Anton 9 a naši forvardi vyrazili dopředu: Anton 3 strhl s sebou dva beky, míč dostal v druhé vlně Anton 12 a napřáhl. Jeho utažená dělovka sice mířila někam k hřišti na beach volejbal, ale šla přesně okolo Karla, kterému oba obránci přestali věnovat pozornost a náš střelec uklidil míč do protipohybu gólmana - 4:0. A to pořád z naší strany nebylo všechno, ten nejlepší kousek jsme si nechali na konec. Další pokus o postupný útok skončil zblokovanou přihrávkou a do třetice Antonovi pět pokus z vlastní poloviny sedl dokonale: krásný táhlý oblouk zaplul za vracejícího se gólmana - 5:0. Teprve čtyři minuty před koncem přišel Kočka o věneček: v nepřehledné situaci před brankou jsme míč odkopnout nedokázali a soupeřův útočník jej špičkou kopačky píchl k naší levé tyči.
Leckomu z našich hráčů při vzpomínce na jarní zápas s dnešním soupeřem naskočí kopřivka. Tenkrát jsme útočili jako vzteklí, ale Lisaku skvěle zachytal gólman a jejich protiútoky byly smrtící. Krátce po poločasové přestávce jsme prohrávali 0:5 a naše korekce přišla v poslední pětiminutovce. Tentokrát bylo vše v opačném gardu. Soupeř potřeboval vyhrát, chopil se iniciativy a my jeho otevřenou obranu nemilosrdně trestali.
Hlavní hnězdou celého zápasu bylo týmové pojetí Antona. Kočka je v životní formě celý podzim, oba beci dirigovali celou hru zezadu a ještě se stihli zapojovat do gólových akcí, ať už jako střelec Kopa, nebo specialista na autová vhazování Mlaďas. Meďák si užil roli obětované figury, Milánek se srdnatě bil v pozici osamělého bojovníka na hrotu a vypracoval třetí gól po němž už bylo definitivně hotovo... no a Karel celé dílo korunoval hattrickem.
A3
9. kolo
Anton aus Tirol - Notorkros 4:5 (3:2)
Středa 15.11.; 20:45 hřiště MIKU3; UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Meďák - Milánek, Karel
Branky: 7.min. 0:1; 10.min. 0:2; 21.min. Anton 3 Karel 1:2; 26.min Anton 12 Milánek 2:2; 29.min Anton 3 Karel 3:2; 39.min. 3:3; 44.min 3:4; 50.min. 3:5; 56.min Anton 12 Milánek 4:5
Jak pohled na naší sestavu ukazuje, personální krize nekončí, naopak. Nikdo ze zraněných se neuzdravil, k tomu Anton 13 nedorazil bez omluvy a tak jsme opět hráli bez střídání, přičemž Anton 12 dlouho hraje s problémovou achilovkou a nám nezbývá, než doufat, že ještě minimálně dva zápasy vydrží. Proti nám stál Notorkros, tým v jehož středu hraje nejlepší střelec soutěže Štěpán Brabec, který v osmi kolech stihl nasázet neuvěřitelných dvacet branek! Logicky jsme tedy opět zalezli dozadu a doufali, že naše útočná dvojice dokáže proměnit "ve zlato" nějakou tu standardku. No, moc nechybělo... Ale popořádku:
Soupeři nás od prvních vteřin sevřeli v kleštích a my jsme dlouho odolávat nedokázali, ovšem je třeba si na rovinu říci, že pod úvodní branky v naší síti jsme se pořádně podepsali. V sedmé minutě prudký centr od levé postranní čáry trefil Antona 5 a míč se od něj odrazil tím nejhorším možným směrem - 0:1. Za tři minuty jsme dokázali odebrat soupeřům míč a hroťáci vyrazili dopředu, jenomže následovala nepříliš pochopitelná zpětná přihrávka, na níž si počkali dva soupeřovi borci a dovezli balón v pohodě do prázdné branky - 0:2. Uvědomovali jsme si, že proti nám stojí opravdu skvělí fotbalisté a, přestože jsme za soupeře stříleli víceméně my, že nám reálně hrozí debakl. Přestáli jsme dalších deset minut a v poslední desetiminutovce první půle převedli obrat vpravdě eskymácký: Náš první útok v jedenadvacáté minutě neměl dlouhého trvání, ale ani soupeři si s rozehrávkou úplně nepotykali a tak se k míči dostal ve středu hřiště Milánek a vysunul zcela volnou trojku, která ještě nestačila přepnout do obranného módu. Karel při samostatném nájezdu zleva zachoval ledový klid, každičkou částí svého těla naznačoval ránu na zadní tyč a v pravý čas míč uklidil k té bližší - 1:2. Za pět minut vhazoval před branou soupeře zleva Anton 5, obrana mu míč vrátila a tak to Kopa zkusil přízemním centrem, který prošel celým pokutovým územím až k Milánkovi. Jeho přízení rána škrtla o clonícího beka a zastavila se v síti - 2:2. Minutu před půlí vyrazil Milánek po pravé straně, přihrávkou okolo posledního obránce našel Antona tři, který si koncovku přízemní utaženou placírkou zleva k pravé tyči vysloveně vychutnal - 3:2. Během deseti minut jsme se z pekla vyhrabali až do ráje, ale moc dobře jsme věděli, že soupeři nám ve druhé půli nic nedarují
Poločasové vedení nad favoritem jsme letos už zažili a podobně jako Kuřátka, i Notorkros nás ve druhé půli uškvařil. V devětatřicáté minutě přišla zpětná přihrávka od brankové čáry z naší pravé strany a poslední hráč Notorkrosu svou přízemní ranou nasadil jesle jak trojce, kerá se proti němu snažila vystoupit, tak Kočkovi na brankové čáře. Za pět minut nejhbitější borec soupeře na ose hřiště rozehrál míč doprava a vyrazil k naší brance tak rychle, že za ním trojka "vlála" marně, přihrávka jej zastihla v ideálním prostoru a střelec tak míč víceméně dovezl do odkryté branky - 3:4. Tentýž bombarďák zakončil házenkářské obléhání naší branky zleva fantastikou ranou, která se odrazila od břevna a zapadla za naší levou tyč. Prohrávali jsme o dva góly a byli pod permanentním tlakem. Po ráně soupeřovy hvězdy zvonilo břevno a spoustu šancí pochytal Kočka. Ovšem nejhezčí akci jsme si přichystali my... "Hele, hele, tady, hele, hele, jéééé!" Náhodný divák by si mohl myslet, že mezi nás se svou slovní zásobou zavítal krteček, ovšem nebylo tomu tak. Takhle náš ukázkový ťukes okomentoval jeho hlavní protagonista Anton 12. Balón jsme na několik rozvážných doteků vyvezli od vlastní branky, ve finále si Milánek učebnicově narazil s Meďákem a placírkou uklidil míč zleva na zadní tyč - 4:5. Najednou jsme viděli, že to jde, Anton 2 rychlou kličkou oklamal soupeřova posledního obránce, leč jeho rána mířila těsně vedle. V samotném závěru Anton 3 sklepl dlouhý Kopův nákop hrudí k Meďákovi, ten hned z první napřáhl a moc nechybělo, aby Karel na zadní tyči dokázal jeho střelu usměrnit do odkryté branky.
Vůbec jsme neodehráli špatný zápas. Nejlepšího střelce soutěže jsme dokázali ubránit a zřejmě i vzhledem k tomu, že právě tohoto borce polovina naší sestavy ve svém fotbalovém životě měla na své straně, odehrával se zápas ve velice přátelské atmosféře. Málokdy se stává, aby se během šedesáti minut udály pouze dva fauly... a to ještě jeden neodpískaný, po němž provinilec sám balón odevzdal soupeřům. Výsledky ostatních zápasů v tomto kole pro nás znamenají záchranu, což je skvělá zpráva, ovšem neřeší to náš problém s docházkou. V příštím kole nebude k dispozici Anton 2 a tak je nutné, aby si alespoň jeden ze současných absentérů "sáhl do svědomí" a dorazil, pokud možno s plnou výbavu.
Hvězdou číslo jedna v tomto zápase byl Anton 12 Milánek, který nastoupil se sebezapřením, ovšem zazářil dvěma góly a dvěma asistencemi. Asi neexistuje dost klobouků, které je potřeba před ním smeknout. Co by se asi dělo, kdyby jej bolavá achilovka nelimitovala. Hvězdy číslo dvě a tři si rovným dílem na hruď připínají Antoni pět a devět. Oba naši stabilní obránci dokázali udržet na uzdě střelce vpravdě neudržitelného, což se letos na podzim žádné obraně nepovedlo.
A3
Datum: 16.11.2017
Vložil: A15
Titulek: Opet vyborny vykon!
Gratuluju k důstojné a těsné prohře s favoritem a k záchraně! Jeden postřeh - v posledních zápasech tým v útočné fázi zjevně táhne dvojice Milan - Karel. Milan sklízí v referátech zaslouženou pochvalu (tak dobře snad nehrál ani se zdravou achillovkou). Údělem hrajících novinářů je, že je v referátech nikdo nepochválí. A protože se k tomu nikdo z vás nemá, tak já se toho ujmu - Karle, dobrá práce! Vypadá to že těch letošních 9 golů za juniory (LMI) nebyla náhoda!
10. kolo
Anton aus Tirol - Vršáci 6:0 kont.
Středa 22.11.; 18:00 hřiště HRAB1; UMT3
Soupeř se v předstihu z utkání omluvil.
11.kolo
Anton aus Tirol - PH servis 5:5 (5:0)
Čtvrtek 7.12.; 19:15 hřiště TEMPO; UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Meďák, Milánek, Karel, Burgy
Branky: 7.min. Anton 10 Sváťa 1:0; 12.min. Anton 3 Karel 2:0; 17.min. Anton 15 Burgy 3:0; 22.min. Anton 3 Karel 4:0; 27.min. Anton 12 Milánek 5:0; 34.min. 5:1; 39.min. 5:2; 51.min. 5:3; 54.min. 5:4; 55.min. 5:5
V posledním podzimním kole se kruh uzavřel. Stejně jako v kole prvním jsme odehráli zápas s těžko uvěřitelným vývojem skóre. Zatímco v prvním zápase jsme přišli o vedení 5:1, tentokrát jsme dokázali ztratit poločasový náskok o pět branek. Úvod zápasu nám vyšel ideálně. A nejenom úvod, už před zápasem jsme mohl být spokojeni: dohromady se dali dva "kolenáči", Antoni 10 a 15 a protože ze statečné šestky, která odtáhla dva poslední zápasy, nikdo nechyběl, tak jsme měli luxusní dva kousky na střídání.
PH Servis nejsou žádná ořezávátka a pustili se do nás hned od začátku, jenomže my měli v brance jistého Kočku a před ním obětavou pětici, která bránila zuby nehty. Navíc jsme měli dost sil na protiútoky a ty byly strojové a smrtící! strojové hlavně proto, že jsme své gólové menu servírovali přesně po pěti minutách. Vše odstartovala v sedmé minutě akce, při níž Anton 2 Meďák nastartoval vpravo rozeběhnutého Sváťu, ten bez váhání z úhlu práskl do míče a protože bek jeho střelu poněkud přizvedl, pokleknuvší gólman mávl rukama do prázdna - 1:0. Za pět minut rozjel akci nabuzený Sváťa, našel vlevo rozeběhnutého Mlaďase, který se sice k balónu šteloval hodně krkolomně, ale na přihrávce si dal setsakra záležet: obránce na přední tyči na balón nedosáhl, brankář o chloupek také ne a Anton 3, nabíhající přesně mezi nimi, si mohl vychutnat jednoduchu koncovku do prázdné - 2:0. Za tradičních pět minut Kopův aut přeletěl celé pokutové území a dopadl přesně na Milánkovo čelo, jeho hlavička se odrazila od břevna a dobíhající Anton 15 oslavil svůj návrat do sestavy dotlačením míče do odkryté branky - 3:0. Ve 22.minutě Mlaďas posunul míč do středu hřiště na Karla, ten naznačil přihrávku do křídla, čímž poslal na párek hned dva obránce a rázem byl sám před gólmanem, kterého tedy překonal s velkým štěstím, ale na to se historie ptát nebude - 4:0. A když uběhlo, jak jinak, pět minut, udeřili jsme popáté. Této brance předcházela nevydařená akce, po níž jeden z obránců zkusil vyvézt míč od vlastního vápna. Anton 5 mu vystavil důraznou, ale zcela férovou stopku, po níž Milánek z otočky nekompromisně trestal. Asi to bude znít hodně zvláštně, ale i když jsme vedli o pět branek, uvědomovali jsme si, že soupeři jsou lepší. Jejich vířivý pohyb nám dělal problémy, ale Kočka čapal jako o život a leckdy nás na čelo líbala slečna Štěstěna... a přiznejme si, že i sudí k nám byl milostiv, když Kopův nedovolený zákrok vytáhl mimo pokutové území.
Ve druhé půli naše hráz povolila. Nejšikovnější servisák si zpracoval autové vhazování a z otočky poprvé pokořil Kočku. Druhý gól přišel po vydařené ráně z dálky, které předcházel trochu nesmyslný Kočkův odkop - náš gólman mohl balón klidně pustit za brankovou čáru, ale od rohového praporku poněkud nešikovně našel střelce na půlící čáře. Běžela třicátá devátá minuta a nám se podařilo soupeře přibrzdit. Během další desetiminutovky jsme si vypracovali pět, šest dobrých přečíslení, které měli skončit dalšími brankami, leč neskončily a v poslední desetiminutovce jsme pykali. 51. minuta přinesla zpětnou přihrávku od naší brankové čáry zleva do tutové pozice a Kočka skvělým zákrokem zasáhl, bohužel balón neudržel a střelec byl důraznější, než naše obrana - 5:3. Už za tři minuty napřáhl autor předchozí branky ze střední vzdálenosti a jeho čistý průstřel se zastavil až v síti. Hned po rozehrání si hbitý útočník povodil tři Antony od pravé postranní čáry na střed a ukázkovou uličkou vyzval kolegu ke koncovce do prázdné. Naše hra byla v troskách, síly nám došly, nebyli jsme schopni udržet balón na útočné polovině a důsledná obrana, která nás zdobila celý první poločas, byla ta tam. Nakonec jsme přestáli smrtící brejk po našem nešikovně zahraném rohovém kopu a remízu udrželi. Upřímně řečeno, před zápasem bychom jí asi brali, ale o poločasové přestávce na ní mysleli jenom ti největší škarohlídi.
Hvězdou číslo jedna byl Anton 1 Kočka, jehož zákroky nás dlouho držely ve vedení. Hvězdou číslo dva Anton 15 Burgy a hvězdou číslo tři Anton 10 Sváťa, na nichž prodělaná zranění nebyla vůbec znát.
Sezónu tak končíme s krásně průměrným ziskem jedenácti bodů a bezpečnou záchranou - pokud se nestane nic mimořádného, měli bychom udržet šesté místo... :-)