Zápas se lámal cca mezi 35 a 45. Ty dvě šance A3 a A15 byly tutové, na obě řešení bylo dost času. Ale on tedy i ten jejich gólman nebyl žádnej nazdárek a řešil dobře tyhle situace a i další, které jsme zejména v první části druhé půle měli.
Jinak ten jejich třetí gól, který defakto roxhodl, jsem přesvědčen, že byl právě po tom našem rohu (tedy tvůj popis 3. a 4. bych přehodil, ale ty jsi na to bedna, tak se nehádám). Klasicky se při standardce všichni nacpeme na jejich púlku a pak při rychlém kontru nejsme připraveni a jen je honíme.
Jinak se mi týmově pojatý výkon líbil, pokud nepočítám posledních 10 min, kdy už hrála roli únava (aspoŇ jeden střídač by se hodil) a zklamání.
A15 sice chtěl být tradičně tahounský, ale tentokrát mu jeho čárymáry nevycházely, vždy krůček chyběl či klička přebývala. Upřímně chci moc pochválit A3! Velká aktivita a sebevědomý výkon, první gól bonbonkový. Kdyby přidal i ten druhý, tak by to bylo na desítku ;):
A velmi dobrý byl Kopa, který hrál spíše nějakého falešného stopera a tím hodně pomáhal v rozehrávce (ok, někdy i za cenu rizika, ale vycházelo to).
Ale ii další tři kusy na hřišti zaslouží pochválit. Své útočné choutky dokázal potlačit i Meďák a Míla v zájmu odpovědnosti v bránění.
Hvězdy za mě:
1. A3 Karel
2. A5 Kopa
3. A15 Burgy
2017 JARO
REPORTY
21.SAISON
1.KOLO Anton aus Tirol – Zachovalí 7:0 (4:0)
Středa 22.3.2017, 19:15 hřiště HRAB2, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Mojmír - Meďák, Karel, Milánek, Burgy
Branky: 15.min. Anton 15 Burgy 1:0; 21.min. Anton 3 Karel 2:0; 23.min. Anton 3 Karel 3:0; 28.min. Anton 12 Milánek 4:0; 45.min. Anton 2 Meďák 5:0; 49.Anton 3 Karel 6:0; 52.min.Anton 2 Meďák 7:0
Při startu do jarní sezóny 2017 jsme řešili lehký průvan v sestavě. Ríšu trápí moribundus, který jej přepadl uprostřed zimní přípravy, Sváťu zavály pracovní povinnosti někam na druhý konec republiky. Ani Mojmírkovi se do hry příliš nechtělo a vedoucí mužstva musel nasadit veškerý šarm, abychom měli alespoň dva kousky na střídání.
Samotný start do jara se nám vydařil. S tím se asi při pohledu na výsledek nedá polemizovat. Přesto to na začátku utkání tak nevypadalo. Zápas totiž zprvu hodně připomínal podzimní porážku 3:4. Už jenom přístupem. Na hřišti se ještě hrálo předchozí utkání, ale borci Zachovalých už se pilně rozběhávali na přilehlé atletické dráze. Jenom se hřiště uvolnilo, zasypali brankáře sprškou střel. To na naší straně si na prázdnou branku znuděně kopal vedoucí mužstva a zároveň házel hodně nervózní pohledy ke kabině. Ostatní Antoni dorazili s úsměvem filmových hvězd v době, kdy už rozhodčí hodlal zahájit hru. Jaký div, že jsme se během prvních pěti minut ocitli na soukromém kolotoči. Balónu jsme se dotkli jenom při úvodním rozehrání od půlky. Jinak se potil Kočka, který čtyři vydařené rány vyrazil a dvakrát se jenom ohlédl po střelách míjejících naši branku o chloupek. Meďákova „malá domů“ v okamžiku, kdy zblokoval centr z rohového kopu a okolo Kočky byli dva útočníci, jenom dokumentovala naši zmatenost. Do hry jsme se dostali, až když se u postranní čáry dostatečně rozhýbal Anton 15 Burgy. Hrozit jsme začali ze standardních situací. Kopův aut brankář podběhl, ale Milánek hlavou branku minul, Mlaďasova rána po rohovém kopu zahraném po zemi dozadu zazvonila o břevno. Na druhé straně polovinu naší obrany vyřadila jednoduchá narážečka, ale vysoký útočník si sám před Kočkou chystal míč příliš dlouho a potom už okolo našeho brankáře nebylo místo – rána letěla vedle. V patnácté minutě si soupeřův obránce byl až příliš jistý kontrolou míče. Burgy mu jej rychle odebral a samostatný nájezd na gólmana vyřešil krásnou kličkou – 1:0. Vzápětí jsme špatně pokryli rohový kop a znovu zářil Kočka. Devět minut před půlí Kopa krásným autovým vhazování zleva našel vpravo od branky soupeře Milánka, ten z první poslal střílený přízemní centr před branku a tam už na svém oblíbeném místě číhal Anton 3 – 2:0. Za chvíli zahrával Anton 2 rohový kop zprava. Mířil jej ostře na zadní tyč, ale clonící bek změnil směr i výšku a na to nejlépe zareagoval na přední tyči Anton 3 Karel. Jeho pohotové trknutí nasměrovalo balón do břevna a od brankářových zad se míč nezadržitelně odrazil do sítě. Povedenou desetiminutovku korunovala další standardka. Kopovo autové vhazování jako přes kopírák přeletělo všechny bránící hráče i gólmana a Milánkův koníček skončil pod břevnem – 4:0.
V první půli nám vyšlo snad vše, na co jsme sáhli. Zachovalí vůbec nehráli tak špatně, jak naše vedení napovídalo, ale Kočka měl svůj den a do branky nám napadaly všechny vážnější šance. Hlavně naše standardní situace byly smrtící. Snad právě proto jsme si uvědomovali, že zdaleka nemusí být hotovo a do druhé půle šli s maximální soustředěností.
Zalezli jsme zodpovědně dozadu. Držení míče ve druhém poločase bylo snad 70:30 pro soupeře, ale jak už to tak bývá, Kočka v naší brance vysloveně mrznul. Párkrát sebral příliš dlouhý míč, jinak na něj nešla přímá střela a když už to vypadalo, že soupeřův hroťák zasune míč do prázdné, zjevil se na čáře Burgy a balón s úsměvem na rtech vyvezl do bezpečí. To my jsme si z brejků vytvářeli jednu šanci za druhou. Soupeři vystřídali gólmana, do branky se postavil jejich nejšikovnější útočník a ten se často pokoušel doplnit své spoluhráče z pole. Hned jeho první pokus o rozehrávku trestal Mlaďas pokusem přes půl hřiště a frajer jej rukou vyrazil dobře pět metrů před vápnem. Rozhodčí „ve jménu fotbalu“ tasil pouze žlutou a to jsme vzhledem k vývoji skóre akceptovali. Spoustu šancí jsme zahodili… Na tyč zaťukal Burgy po své tradiční kličkované, Milánek i Karel. Náhradní (ne)brankář něco vychytal vědomě, občas jsme jej trefili, ani nevěděl jak. Ve 45.minutě se nám akce příliš nepovedla a soupeři balón před svou brankou bez problémů dostali pod kontrolu, ovšem nepočítali s prohnaností Antona 2. Nás „starý lišák“ vyběhl mimo hřiště a schoval se za levou tyč soupeřovy branky. V okamžiku, kdy si soupeřův zadák sebejistě posunul míč a přestal mu věnovat pozornost, vyřítil se náš borec „ze zákulisí“ a neomylně zavěsil. Přezdívka „Kulisák“ se okamžitě ujala a dá se předpokládat, že tento prvek hry bude Anton 2 používat i nadále. Ve 49.minutě Anton 3 s přehledem zakončil Burgyho přízemní centr zleva a skóre jsme završili osm minut před koncem: Karel si na půlící čáře dobře zpracoval Kopovo autové vhazování zprava, zaregistroval pohyb Antona 2 na druhé straně hřiště a našel jej milimetrovou diagonální přihrávkou. Meďák si na koncovce vysloveně pochutnal – 7:0.
Co k tomu dodat. Až nám sympatických soupeřů bylo líto: Zachovalí hráli fotbal, v první půli byli lepší a i ve druhé se tlačili dopředu. My jsme využili drsných zákonů Hanspaulské ligy, kde vyhrává ten, kdo zodpovědně brání a vyráží do brejků.
Hvězdou číslo jedna vyhlašuji Antona 2 Meďáka, který si sice zapomněl dres a na hřišti se tak promenoval v šedém tričku se znakem hokejových New York rangers, ale vedle dvou branek a jedné asistence opět (jako již poněkolikáté) obohatil fotbalovou abecedu. Tentokrát o málokdy vídaný prvek s názvem „Kulisák“. Hvězdou číslo dvě se stává Anton jedna Kočka, bez jehož zákroků na začátku bychom určitě nedokráčeli k tak jednoznačnému vítězství. Nula na jeho kontě je zaslouženou odměnou. Hvězdou číslo tři byl Anton 15 Burgy, který nejenomže soupeřům tradičně dělal největší starosti na balónu, ale hlavně svou úvodní brankou otevřel stavidla naší střelecké exploze.
A3
2.KOLO Anton aus Tirol – Autobazar Duo 5:3 (2:1)
Středa 29.3.2017, 19:15 hřiště HRAB2, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Mojmír, Sváťa - Meďák, Karel, Milánek, Burgy
Branky: 15.min. Anton 15 Burgy 1:0; 16.min. Anton 3 Karel 2:0; 21.min. 2:1; 31.min. Anton 15 Burgy 3:1; 32.min. Anton 15 Burgy 4:1; 33.min 4:2; 37.min. 4:3; 57.min. Anton 12 Milánek 5:3
Druhé kolo nám postavilo do cesty tým, který v kole prvním převálcoval svého soupeře dvouciferným skóre, takže se dal očekávat zápas jako břitva. Nám stále schází nemocný Anton 7, ale naše úvodní vítězství naladilo k návratu do sestavy „podzimního smolíčka“ Antona 10 Sváťu. Hráče, se kterým v sestavě jsme v jubilejní dvacáté sezóně sbírali většinou porážky. Jak výsledek napovídá, i tohle břímě jsme utáhli. I když se tedy náš anděl strážný pořádně nadřel.
Začátek zápasu připomínal minulý zápas. Anton 15 dorazil minutu po úvodním hvizdu a než se u lajny trochu dostal do provozní teploty, už nás nabuzení borci z autobazaru svírali jako v kleštích. Naše obrana se potila a za ní k životnímu výkonu od začátku nasadil Anton 1. Střely zdálky, zblízka, nahoru, dolů, nic nedokázalo našeho gólmana zaskočit. My jsme se nadechli až v nějaké desáté minutě, kdy se Anton 15 proháčkoval soupeřovou obranou, ale místo střely z ideální pozice zkoušel ještě kličku na gólmana a ten se nachytat nenechal. Za chvíli Burgy našel u levé tyče Karla a už nečekal, že ten mu místo střely bude balón ještě vracet. K zasunutí do prázdné chyběl krůček. Na druhé straně Kočka vytáhl z klobouku zákrok vpravdě kouzelnický. Střelu agilního útočníka vyrazil pádem pod nohy, proti první dorážce se roztáhl po brankové čáře a míč na dlouhou ruku zastavil, při druhé dorážce už naše lavička lomila rukama, ale Anton 1 bleskurychle postavil hráz ze svých rukavic a ta vydržela. V patnácté minutě se na nás usmálo štěstí. Burgyho rána zleva ťukla o břevno i tyč a hráči na hřišti na nepatrný mžik přestali hrát. To stačilo k tomu, aby rozhodčí ukázal na středový puntík. Jestli balón překročil brankovou čáru, či nikoliv se asi nikdo nedozví, video je ještě v plenkách, jestřábí oko se na HL nepoužívá, ovšem sudí hovořící silným ruským přízvukem byl o regulérnosti branky skálopevně přesvědčen. My jsme za tento dárek byli rádi, soupeřům slouží ke cti, že se příliš nehádali a vzali to jako trest za zahozené šance. Za minutu jsme byli na koni ještě více. Anton 5 Kopa vybojoval balón, kolmou přihrávkou mezi obránci našel šikovně nabíhajícího Antona 3 a náš střelec si s nepříliš rychle vybíhajícím brankářem poradil vskutku cizelérským obloučkem – 2:0. Soupeři ještě více utáhli šrouby a přimáčkli nás k naší brance. Ve 21.minutě putoval balón zleva doprava a volný střelec ze střední vzdálenosti už dokázal Kočku propálit – 2:1. Atmosféra zhoustla, Anton 15 dostal několikrát pořádně naloženo, zvláště od vysokého golema v dresu soupeře a ponechávané „výhody“ se nám příliš nezdály. Na druhé straně se měl asi pískat Meďákův faul kousek před vápnem.
Poločasová přestávka nám přinesla chvíli klidu. Sváťa se vydal popovídat si s rozhodčími. Po zápase se nesly zvěsti, že řeč byla hlavně o pracovním povolení, ale proti tomu se musíme ohradit. O ničem takovém se rozhodně nemluvilo… Navíc teď již víme, že oba mají povolení v pořádku, daně platí včas a, jak se nakonec ukázalo, tak ani nejsou mezi osobami hledanými Interpoolem.
Začátek druhé půle jsme měli z kategorie snů. Burgy opět ustál dva ataky na hranici pravidel a nečekaně se vrhl mezi tři protihráče, povodil si je všechny a jako bonbónek dal gólmanovi jesle – 3:1. Soupeřův gólman to byla vůbec zajímavá postava: evidentně šlo o hráče z pole, který ale vůbec nechytal špatně. Navíc se ve druhé půli ujal rozehrávky, takže proti nám soupeři stále hráli power play. Ovšem hned první taková akce se Autobazaru nevyplatila. Hlavní zásluhu na našem čtvrtém úspěchu měl Anton 5, který natřikrát vybojoval na půlce balón na dvou soupeřích a ve finále si Burgy hodně daleko před pokutovým územím posunul míč okolo vysunutého brankáře a chladnokrevně zavěsil – 4:1. To už vypadalo hodně nadějně, ale času zbývalo ještě hodně. Hned za minutu se nejšikovnější hráč soupeře otočil s míčem a propálil Kočku. Na hřišti začalo peklo, které se znásobilo v 37.minutě, kdy jsme si úplně ideálně nepohlídali rohový kop – 4:3. Autobazarští hráli stále s brankářem na půlce, jednoduché balóny si zpracovával šikovný útočník zády k brance a zkoušel se otáčet. Obránci se potili, Kočka předváděl jeden fantastický zákrok za druhým. Na druhé straně vyrážel do brejků hlavně Burgy. V jednu chvíli na sebe natáhl dva obránce a oslovil ze druhé vlny nabíhajícího Kopu, ale tomu míč nesedl – nebyla z toho ani střela, ani přihrávka na Antona 3 číhajícího u levé tyče. Velkou šanci propásl Milánek, když k němu nečekaně obránce nechal propadnout dlouhý balón. Anton 5 se do koncovky tlačil po rohovém kopu, vysoký obránce mu rychlým pohybem loktem zkontroloval obsah žaludku a ještě namasíroval páteř zevnitř. Náš borec se hodně těžce zvedal a to jsme ještě mohli být rádi, že rozhodčí alespoň zastavili brejk soupeře a dali prostor k ošetření, když už se k odpískání faulu uprostřed pokutového území moc neměli. Tři minuty před koncem dlouhý balón od naší branky Burgy sklepl k Antonovi 12, Milánek se rychlým pohybem doleva zbavil obránce a zkusil to slabší levou. Jeho přízemní rána na zadní tyč se zastavila až v síti a dala tak na naše cenné vítězství definitivní razítko.
Tento zápas patřil k těm nejtěžším. Soupeři vůbec nevypadali jako fotbalisté z bazaru. Naopak připomínali dobře promazaný stroj a kdyby se kolem Hrabákové toulal nějaký nezaujatý divák, určitě by si pošmákl. Na naší straně stál úžasný Kočka a pořádná porce štěstí, kterému jsme šli naproti soustředěným a zodpovědným bráněním a mimo jiné i vcelku efektivní koncovkou.
Hvězdou číslo jedna byl bez diskuze Anton 1 Kočka, který zraje snad ještě více než pověstné víno. Druhou hvězdou se stává třígólový Anton 15 Burgy a třetí hvězdu si připisuje nenápadný obětavý bojovník Anton 12 Milánek, zdaleka nejenom za krásný vstřelený gól. Již po několikáté je samotnou kapitolou týmový duch Antona: zodpovědná obrana, zaskakování jeden za druhého, zdvojování soupeřů, všechny tyhle prvky se v naší hře přes zimu jako zázrakem usadily.
A3
3.KOLO Anton aus Tirol – Folprecht 6:4 (2:1)
Úterý 4.4.2017, 19:30 hřiště MIKU2, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mojmír, Sváťa - Meďák, Karel, Milánek, Burgy
Branky: 4.min. Anton 15 Burgy 1:0; 16.min. Anton 15 Burgy 2:0; 24.min 2:1; 31.min min. Anton 15 Burgy 3:1; 32.min 3:2; 33.min min. Anton 15 Burgy 4:2; 38.min 4:3; 44.min Anton 12 Milánek 5:3; 53.min Anton 3 Karel 6:3; 57.min. 6:4
Ve třetím kole nás los letos poprvé poslal mimo naše domovské hřiště. Na Mikulově, kde své zápasy hraje (tedy mimo jiných) tým Folprechtu, jsme navíc hráli poněkud netradičně již v úterý. Do osvědčené sestavy přišel nečekaný zásah v podobě absence Antona 9, který si šel den před zápasem zaběhat a jeho koleno mělo na tuto jistě chvályhodnou aktivitu vlastní a bohužel tedy zcela nepublikovatelný názor. Vzhledem k tomu že Ríšův moribundus je stále urputný, měli jsme dva kousky na střídání, což vypadalo celkem optimálně. To borci Folprechtu dlouho vypadali, že budou bez střídání, ale nakonec také jednu součástku na lavičku vytáhli z klobouku. Nutno tedy podotknout, že z hodně velkého klobouku. Prostorově výraznější náhradník se do hry zapojoval sporadicky. Ovšem základní pětka soupeřů to byl jiný kalibr. Velice fotbalová a také šikovně poskládaná: dva vyšší běhaví borci, dvě menší „motorové myši“ a na hrotu hřmotný forvard. Bylo jasné, že nás nečeká jednoduchý zápas.
Už na samotném začátku nás pořádně rozhodila dvojice rozhodčích. Chlapci ukončili předchozí zápas a zatímco se oba mužstva rozcvičovala a psala zápis, tak se nějak po anglicku vytratili. V 19:40 už se na všech hřištích okolo hrálo a jenom u nás jsme bezmocně rozhazovali rukama. Teprve v tu chvíli se frajeři s píšťalkou volným krokem blížili z přilehlé kantýny. Ještě si otírali pusy mastné od párků a hrozně se divili, proč jsme tak nervózní. Moc kladných bodů u nás tímto přístupem nezískali.
Naše špionážní oddělení zjistilo, že soupeři svůj předchozí zápas vyhráli hlavně drtivým nástupem, takže jsme začali opatrně. Zalezli jsme na svou vlastní polovinu a bránili. Přesně čtyři minuty nás Folprechtští svírali v kleštích. Pak jejich rozehrávku vystihl Anton 15 a úprk směrem k brance zakončil přesnou přízemní střelou zleva k pravé tyči – 1:0. Následovala akce, při níž se Anton deset opřel do holohlavého útočníka a ten drsně převálcoval Kočku. Zatímco se náš gólman těžce zvedal z trávníku, na hřišti se rozhořely dohady, kdo koho strčil první a na světě tak byly první náznaky, že tento zápas nebude úplně „přátelský“. Po čtvrt hodině si Anton 15 zopakoval svůj gólový kousek: znovu přečetl kolmou rozehrávku soupeřových obránců a samostatný nájezd na gólmana zakončil bezpečnou kličkou doprava a zasunutím míče z úhlu do prázdné – 2:0. Na naší straně Kočka navázal na předchozí skvělé vystoupení. Přes určité otřesení likvidoval střely rukama i nohama a kapituloval až šest minut před půlí. Soupeřův hrot si šikovně zpracoval míč, obhodil si posledního obránce a ranou do levého horního růžku bezpečně snížil. Vzápětí se před Kočkou zjevil osamocený malinký boreček, ale náš gólman pohotovým pádem pod nohy naše vedení uhájil. Vzhledem k tomu, že na druhé straně Meďák nedokázal z kroku usměrnit Burgyho přihrávku do odkryté branky, šli jsme do druhé půle s minimálním náskokem.
Úvod druhé půle nám hrál do karet. Burgy nejprve zkoušel prostrčit míč na Antona 3, ale když obrana míč srazila zpět, bez rozpaků jej napálil do sítě – 3:1. Hned z další akce jsme udělali školáckou chybu. Směrem dopředu se rozeběhli čtyři Antoni, následovala ztráta míče a brejk tří soupeřů na jednoho, zakončený bezpečnou střelou do odkryté branky – 3:2. Přestřelka pokračovala: Burgyho úmysl obrana soupeře přečetla, ale balón do bezpečí neodpálila, ten se po třech nepředvídatelných odrazech vrátil k Antonovi 15 a Burgy už si věděl rady – 4:2. Za pět minut soupeři, kteří se stále tlačili do koncovky, dostali k dispozici trestný kop z ideální vzdálenosti a tvrdá střela nemohla být přesnější. Balón zaplul do pravé šibenice - 4:3. Ve 44.minutě se Burgy prosadil po levé straně. Soupeři po jeho srážce s obráncem reklamovali faul, ale sudí nechali pokračovat ve hře a následovala přesná přihrávka na Milánka číhajícího u pravé tyče – 5:3. Teprve po tomto zásahu se brankostroj poněkud zastavil. Folprechti přitvrdili, my jsme nezůstávali pozadu a na hřišti plály emoce, čemuž moc nepomáhaly, ani nejisté mrákoty s píšťalkou. Zvláště souboje s vysokým útočníkem naše beky bolely. Za tohoto stavu rozhodčí relativně nevinný souboj před naší brankou, kdy zády k naší brance Anton tři přehlavičkoval soupeřova útočníka, vyhodnotil k překvapení všech aktérů na hřišti jako faul a nabídl Folprechtu trestný kop snad ještě z lepší pozice než při předchozí brance. Tentokrát už jsme do zdi postavili čtyři pevné součástky a pokus o rozehrávku doleva zlikvidoval pohotovým vyběhnutím Anton 2. Sedm minut před koncem se Burgy protlačil mezi třemi soupeři k nebezpečné střele, brankář balón jenom vyrazil a Anton 3 si našel prostor k dorážce. Třígólový náskok už vypadal bezpečně, ale stále nebylo vyhráno. Tři minuty před koncem střela soupeřova útočníka po rozehraném trestném kopu od levé lajny mířila metr vedle, ale právě tam stál na čáře zapomenutý střelec – 6:4. Další korekci skóre už jsme nedopustili a i po třetím dějství tak zůstáváme stoprocentní.
Přestože tak dle výsledku nevypadá, nebyl to z naší strany povedený zápas. Hřiště na Mikulce jsou dlouhá a my tudíž nestíháme úplně ideálně doplnit Antona 15, když vytahuje z klobouku své kousky směrem dopředu a už vůbec nezvládáme se po ztrátě míče zase vrátit zpět. Za vítězství tentokrát vděčíme čistě Antonovi 15 Burgymu, který vymyslel všech šest branek (jasná hvězda číslo 1) a Antonovi 1 Kočkovi, jenž si na začátku sezóny hýčká neskutečnou fazónu – hvězda číslo 2. Uvidíme, co s ním provede „reprezentační“ přestávka. Hvězdou číslo tři byl v tvrdém duelu Anton 8 Mojmír. Ten si při střežení drsného útočníka Folprechtu opravdu sáhl na dno nejenom fyzických, ale hlavně psychických sil.
A3
4.KOLO Anton aus Tirol – Kuřátka 3:2 (3:1)
Středa 19.4.2017, 19:15 hřiště HRAB2, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mojmír, Sváťa, Mlaďas - Meďák, Karel, Milánek, Burgy, Ríša
Branky: 9.min. Anton 12 Milánek 1:0; 10.min. Anton 5 Kopa 2:0; 25.min 2:1; 26.min min. Anton 15 Burgy 3:1; 35.min 3:2
Čtvrté kolo nám do cesty přihrálo tým Kuřátek. U nich se trochu zastavíme, protože to je setsakramentsky zajímavý soupeř. Tento celek vznikl před rokem a skočil rovnýma nohama do první ligy, když odkoupil soutěž od končících DP Xaverov. Loňské jaro se v nejvyšší soutěži udržel, na podzim to už nevyšlo. Do druhé ligy ovšem vletěl silou ničivou. Po třech kolech na hřišti dosáhl na tři výhry a drtivé skóre 33:15… To je průměr 11:5, což není skóre ani hokejové, spíše házenkářský poločas. To vše ovšem jenom na hřišti, u zeleného stolu se Kuřátkám daří podstatně méně a tak v oficiální tabulce mají pouze jednu výhru a dvě kontumační porážky za start hráče, který si nějak pozapomněl prodloužit hostování. My jsme se letos poprvé dostavili v plném složení, čehož jsme v první řadě využili k týmovému fotografování.
V ukrutné zimě, atakující teploty okolo bodu mrazu, jsme opět zavrhli naší oblíbenou taktiku zvanou „Hurá styl“ a vsadili na obrannější, kterou máme v repertoáru pod názvem „Ovce na porážku“. Jak výsledek napovídá, taktika se osvědčila. Soupeři nás od první minuty přimáčkli, v kontrole míče byli vynikající, relativně snadnými narážečkami se dostávali i do šancí, ale ty pravidelně zahazovali. Zvláště ve chvíli, kdy se nejšikovnější útočník dostal sám před Kočku nám pořádně zatrnulo, ale procítěný oblouček lehce lízl pravou tyčku zvenčí. My jsme tradičně sázeli na Burgyho kličkování a dlouhá autová vhazování na zadní tyč, kam si pravidelně zabíhal Milánek. Po jednom takovém v deváté minutě obrana míč odvrátila nedůrazně. Meďák přesně našel stále nepříliš krytého Antona 12, jeho první koncovku pravou nohou ještě gólman stihl vyrazit, ale opakovaná rána „béčkem“ už skončila pod břevnem – 1:0. Hned za minutu jsme předvedli velice pěknou kombinační akci na jejímž konci znovu Anton 2 připravil střeleckou pozici pro Kopu a jeho rána zleva přesně vymetla vzdálenější horní kout soupeřovy branky – 2:0. Šťastná minuta nás povzbudila, ovšem obraz hry se nezměnil. Kuřátka hledala zrno, my jsme bránili a doufali, že se nám podaří náskok udržet co nejdéle. Pět minut před půlí si špatnou chvilku vybral Anton 12. Už jeho první pokus o rozehrávku skončil šancí soupeře. Vzápětí znovu Milánek u našeho vápna sebral balón a pokusil se jej vyvézt, bohužel poněkud naivní klička na prvního borce skončila odebráním míče a šikovný útočník se poděkoval elegantním obloučkem přes padajícího Kočku – 2:1. Hned za minutu to Anton 12 vzal za lepší konec. Aut na zadní tyč byl z naší strany už hodně obehraný, ale obrana soupeře jej i přesto opět nedokázala pokrýt. Milánek vrátil míč hlavou před branku a Anton 15 Burgy hlavou trknul míč tím nejlepším směrem – 3:1.
Poločasové vedení bylo povzbudivé, ale bylo nám jasné, že ve druhé půli nás nečeká nic jednoduchého. Hned v páté minutě se nám navíc seběhlo několik malých nedorazů, které vyústily v balón v naší síti. Balón z vedlejšího hřiště, toulající se před naší brankou, bylo to nejmenší. Kočka jej bez odezvy rozhodčího odklidil do bezpečí, ale právě v té chvíli z pravé strany dokázal jeden z Kuřátek poslat okolo Antona 3 ostrý přízemní centr, na který Anton 1 nedosáhl a tři další Antoni jenom strnule zírali na střelce, jak si mezi nimi nabíhá na koncovku do prázdné – 3:2. Na hřišti přituhlo, pokud to tedy vhledem k mrazivému počasí vůbec ještě bylo možné. Fotbal jako takový se hrál džentlmenský, nás rozhodil sem tam nějaký nepřesný výrok rozhodčího, ovšem nervozitu vyvolalo padající šero a hlavně fakt, že reflektory zůstaly až do konce zápasu zhasnuté! Anton 9 Mlaďas vyhodnotil světlené podmínky jako nevhodné pro své další působení a my tak nadále točili tři obránce. Soupeři zase točili nás, ale stále se nemohli dostat do pořádného zakončení. Když už jsme čekali smrtící ránu, vždycky přišla další zasekávačka. My jsme vyráželi do brejků, ale moc jsme jich k zakončení nedotáhli. Burgyho ránu vytáhl gólman, Meďákova přihrávka na Antona 15 byla moc dlouhá….. a víc toho snad ani nebylo. To na druhé straně během posledních minut dvakrát zvonila tyč, ale na našem vedení se nakonec nic nezměnilo.
První hvězdou zápasu byl Anton 5 Kopa. Skvělý v bránění, jako nadstavbu přidal důležitý gól. Druhou hvězdu si na svou hruď připíná Anton 2 Meďák za dvě gólové přihrávky. Třetí hvězdou se za fotbalový výkon stává Anton 12 Milánek, který chybu při inkasované brance vynahradil úvodním gólem a asistencí na rozhodující branku. Ovšem varovně zdvižený prst si tentýž Anton vysloužil za nervozní výlevy během druhé půle. Chtělo by to trochu obalit nervy cukrem. Specielní hvězdu si již poněkolikáté v této sezóně připisuje týmový duch Antona. Je s podivem, jak se mančaft, který celých deset let sázel vše na útok a víceméně nebránil, dokázal během čtyř kol jara 2017 od základu změnit. Najednou je všech pět hráčů spořádaně natěsnáno před vlastním pokutovým územím, borci zaskakují jeden za druhého, padají do střel a rozhodují zápasy z brejků. Čím to je? To je otázka pro někoho povolanějšího. Neoddiskutovatelým faktem zůstává, že po čtyřech odehraných kolech máme na kontě osm bodů.
A3
5.KOLO Anton aus Tirol – Lisako A 2:5 (0:2)
Čtvrtek 27.4.2017, 18:15 hřiště MIKU4, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Sváťa, Mlaďas - Meďák, Karel, Milánek, Burgy, Ríša
Branky: 8.min 0:1; 13.min 0:2; 31.min 0:3; 34.min 0:4; 39.min 0:5; 45.min Anton 5 Kopa 1:5; 60.min Anton 15 Burgy 2:5
Do pátého kola jsme vstupovali z prvního místa jako favorit. Soupeřem nám byl nováček ve druhé lize, tým Lisako A. Jak výsledek napovídá, po zápase jsme odcházeli zasmušilí a marně přemýšleli, kde se stala chyba. Ale popořádku: jedinou absenci oproti minulému zápasu hlásil politicky zaneprázdněný předseda, který v dresu Svobodných stále pracuje na tom, aby se nám žilo lépe. Soupeři se scházeli pomalu, ale ve finále dali dohromady čtyři kousky na střídání.
Ještě pomaleji se s námi scházel rozhodčí zápasu, který sice telefonoval Milánkovi, že bude mít tři minutky zpoždění, ale už zapomněl dodat, že to nemyslí oproti oficiálnímu začátku, ale že do toho započítal i čekací dobu. V okamžiku našeho úvodního hvizdu na okolních hřištích bylo první dějství ve své polovině. S panem Palečkem vůbec začínáme mít trochu problém… Patrně proto, aby shrábl celou odměnu za pískání, chodí bez pomezního, fauly ve jménu plynulosti hry většinou nepíská, karty nenosí a to nemluvíme o tom, že jej více než jeho zápas zajímají ty okolo. Zvláště ledově klidný Anton 10, kterého jen tak něco nerozhodí, začíná trpět takovou alergií, že na ní Zyrtec asi stačit nebude.
Zápas sám byl od samého začátku nevydařený. Už v první minutě soupeři naznačili, co od nich můžeme očekávat: důsledná obrana, jednoduchá hra a svižná koncovka. Rána v první minutě jen těsně minula Kočkovu tyč. I my jsme chtěli pokračovat v naší obvyklé hře, tj. dobře bránit a vyrážet do protiútoků, ale když se potkají dva týmy s takovým stylem, záleží na tom, kdo dá první gól. To se bohužel povedlo soupeřům. V osmé minutě přišel takový nenápadný, ale ostrý pas z hloubi pole, do něhož těsně před Kočkou vletěl menší, ale o to prostorově výraznější útočník a tečoval balón přesně mezi nohy našeho gólmana – 0:1. Za pět minut bylo ještě hůře. Rozehrávku na střed sebral nejlepší hráč soupeře, udělal dva kroky a práskl do balónu bodlem. Vydařená rána se zastavila až u Kočkovy pravé tyče – 0:2. Nám se v první půli nepovedlo vůbec nic… Soupeřův vysoký gólman bez problémů posbíral všechny centry ze standardních situací i ze hry a nám zbyly jenom náznaky šancí, které skončily na nepřesných přihrávkách.
Do druhé půle jsme šli s předsevzetím zlepšit pohyb, rychle snížit a zápas otočit. Naše plány vzaly za své během necelých deseti minut. Hned první rozehrávku soupeři pokryli tak, že Milánek bezelstně vrátil balón Kočkovi. Toho se vydal líně napadat pomenší forvard Lisaka a tak Kočka odkopl míč někam k půlící čáře, kde jej obránce z první vrátil přesně na nohu právě toho útočníka, který se ještě ani nezačal vracet a kterého nikdo ani nezkusil dostoupit. Frajer se poděkoval bleskurychlým zpracováním a nechytatelnou ranou do levého horního růžku – 0:3. Za tři minuty soupeřovi obránci odvrátili náš atak vysokým odkopem. Balón skočil jednou, pak podruhé … a zatímco dvojice našich obránců se na sebe dívala v marné víře, že jej sebere ten druhý, proběhl mezi nimi autor druhé branky v naší síti a své střelecké konto bezpečně zdvojnásobil – 0:4. Festival našich naivních chyb, které Lisako tvrdě ztrestalo, vrcholil. Rohový kop, nalitý proti noze nabíhajícímu obránci, měl být jednou z účinných variant na zakončení, ale v tomto případě byla Ríšova přihrávka pomalá, hrdina zápasu byl u míče dříve než Anton 9 a své sólo přes celé hřiště zakončil utaženou placírkou na zadní tyč, čímž zkompletoval hattrick – 0:5. Když za minutu vložil Mlaďas nohu do prudké přihrávky soupeřů a sražený míč jenom o centimetry proskákal okolo pravé tyče Kočkovy branky, propukla polovina týmu v hysterický smích. Lisako hrálo přesně to, co potřebovalo: ve čtyřech nahromaděni okolo vlastního pokutového území padali do střel, rozehrávali jednoduše středem na vysunutého útočníka, který míče sklepával rozeběhnutým bekům… a to celé zezadu jistil gólman, jenž nám bral poslední zbytky sebevědomí tím, že bezpečně likvidoval i střely, letící dva metry vedle. Nám nevycházelo nic. Kočka neměl šanci chytit snad ani rýmu a na míč si sáhl jenom když jej vyndaval ze sítě, Burgy postrádal svou obvyklou lehkost (přeci jenom to nebylo ani 24 hodin, co exceloval v dresu LMI ve třetí HL), zbytek týmu hrál staticky, bez nápadu a přesnosti, zato podrážděnost bychom mohli prodávat do Číny. Kdybychom dělali nějaký jiný sport, patrně bychom v těch chvílích hodili do ringu ručník, nebo spíše nějakou deku, či ubrus. Na to nakonec nedošlo. Čtvrt hodinky před koncem Anton 5 Kopa po rohovém kopu přízemní ranou propálil chumel hráčů před brankou a my se nadechli k náporu. Přeci jenom jsme několikrát dokázali donutit obránce k chybám, ale stále tu byl vynikající gólman, který se rozchytal k neskutečnému výkonu. Ovládal nejenom pokutové území, ale i prostor tak pět metrů okolo. Způsob, jakým ležící na zemi metr před vápnem dokázal vykopnout Burgyho zakončení, bral dech. V posledních vteřinách vydřel balón Ríša a vyzval ke skórování Antona 15. Hned poté, co balón pleskl o síť, rozhodčí naše trápení ukončil…
Hvězdy v našem týmu po tomto zápase opravdu nelze najít ani pod mikroskopem. Jako hlavního viníka dnešního výbuchu bych viděl Antona 8. Zdá se, že bez jeho bdělého dozoru a organizování hry, jsme jako slepé ovce a nedokážeme udržet stanovenou taktiku. Doufejme tedy, že příště bude líp.
A3
6.KOLO Anton aus Tirol – Malostranský SK 2:3 (1:2)
Středa 10.5.2017, 19:15 hřiště HRAB1, UMT3
Sestava: Kočka - Mojmír, Sváťa, Mlaďas - Meďák, Karel, Milánek, Burgy
Branky: 2.min 0:1; 12.min Anton 3 Karel 1:1; 23.min 1:2; 31.min 1:3; 44.min Anton 15 Burgy 2:3
ŽK: Anton 12 Milánek, Anton 10 Sváťa
ČK: Anton 10 Sváťa (55.min - po druhé žluté)
Do šestého kola jsme sčítali nečekané personální ztráty, pracovní povinnosti na poslední chvíli kamsi odvály Antona 7 Ríšu a nachlazení přikovalo do postele Antona 5 Kopu. Tady se musíme trochu zastavit. Iron Anton 5 odehrál bez jediné absence celých dvanáct sezón! Naposledy vynechal soutěžní zápas 8.9.2010 pro zranění. Každý tedy snad musí uznat, že na tu rýmičku a teplůtku měl po skoro sedmi letech nezpochybnitelný nárok. Nezbylo nám nic jiného, než vyvléci Antona 8 ze sekretariátu politické strany Svobodných a i na pracovně nejistého Antona 10 bylo apelováno, aby ředitele vypoklonkoval ze služební cesty z dostatečným předstihem. Nakonec jsme tedy měli k dispozici dva kousky na střídání a šlo se na věc.
Malostranský SK na nás umí, to je bohužel historicky doloženo. Ve svém středu má tři velice šikovné borce, kteří si nás vychutnali na podzim a dorazili i teď. Už začátek zápasu nám ukázal, že to nebudeme mít snadné. Ve druhé minutě se po chybné rozehrávce Karla prosmýkl jeden ze soupeřů po pravé straně a místo očekávané přhrávky pod sebe vypálil. Kočka míč vyrazil na osu hřiště do míst kam si nabíhal další útočník, který pohledem zkontroloval Antony 2 a 3 stojící na brankové čáře a s přehledem je obstřelil – 0:1. Za minutu se připomněl maličký borec, který se prosmýkl naší obranou a branku těsně minul. My jsme se probouzeli pomalu. V desáté minutě Burgy zatlačil na Malostranského obránce, Karel správně přečetl jeho malou domů a rázem jsme šli ve dvou na osamoceného gólmana. Milánek si asi ještě teď drbe hlavu nad tím, jak mohl opuštěnou branku po přihrávce svého parťáka minout! Za dvě minuty už jsme se radovali z vyrovnání. Anton 3 rozjel akci ze středu hřiště pasem doleva na Burgyho, naběhl si na jeho přesnou zpětnou přihrávku a utaženou placírkou trefil bližší vingl – 1:1. Rozjel se zápas nahoru-dolů. Malostranští útočili, byli hodně pohybliví a nepříjemní a mimo jiné uměli parádně vystřelit. K našemu štěstí jejich rány naší branku míjely. To na druhé straně jsme pořádně dokázali zaměstnat gólmana soupeře. Aktivní Anton 3 nejprve nepropálil brankáře v samostatném nájezdu zprava, vzápětí se dostal k odraženému míči a od brankové čáry vyzval ke skórování Antona 2, jeho ránu zlikvidoval ukázkový semafor. Do koncovky se protlačil i Anton 12, ale tísněn vystřelil slabě. Bohužel hned z protiútoku pláchl naší obraně nejšikovnější útočník Malostranských a přestože jeho rána nebyla z nejpovedenějších, prošla Kočkovi mezi rukama do sítě – 1:2.
První půle z naší strany vůbec nevyzněla zle, ale prohrávali jsme. Apelovali jsme na to, že prostě nesmíme ztrácet míče a to ani před brankou soupeře, protože máme co dělat s týmem, který má setsakramentsky propracovaný přechod do rychlého brejku. Ale tenhle apel se zcela minul účinkem. Ve druhé půli jsme měli k dispozici rozehrávku. Ta vyústila ve ztrátu míče na vápně soupeře a brejk, který zakončil šikula v dresu Malostranských střelou mezi Kočkovy nohy – 1:3. To byla rána, ze které jsme se těžce otřepávali. Zvedl nás Kočka několika úspěšnými zákroky a své turbo konečně zažehl i Anton 15, kterého soupeři zastavovali často pouze za cenu faulů, pohříchu tedy většinou nepískaných. Ještě než byla odehrána polovina druhé půle, byli jsme znovu na dostřel. Burgy zamotal hlavu i nohy soupeřovu obránci na levé straně a přízemní přihrávkou oslovil z druhé strany nabíhajícího Karla. Ten tísněn obráncem nezakončil úplně nejdůrazněji, takže brankář balón na čáře stihl zastavit a gól si připsal až důsledný Anton 15 – 2:3. Vrhli jsme se do útoku. Mlaďasova rána zleva minula vzdálenější tyč, Burgy své kouzlení dvakrát jen těsně nedokázal dotáhnout, Karel po dokonalé Burgyho akci zleva napálil přesouvajícího se brankáře a k dovršení všeho Milánek po autovém vhazování důraznou hlavičkou trefil břevno. Samozřejmě při tomto kvapíku za vyrovnáním zůstávala v naší obraně okénka, která hasil z větší části Kočka a z menší nepřesnost střelců. Ke konci začaly bublat emoce. Málo platné, mrákoty s píšťalkou sice byly „ze svazu“, ale pískat moc neuměly… respektive tedy pískaly hlavně naše fauly. Zákroky na Burgyho nechávaly bez povšimnutí, zřejmě hlavně proto, že náš borec je dokázal ustát. Na druhé straně jim nedělalo problém zcela správně ponechat výhodu a když nebyla využita, vrátit se k prvnímu přestupku. Ovšem my jsme se prvního odpískaného zákroku na Burgyho dočkali v padesáté minutě. Pět minut před koncem po dalším evidentním okopávání naší hvězdy, které bylo ohodnoceno jako „nic se nestalo, odkop od branky“ bouchly saze ve Sváťovi. Je to taková klasika – čím horší sudí, tím s větším gustem rozdává karty... Než jsme stihli rozpumpovaného Antona 10 od nešiky odtáhnout, nebo vystřídat, vytáhl druhou žlutou, kterou s chutí proměnil v červenou. Soupeři během přesilovky dvakrát zahrozili z rohových kopů a nakonec byli rádi, že v závěrečných vteřínách nějak ubránili Burgyho, který si pranic nedělal z toho, že je nás na hřišti o jednoho méně a obráncům motal nohy do Gordického uzle.
Nesehráli jsme špatný zápas. K tomu bodu bylo celkem blízko, leč odcházíme s prázdnou... Hvězdou číslo jedna byl samozřejmě Anton 15 Burgy, jehož vedení míče pochválila v pozápasovém rozhovoru i největší hvězda soupeře. Hvězdou číslo dva vidím Antona 9 Mlaďase, který to s hbitými útočníky vůbec neměl jednoduché a hvězdou číslo tři Antona 12 Milánka, který hřích v podobě minutí prázdné branky v první půli odčinil hodně aktivní hrou ve zbytku zápasu.
A3
7.KOLO Anton aus Tirol – PH servis 2:6 (2:2)
Středa 17.5.2017, 19:15 hřiště HRAB2, UMT3
Sestava: Kopa - Mlaďas, Milánek - Meďák, Karel, Burgy
Branky: 5.min 0:1; 13.min Anton 3 Karel 1:1; 21.min Anton 5 Kopa 2:1; 30.min 2:2; 50.min 2:3; 53.min 2:4; 55.min 2:5; 60.min 2:6
V sedmém kole jsme se ocitli personální krizi. Absenci hlásil Anton 7 s kolenem, Antona 5 stále trápí urputný „moribundus“, Anton 1 Kočka dostal nařízen klid s opíchaných loktem a svůj stav jako hraní neschopný vyhodnotil i Anton 8. Příliš do karet nám tudíž nehrála ani červená karta pro Antona 10 v minulém kole, ze které rezultovala stopka. Nakonec jsme tedy ukecali Kopu, aby si alespoň stoupnul do branky a šli na hřiště bez střídání a se silně defenzivní taktikou. To soupeři měli plný zápis, ale i jich na začátku stepovalo na hřišti tak akorát do hry, ovšem tento stav trval jenom pár minut, záhy jim dorazil sedmý kousek a ve finále i osmý.
Začali jsme tedy opatrně, vystavěli jsme před Kopou čtyřčlennou hráz s předsunutým Burgym a věřili, že vydrží co nejdéle. Vydržela pět minut. Zdálo se, že situaci máme pod kontrolou, byli jsme v pokutovém území takřka v plném počtu a přesto přihrávka zprava jakoby řízena vysílačkou našla cestu mezi našima nohama na zadní tyč, kde čekal připravený zakončovatel – 0:1. Bojovali jsme jak se dalo, Burgy se pokoušel soupeřovy obránce utancovat, Milánek se tlačil k hlavičkám. Ve třinácté minutě pootočil kormidlem zápasu Anton 3, který se v pravý čas vydal napadat soupeřova obránce, vystihl jeho kličku a rázem pádil sám na gólmana. Svůj nájezd vyřešil tím nejlepším možným způsobem: Napřáhl k prudké střele a v okamžiku, kdy mu brankář padl pod nohy, balón lehce podkopl a vykouzlil jemný oblouček, čímž překvapil nejenom soupeřova brankáře, ale i většinu Antonů, kteří na rozesmátou trojku koukali, jako kdyby viděli přistávat UFO - 1:1. Tento moment nám dodal křídla. Rychle jsme pochopili, že Antona 5 v brance můžeme hojně využívat k rozehrávce nohou. Kopa dirigoval naše útoky a ve 21 minutě se zapsal i mezi střelce: jeho prudký polovysoký pas přizvedl soupeřův bek právě tak, aby gólman překvapeně mávl rukou do prázdna – 2:1. Tým PH servisu znervózněl, jeho útoky jsme bezpečně zastavovaly a nadále zaměstnávaly gólmana soupeře. Bohužel přišla poslední minuta... Narážečka uprostřed hřiště nám nevyšla a následný protiútok skončil nechytatelnou střelou zprava na bližší tyč – 2:2.
Do druhé půle jsme vstoupili se stejnými úmysly jako do první. Důsledná obrana, rychlé protiútoky, pokud už jsme museli do plných, tak jsme hojně využívali Kopu. Během prvních minut jsme dvakrát šli sami na brankáře. Anton 3 nenašel podruhé odvahu k jemnému obloučku a to byla chyba – brankář opět šel do rozkleku a míč na poslední chvíli zastavil. Burgy už to podobně zkoušel, ale to už zase gólman dolů nešel. Dvacet minut jsme odolávali a hráli na nervy soupeřům. V padesáté minutě nám už štěstí došlo: při rychlém brejku tří na dva Mlaďas zlikvidoval přihrávku zleva před branku tím, že nastavil své nejměkčí partie, ale míč se vrátil k autorovi přihrávky a jeho rána pod břevno trhala síť. Za tři minuty se situace víceméně opakovala. Po našem rohu se na osamoceného obránce řítila trojice útočníků – 2:4. Kontrovali jsme povedenou ranou Milánka, jehož bomba pocuchala jenom boční síť. Síly nám kvapem ubývaly. Ještě dvakrát jsme se museli koukat jak na bezmocného Kopu míří přesila s koncovkou do odkryté branky a to ještě sudí poněkud přimhouřil oko nad jedním zákrokem, kdy se Kopa v pozici couvajícího gólmana střetl s útočníkem, který by asi jinak zakončoval do prázdné…
Hvězdou číslo jedna vyhlašuji Antona 5 Kopu, který se statečně ujal osiřelé role gólmana. Z této pozice nám hodně pomohl s rozehrávkou a jako nadstavbu se zapsal i do střelecké listiny. Hvězdou číslo dva tahouna většiny našich útoků Anton 15 Burgyho a hvězdou číslo tři Antona 9 Mlaďase, na němž tentokrát ležela celá tíha defenzivy.
A3
8.KOLO Anton aus Tirol – QPC 3:2 (2:1)
Středa 31.5.2017, 19:15 hřiště HRAB2(3), UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas - Milánek, Meďák, Karel, Burgy
Branky: 6.min Anton 15 Burgy 1:0; 9.min Anton 5 Kopa 2:0; 18.min 2:1; 40.min 2:32 51.min Anton 15 Burgy 3:2
V osmém kole jsme měli k dispozici jenom o chloupek lepší sestavu, než v kole minulém. Kočka shledal svůj loket jako provozuschopný a znovu se postavil mezi tři tyče, což nám přihrálo luxus jednoho na střídání. Antoni sedm a osm stále nemají své tělo ve stavu, kdy by se chtěli zúčastnit hry a Sváťa se skřípěním zubů musel strpět ještě jeden zápas STOP. Soupeři také nevypadali, že by se kdovíjak sešli, ale to bylo jenom zdání - jen uběhlo deset minut hry, dostavily se dvě velice schopné součástky a nám bylo jasné, že nás čeká těžká šichta.
Ovšem začátek zápasu nám vyšel parádně. V šesté minutě Milánek vyslal po pravé postranní čáře kolmici na Antona 3, ten se zdařilou kličkou zbavil svého strážce a podél dalšího obránce vyslal do gólové šance Burgyho, který spolehlivou střelou zleva na zadní tyč otevřel skóre. Za tři minuty jsme si situaci střihli jako přes kopírák. Milánek opět rozjel akci přihrávkou podél pravé postranní čáry, Karel se znovu dokázal zbavit svého obránce a tentokrát ukázkovou uličkou mezi obráncem a brankářem našel u levé tyče Kopu – 2:0. A jeli jsme dál. Agilní trojka se šikovnou kličkou zleva na střed dostala do ideální střelecké pozice, ale jeho rána šla doprostřed. Za chvíli potáhl akci Anton 2, nájezd tří na jednoho rozhodil přihrávkou doprava na Milánka, ten mu míč vrátil a ke gólu chybělo málo – Meďák míč správně zvedl, ale pálil do středu branky a padající gólman zdvihl ruce včas. V osmnácté minutě kormidlem zápasu pootočil Milánek. Jeho rozehrávku vystihl soupeřův borec a následná akce skončila rozebráním naší obrany a koncovkou do prázdné. Je třeba si přiznat, že tento nechtěný dárek dvanáctku značně rozhodil a nad některými jeho ztrátami zbytek týmu jenom kroutil hlavami. Povzbuzený soupeř nás přimáčkl a nám bylo jasné, že zvláště druhá půle bude velice výživná. Už v té první došlo k prvnímu vážnějšímu střetu mezi Antonem 5 a největší hvězdou soupeře. Relativně klidný zápas se pomalu měnil v klasický „nepřátelák“.
Ve druhé půli soupeři utáhli šrouby. Přeci jenom měli tři lidi na střídání, točili je po třech minutách a stále měli dost sil, zatímco Antoni pomalu umdlévali. Hra začínala připomínat házenou, ale je třeba říci, že naše obrana pracovala velice dobře a šance se rodily hlavně po střelách z dálky. To my jsme si z brejků sem tam nějakou tu tutovku vytvořili, ale dovolili jsme si je zahodit. Kopa sebral balón, potáhl akci tří na jednoho a před brankářem vyzval ke snadné koncovce Burgyho, leč patnáctka překvapivě opuštěné zařízení minula. Ve čtyřicáté minutě bylo vyrovnáno a jestli první branka v naší síti se dala nazvat „dárkem“… Tak ten druhý byl převázán mašlí a doplněn věnováním: soupeřův bek nakopl míč dopředu, chytil se za hlavu a hned se omlouval, protože pas mířil jasně do rukou našeho gólmana. Kočka vyskočil, míč chytil do prstů… a ten mu vypadl přímo na nohu dobíhajícího střelce – 2:2. QéPéCéčka tento moment povzbudil k ještě větší aktivitě a nás přikoval k vlastní bráně. Burgyho výpady byly čím dál řidčí a my se bránili s vypětím všech sil. Ovšem pořád platilo, že soupeři se naší obranou nedostávali do žádných tutovek a pálil hlavně z dálky. Tyto střely často srážela obrana a často končily v přilehlém lesíku. výjimkou byla šikovná narážečka, po níž vyplaval borec před Kočkou sám zleva, ale napálil pouze bližší tyč. Na druhé straně po Burgyho autu šel Karel do hlavičkového souboje s brankářem, přetlačil jej a z úhlu těsně minul opuštěnou branku. Devět minut před koncem jsme se znovu ujali vedení a to z akce, která nijak nebezpečně nevypadala. Soupeřova obrana náš pokus víceméně dostala pod kontrolu, ale v tu chvíli obránci míč odskočil a Anton patnáct mu jej upálil tím nejlepším možným směrem – 3:2. Už tak nervózní zápas se stal ještě nervóznějším. Antona tři nejlepší hráč soupeře sestřelil zezadu skluzem v okamžiku, kdy se těsně před vápnem chystal střílet… a nepochopitelně ještě našemu kapitánovi vynadal, že simuluje. Kopu, kryjícího míč mířící do autu, tentýž hráč poslal na atletickou dráhu a žádal roh. Nepřiznané auty a rohy se množily, prostě nervy tekly… ale Antoni hrající na hranici svých fyzických sil už vedení udrželi.
Hvězdou číslo jedna byl Anton 5 Kopa, který k perfektní obraně přidal vstřelenou branku. Hvězdou číslo dva dvoubrankový Anton 15 Burgy a hvězdou číslo tři bezchybně bránící Anton 9 Mlaďas.
Po nějaké době bychom se měli zamyslet nad personální otázkou. Antoni mají léta skvělou docházku, ale teď do konce jara vypadl Anton 7 Ríša, Anton 8 Mojmír také stále více absentuje, přidá se k tomu disciplinární trest a najednou dvakrát po sobě končíme proti týmům, kteří mají dostatek hráčů na střídání, na pokraji vyčerpání. Možná by stálo za to řady Antonů nějak rozšířit. Alespoň o jeden kousek.
A3
9.KOLO Anton aus Tirol – Santa Dominika 5:5 (3:3)
Úterý 6.6.2017, 17:45 hřiště ZABEH, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Milánek, Meďák, Karel, Burgy
Branky: 12.min vlastní 1:0; 13.min Anton 3 Karel 2:0; 15.min 2:1; 17.min 2:2; 18.min Anton 15 Burgy 3:2; 22.min 3:3; 33.min Anton 3 Karel 4:3; 37.min 4:4; 46.min 4:5; 49.min Anton 3 Karel 5:5
Před devátým kolem vypršela disciplinární stopka Antonovi deset Sváťovi, což bylo fajn, protože jsme měli ideální dva kousky na střídání: jednoho dozadu a jednoho dopředu. Zdravotně se dal dohromady i Anton 8 Mojmír, ale tomu nevyhovoval termín. To se sedmičkou asi už do konce jara počítat nemůžeme. Hřiště v Záběhlicích je krásné, měkoučké… a na hru fyzicky náročné, neboť je obehnáno vysokou sítí a balón tudíž nikam neutíká. Každá střela mířící pánubohu do oken je pro zakončovatelův tým nebezpečná, protože brankář má míč ihned k dispozici na rozehrávku a může následovat rychlý kontr, čeho zvláště domácí Santa Dominika často využívala.
Ale popořádku. Zápas se od začátku hrál ve stylu nahoru-dolů. Žádné „ovce“ se nekonaly, hurá-styl na obou stranách. Naše patnáctka se od úvodního hvizdu dala do kličkování a větrala beky domácích, na druhé straně se ani naši „svatí“ soupeři nerozpakovali se zakončením. Po úvodní desetiminutovce, kdy jsme zahodili snad pět dobrých šancí, ale třikrát nás musel podržet Kočka, uhodilo z nenápadné akce. Po Meďákově přihrávce pálil zprava Anton 5 Kopa, jeho ránu brankář vyrazil jenom do dobíhajícího beka, který tísněn patnáctkou neomylně zasunul míč do vlastní sítě – 1:0. Hned za minutu se Burgy prosadil po levé straně, vylákal na sebe gólmana a Anton 3 si před brankou odskočil od obránce právě tak, aby si mohl vychutnat přesnou zpětnou přihrávku – 2:0. Zdálo se, že jsme vývoj zápasu uchopili za správný konec. Burgy se ještě jednou proháčkoval před osamoceného brankáře, přehodil jej elegantním obloučkem, ale obránce na brankové čáře dokázal akrobaticky míč vykopnout. V patnácté minutě jsme soupeře dostali lacino do zápasu. Kopovu těžší malou domů Kočka nedokázal zkrotit, napoprvé balón jenom „štrejchnul“ a druhý pokus o odkop už mu zblokoval soupeřův hrot, který potom z úhlu snadno trefil odkrytou branku. Za dvě minuty tentýž hráč z první trefil zpětnou přihrávku z rohového kopu a jeho přízemní rána prošla Kočkovi mezi nohama – 2:2. Vzápětí Mlaďasův pas sklepl Milánek přesně k Burgymu, ten se na pravé straně prosadil jednoduchou kličkou na střed a uklidil míč levou nohou k bližší tyči -3:2. Ani tohle vedení jsme ovšem do půle neudrželi. Jednoduchá kombinace vyústila v přesnou střelu vysokého zadáka zleva na bližší tyč – 3:3. Začínalo se znovu, ale tentokrát podle Dominikánských not. Soupeřům narostlo sebevědomí. Na domácím hřišti se začali dobře pohybovat, byli včas u odražených míčů a Kočka mnohokrát splatil chybu při první brance. Jednou se střela zdálky otřela o spojnici břevna a tyče a jednou soupeři dost nepochopitelně nepotrestali situaci, kdy stáli před naším gólmanem sami dva. Místo zasunutí do odkryté branky přišla bomba do tyče. Akce pokračovala a po několika odrazech od vracejících se obránců mohl a zřejmě i měl domácí borec v pohodě zakončit, ale našel jenom ležícího Kočku.
Do druhé půle zintenzivnil déšť, mokré hřiště se stalo ještě rychlejším a to hbitým soupeřům vyhovovalo. Jejich narážečky nás často dostávali do úzkých, ale přesto jsme se potřetí ujali vedení. Anton tři na půlce u levé postranní čáry vybojoval míč, posunul jej šikovnou patičkou na Burgyho, ten nastartoval na pravé straně Meďáka a na jeho přízemní přihrávku si u levé tyče počíhala rozeběhnutá trojka, která celou krásnou akci začala – 4:3. Gólové hody ovšem pokračovaly. Kolmou přihrávku do levého křídla jsme dokázali jenom srazit před branku a tam už si nabíhal nekrytý střelec – 4:4. Tempo zápasu neopadávalo. Obě strany už se dostatečně oťukaly, Dominkánští pochopili, že musí hlavně pokrýt Burgyho, my jsme častěji zařazovali zpátečku ve chvíli, kdy náš střelec natahoval k ráně, protože nám bylo jasné, že i při pokusu, který by na našem domovském hřišti skončil v přilehlé hospodě, bude balón okamžitě ve hře. Přesto šancí neubývalo, malé hřiště přímo vybízelo k presingu a mokrý terén zase přivolával kiksy a chyby v rozehrávce. Na jedné straně zářil Kočka, na druhé se soupeřův gólman nenechával dvakrát zahanbit. Čtvrt hodinky před koncem opět přišla rychlá rozehrávka po našem zakončení. Se třemi soupeři se vraceli tři Antoni, ovšem dva si vzali jednoho, takže ve finále vyplaval před Kočkou osamocený střelec a poprvé jsme ztráceli my – 4:5. Za tři minuty vybojoval Burgy míč na půlící čáře a s Karlem vyrazili dva na jednoho. Takové situace většinou končí Burgyho přesnou přihrávkou a důrazným zakončením Antona tři do odkryté branky. Nejinak tomu bylo i tentokráte – 5:5. Oba týmy se vrhli do ofenzivy. Burgy našel u levé tyče Meďáka a rozhodčí už ukazoval do středu hřiště, protože ho nenapadlo, že takovou šanci je vůbec možné zahodit. Anton 15 po samostatné akci utaženou placírkou zleva škrtl zadní tyč, Mlaďasova rána „béčkem“ z podobného místa po Karlově sklepnutí šla těsně vedle. Na druhé straně ještě jednou zvonila spojnice a skvělé zákroky, jimiž nás držel Anton 1 ve hře, snad ani nešlo spočítat. Když se v poslední akci neprosadil Milánek, kterému ze středu do leva nabil Burgy, skončil zápas zaslouženou dělbou bodů.
Hvězdou zápasu vyhlašuji Antona 1 Kočku, přestože se o půli omlouval za chybu vedoucí k první brance v naší síti. Svůj přešlap mnohokrát vynahradil. Hvězdou číslo dvě bych viděl neúnavného Antona 15 Burgyho a hvězdou číslo tři precizního psa obranáře Antona 5 Kopu. Malinkou hvězdičku bych udělil i velice dobrému sudímu z Milánkovy stáje.
A3
10.KOLO Anton aus Tirol – Šrot 3:4 (1:2)
Středa 14.6. 20:45 hřiště TEMPO, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa - Milánek, Meďák, Karel
Branky: 4.min 0:1; 12.min Anton 3 Karel 1:1; 30.min 1:2; 36.min Anton 12 Milánek 2:2; 42.min Anton 2 Meďák 3:2; 50.min 3:3; 55.min 3:4
Tým Šrotu měl už před desátým kolem jistotu prvního místa ve skupině. Pravda, ta stoprocentní jistota pramenila z kontumace na hřišti prohraného zápasu, kterou vyrobil nepovolený start hráče Kuřátek ve druhém kole, ale na to se historie neptá. Ostatně i bez ní by se tento celek vyhříval na výsluní naší skupiny, jenom by jeho postup ještě nebyl teoreticky zpečetěn. My jsme sčítali velké ztráty. Anton 15 Burgy hlásil dovolenou a to v součtu s bolavým kolenem Antona 7 znamenalo bolestivou absenci kompletního hnacího zařízení. Anton 8 Mojmír byl sice pro minulé kolo v pořádku, ale i tato situace se během týdne změnila, takže jsme v uzavřené prostoru na Tempu nastupovali s jedním borcem na střídání. Soupeři, patrně pod dojmem jistoty postupu, také neoplývali docházkovou kázní. Začínali stejně jako my s jedním na střídání, ale jejich situace se během zápasu celkem dramaticky měnila.
Oťukávací začátek zápasu výrazně ovlivnila čtvrtá minuta. Rohový kop soupeřů přinesl zpětnou přihrávku na posledního obránce a přízemní střelu, která by nebyla nijak zvlášť nebezpečná, kdyby jí před Kočkou netečoval zcela volný borec, jehož nestihl dostoupit Milánek – 0:1. To nás trochu zabrzdilo v rozletu a soupeři dvakrát stihli vystrašit Kočku střelami těsně vedle. Na naší straně byl hodně aktivní Anton 3. Jednou střelou ze střední vzdálenosti brankáře příjemně protáhl, podruhé o chloupek minul pravý horní roh, když spíše měl přihrávat volnému Meďákovi. Potřetí se protáhl podél brankové čáry, ale protože mu nikdo nenabíhal, tak poněkud naivně zakončoval z nulového úhlu a rozezvučel tak bližší tyč. Druhou stranu brankové konstrukce orazítkoval hlavou Milánek, kterého krásným pasem od vlastní branky našel Sváťa. Největší šanci připravil Karel průnikem po pravé straně a přízemním centrem, na který brankář Šrotu nedosáhl, ale svým pohybem natolik zmátl Milánka, že ten spíše místo zakončení balón spolehlivě odvrátil do bezpečí. Naše cesta za vyrovnáním začala Sváťovým nákopem na rozeběhnutého Karla a je nutno poznamenat, že desítka během své kariéry rozdala stovky povedenějších balónů. Tento pas mířil zcela mimo dosah našeho útočníka a brankář soupeře si pro něj spolehlivě došel, leč jeho koš se ukázal býti značně děravým. Balón se mu od hrudi odrazil a ještě než dopadl na zem, jej kopačka Antona 3, který celou akci chvályhodně nevypustil, nasměrovala tím nejlepším možným směrem - 1:1. Krátce na to, se ze země po nevinném souboji nedokázal zvednout soupeřův útočník se zafačovaným stehnem, což znamenalo pro soupeře značnou komplikaci, protože holohlavý obránce od začátku dával najevo, že jeho kotník také není úplně ve stoprocentní kondici. Teď musel na hřišti vydržet bez odpočinku. Strhl se klasický souboj nahoru-dolů o vedoucí branku. My jsme poctivě bránili a vyráželi do brejků, během nichž jsme zjišťovali, že i bez Burgyho dokážeme soupeřovy hráče obejít a zakončit. To soupeři rozjeli hru plnou narážeček. Kočka se potil, ale odolával. V poslední minutě první půle přišlo přesně to, co se stát nemělo. Předávka na u levé postranní čáry nám nevyšla úplně ideálně a následoval protiútok se spolehlivou koncovkou. Do poločasové přestávky jsme šli s jednogólovým mankem.
V úvodu druhé půle se obraz hry nezměnil. Hrálo se nahoru - dolů a zápas musel bavit všechny aktéry. Pouze zranění soupeřova obránce se poněkud zhoršilo, takže jsme se několikrát zadarmo dostali k míči, když mu utekla zdánlivě jednoduchá přihrávka do zámezí čistě proto, že nešla přesně do nohy a frajer nemohl udělat krok navíc. Kočka vytáhl ze své mošny dva výtečné zákroky, zvláště vykopnutí přízemní střely polovičním rozštěpem asi důkladně zabolelo. Na druhé straně se do dobré příležitosti dostal Anton 5 Kopa, jehož utažená placírka zprava jen těsně minula vzdálenější tyč. Ve 36. minutě zafungovala klasická spolupráce: Kopův aut na zadní tyč a hlavička důrazného Milánka – 2:2. Za šest minut předvedl pořádný důraz Anton 2 Meďák, když se hlava nehlava probil přes dva protihráče a posunul míč okolo brankáře na Kopu, ten měl sice strážce branky relativně „z krku“, ale byl hodně z úlu a do branky se stihl natlačit bek. Ovšem náš borec zachoval chladnou hlavu a elegantně vrátil míč Meďákovi před prázdnou. Poprvé jsme vedli a i díky zdravotnímu stavu soupeřů se zdálo, že bychom měli vedení brzy navýšit. Anton 3 Karel se protáhl po pravé straně, vylákal na sebe gólmana a přihrávkou pod sebe oslovil Milánka číhajícího na vápně. Bohužel jeho ránu srazil obránce, který se stihl přemístit na brankovou čáru. Nadějně vypadal Sváťův trestňák zleva, stejně jako rána Mlaďase, ale pokaždé dobře zakročil gólman. Soupeři měli míč častěji na kopačkách a starosti nám dělal hlavně hbitý středopolař, ale řešili jsme hlavně závary před Kočkou, když balón nekontrolovaně poskakoval naším pokutovým územím. Deset minut před koncem sevřeli Mlaďas s Karlem soupeřova mladého borce u levé postranní čáry a zdálo se, že mu míč lehce odeberou, ale neposedná kulatá potvora se od Karlovy ruky odrazila přesně soupeřovi do běhu a ten po několika krocích s pomocí levé tyče Kočku překonal – 3:3. Kalich hořkosti jsme dopili, když do konce chybělo pět minut. Kopův rohový kop byl zahrán přesně tak, jak má být – ostře po zemi do nejnebezpečnějšího prostoru, kde Anton 3 měl razantně zakončit, leč balón mu přišel na „dřevěné béčko“ a náš střelec jej tak pouze neslaně nemastě ztlumil. Míče se chopili soupeři a po několika přihrávkách zakončili z úlu do prázdné. Na závěr jsme ještě zapózovali krásné fotografce pro potřeby seminární práce na téma „blázni v kopačkách“ a šli pod sprchu. Museli jsme po celkem pohledném zápase smýt trpkou pachuť z prohry, protože minimálně bod jsme si odnést měli. Zvláště když soupeřů ve druhé půli zůstalo v poli pouze čtyři a půl.
Hvězdou číslo 1 vyhlašuji Antona 1 Kočku, který zraje jako víno. Hvězdou číslo 2 autora dvou gólových přihrávek Antona 5 Kopu a hvězdou číslo tři Antona 2 Meďáka, hlavně tedy za výkon ve druhém poločase.
A3
11.KOLO Anton aus Tirol – Vršáci 4:4 (2:1)
Středa 28.6. 20:45 hřiště DEKAN, UMT3
Sestava: Kočka - Kopa, Mlaďas, Sváťa, Mojmír - Milánek, Meďák, Karel, Ríša, Burgy
Branky: 14.min 0:1; 24.min Anton 7 Ríša 1:1; 26.min Anton 3 Karel 2:1; 32.min Anton 5 Kopa 3:1; 33.min 3:2; 36.min Anton 15 Burgy 4:2; 54.min 4:3; 60.min 4:4
Do posledního kola jsme šli v plné síle. Hlavní motivací pro stoprocentní účast byly nové dresy a s nimi spojené focení. Dokonce i oba jarní marodi Anton 8 Mojmír a Anton 7 Ríša si přinesli kopačky, aby na fotce vypadali dobře…. a když už tedy byli ustrojeni, tak to zkusili i na hřišti a ejhle, ono to šlo! Jediným, kdo slavnostní okamžik prošvihl, byl Anton 12 Milánek, který si střihl předzápas v ultraveteránské lize za Tučňáky a protože jich bylo málo, tak dorazil až ve dvacáté minutě a na oficiální fotce pro potřeby podzimní sezóny jej tak nenajdeme.
Vršáci nezačali sezónu J17 příliš dobře, ale po té, co jim disciplinární komise nadělila dva body od Kuřátek, se rozjeli a do posledního kola šli s oprávněným sebevědomím. Samotný začátek zápasu ovšem vyšel lépe nám. Anton 3 se uvolnil na půlce a potáhl akci dvou na jednoho, v jejímž závěru si hodně drbal hlavu, že místo přihrávky na výborně si nabíhajícího Mojmíra volil kličku, kterou mu obránce vystihl. To Burgy už v podobné situaci Mojmíra našel, ale jeho rána letěla z bezprostřední blízkosti nad. Od nějaké šesté sedmé minuty se nadechli i soupeři a najednou měl Kočka plné ruce práce. Dvakrát skvěle zasáhl, ale ve čtrnácté minutě už udeřilo: nejšikovnější Vršák si na půlce šikovně obhodil jednoho z obránců, potáhl akci dvou na jednoho a koncovku vzal na sebe – proti ráně do pravého horního rohu neměl Kočka nárok. Od té chvíle měli Vršáci jednoznačně navrch, naše akcie držel nad vodou jenom fantasticky chytající Anton 1 a zdálo se, že druhý gól je otázkou času. Ve 24.minutě jsme dostali vrchovatou porci štěstí. Soupeřův borec kličkou zleva na střed obcházel Kočku a ten jej ve vápně podrazil, kdyby sudí zapískal penaltu, asi bychom nemohli říci ani popel, ale k míči se přihrnul druhý hrot a střílel do odkryté branky, tak sudí nechal výhodu. Když míč trefil Sváťu, který Kočku na čáře pohotově zastoupil, domáhali se Vršáci penalty, ale sudí zakroutil hlavou s tím, že akce byla řádně zakončena a k penaltovému zákroku se tudíž nelze vrátit. K dovršení soupeřovy frustrace se míče chopil Burgy, dovezl ho na druhou stranu a vyzval Anton 7 Ríšu ke koncovce do prázdné – 1:1. Tahle situace pořádně hnula kormidlem první půle. Hned za dvě minuty Burgy našel ve vápně Antona 3, ten sice míč levačkou zpracovával poněkud kostrbatě, ale obránci mu dopřáli ještě chvilku, aby jej okolo padajícího gólmana šoupnul k tyči – 2:1. Najednou jsme byli zase na koni my, i když jsme si o přestávce dobře uvědomovali, že objektivně mají více ze hry naši soupeři.
Druhé půle začala podobně, jako první skončila. Burgy vykouzlil dvě kličky, nabil rozeběhnutému Kopovi a Anton 5 ukojil své útočné choutky bezpečně uklizeným míčem k pravé tyči – 3:1. Radost z dvougólového vedení nám nevydržela dlouho. Už za minutu se soupeřův zadák vydal na výlet a svou ránu zprava na zadní tyč dokonale schoval za obránce – 3:2. Přestřelka začátku druhé půle pokračovala. Kočka vychytal soupeřovu šanci a vyslal vpřed Burgyho, ten naznačil přihrávku na nabíhajícího Milánka, dvakrát zasekl a s přehledem přidal náš čtvrtý gól. Hra se zklidnila a dospěla do další fáze. Soupeři museli útočit, my chodili do brejků. Kočka předved několik fantastických zákroků, nad nimiž nejeden soupeř bezmocně kroutil hlavou. Na naší straně to Anton 3 zkusil svým pověstným bodlem, brankář jeho střelu lehce přizvedl a míč se od břevna odrazil cca metr před čáru. Kopa v dobré pozici přestřelil, Ríša vzal na sebe nájezd tří na dva, gólman jeho ránu vyrazil a pohotová dorážka Antona 15 šla dlouhým obloukem podél odkryté branky vedle. Čtyři minuty před koncem jsme zahrávali roh, ale vyšel z toho brejk, který vrásčitý, leč rtuťovitý a houževnatý Vršák na dlouhou nohu zakončil nechytatelně ke Kočkově pravé tyči. Rozhodnutí měl na kopačkách Karel. Vystihl přihrávku posledního hráče soupeře, protlačil se okolo něj, překvapivě jednoduše obešel i brankáře, ale z úhlu opuštěnou branku minul. Poslední vteřiny byly neskutečně dlouhé a okolo naší branky létal jeden centr za druhým. Při tom posledním míč propadl až na zadní tyč, kde si na něj počíhal hrdina poslední pětiminutovky a svým druhým gólem zařídil remízu. Podle obrazu hry zřejmě zaslouženou, ovšem v nás zůstala pořádná hořkost. Přeci jenom přijít o jisté umístění na bedně brankou z poslední akce celé sezóny, to dokáže zabolet.
Hvězdou číslo jedna byl Anton 1 Kočka, který přiváděl střelce soupeře k zoufalství. Hvězdou číslo 2 Anton 15 Burgy, který svými kličkami zařídil všechny naše góly a třetí hvězdu si zaslouží Anton 7 Ríša, který původně bez ortézy ani nechtěl nastoupit, ale nakonec na něm nebyla znát ani dlouhá pauza, ani nějaký handicap.
A3