REPORTY

20.SAISON

1.KOLO Anton aus Tirol – Zachovalí 3:4 (1:4)

Středa 7.9.2016, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa, Mojmír – Ríša, Meďák, Burgy, Milánek, Karel

Branky: 4.min. 0:1; 10.min. 0:2; 17.min 0:3; 20.min. Anton 12 Milánek 1:3; 21.min 1:4; 44.min. Anton 15 Burgy 2:4; 58.min. Anton 15 Burgy 3:4 

Do prvního kola jubilejní sezóny hlásili start všichni aktivní Antoni. Anton 8 Mojmír sice hlásil, že se přijede jenom kouknout, ale nakonec neodolal a dorazil na elegantní kolobrndě v dresu a dožadoval se dopsání do zápisu. Přes to všechno si v okamžiku, kdy do oficiálního začátku zápasu chybělo pět minut, na prázdné půlce žongloval s balónem osamocený vedoucí mužstva Anton tři a házel nervózní pohledy střídavě na šatnu a střídavě na druhou půlku, kde se už dvacet minut vehementně rozcvičoval tým Zachovalých. Antoni se holt dva měsíce neviděli a tak místo rozcvičování v šatně  rozebírali prázdninové zážitky.

Začátek zápasu nás tak zastihl nerozhýbané a ospalé. Sice jsme začali útočně, ale naše náznaky vzaly rychle za své. První střelecký pokus výrazně živějších soupeřů ještě Kočka vyrazil na tyč, ale pohromu odvrátil jenom na chvilku. Ve čtvrté minutě si soupeřův borec jednoduše posunul míč od pravé postranní lajny na střed a vypálil na bližší tyč – 0:1. V desáté minutě Milánek na půlce až příliš vymýšlel. Místo jednoduché přihrávky míč ztratil, následoval rychlý pas na zapomenutého útočníka a jistá koncovka zleva na zadní tyč – 0:2. I nadále jsme zkoušeli útočit, ovšem naše pokusy byly nedůrazné a chyběl jim moment překvapení. Záhy se na Kočku znovu řítil autor druhé branky a dokonce mu udělal kličku, ale dobíhající Ríša mu míč ustřelil od kopaček. Na druhé straně se dvakrát ke koncovce dostal Anton pět Kopa. Jednou ovšem vystřelil nedůrazně a podruhé mu střela uletěla vysoko nad. V naší největší šanci se ocitl Anton patnáct Burgy, který dostal zpětnou přihrávku na hranici vápna v momentě, kdy brankář ležel na zemi, ale jeho střela nemířila dost vysoko – ruce zdánlivě bezmocného brankáře zázračně vystřelily nahoru. Z lavičky se zdálo, že míč i tak spadne do branky a nebo jej tam umístí dobíhající Meďák, ale nic z toho se nestalo, Anton dva byl nedůrazný a vítězně z celé situace vyšel pohotový gólman. V sedmnácté minutě se už zdálo, že naše obrana soupeřovu akci bez problémů odvrátí, ale Antonovi deset míč nějak propadl pod nohou a za ním číhající útočník se poděkoval polovysokou bombou, kterou Kočka sice zasáhl kolenem, ale nad břevno jí nedostal – 0:3. Soupeřův obránce v té chvíli poznamenal krutou pravdu: „Oni hrajou a my dáváme góly“. Pomohli jsme si až ve dvacáté minutě klasicky zahranou standardní situací: Anton tři náběhem na přední tyč zaměstnal dva obránce i gólmana a Mlaďas svůj aut přetáhl na zadní na nabíhajícího Milánka – 1:3. Pokud jsme mysleli na zvrat, tak hned v následující minutě jsme o tyto myšlenky přišli. Dvě rychlé narážečky vyřadily ze hry celou naší levou stranu a ve finále stál před Kočkou osamocený útočník. Jeho první pokus patičkou ještě Kočka vyrazil, ale pouze do střelce, který si v pohodě dokráčel pro dorážku – 1:4. Do přestávky mohlo být ještě hůř. Meďákovu rozehrávku trestného kopu z ostrého úhlu v pohodě stáhl gólman a hned vyslal na zteč dva rozeběhnuté „chrty“, se kterými se chytl pouze Anton 15. Kočka pádem pod nohy vytlačil první střelu někam k rohovému praporku, ale vzhledem k tomu, že tam ukořistili míč soupeřovi útočníci a zbytek týmu Burgymu fandil z půlky, zdaleka nebyl nebezpečí konec. Naštěstí než si dva střelci přichystali tu správnou pozici, sebral se i zbytek týmu a Sváťa upálil míč do bezpečí. Poločasový hvizd jsme brali jako vysvobození a o přestávce jsme se vzpamatovávali z lekce, kterou jsme dostali. Zachovalí hráli přesně tak, jak se malý fotbal hrát má. Byli neustále v pohybu a velice silní na balónu. Spolehlivě bránili a nikam se nehnali. Brnkali nám na nervy klidnou a přesnou rozehrávkou, do níž zapojovali i šikovného gólmana. Dostávali se přes střed hřiště jednoduchými narážečkami a hlavně každou naši nedůslednost byli schopni ihned potrestat přesnou koncovkou.

Druhá půle byla z naší strany o něčem jiném. Je otázkou jestli soupeřům došly síly, protože drtivou většinu zápasu odehráli s jedním na střídání, zatímco my se čtyřmi, nebo jestli jsme my jenom zlepšili pohyb a důraz. Zvýšili jsme aktivitu při napadání na samou hranici rizika a tento styl hry nám začal přinášet šance. Po Kopově autu trefil Anton tři míč tak, že ten prošel brankáři mezi nohama a skončil na tyči. Po Kopově rohu se na přední tyči k míči tlačil Milánek, Burgyho ránu jdoucí vedle zpracoval u levé tyče Karel, ale z otočky o centimetry minul. To soupeři se najednou do šancí nedostávali, nebo alespoň ne tak snadno. Kočka dvakrát řešil ošemetnou situaci pádem pod nohy osamoceného útočníka, dvě střely šly o chloupek vedle. Ve 44.minutě Anton 15 nabral rychlost po levé straně a soupeřovi obránci ho zastavili nedovoleným zákrokem až na hranici vápna. Rozehrávky se ujal Anton sedm a nalil míč Burgymu tak, že ten se už nemýlil – 2:4. Pořád bylo dost času na kontaktní gól, ovšem ten stále nepřicházel. Kopova rána zprava těsně minula z jedné strany pravou tyč a ze druhé dobíhajícího Antona tři. Burgy se protáhl středem, ale nedokázal vyslyšet prosbu přihrávajícího Milánka: „Už to prosím tě dej!“ – brankář jakékoliv náznaky ustál a střelu vyrazil. V samotném závěru znovu Burgy zakouzlil s míčem, jeho pokus už mířil do odkryté branky, před níž mohl ještě dorážet Meďák, jenomže těsně před ním přijel skluzem obránce Zachovalých a tutovou branku zhatil. Až v 58.minutě skončila v brance nečekaná střela Burgyho, ale to už bylo pozdě. Pokusy, které se nám podařilo vyprodukovat v časovém presu, k vyrovnání nevedly.      

Jak vstup do dvacáté sezony hodnotit? Povedená druhá půle, díky níž jsme nakonec měli více šancí, než vítězní soupeři, bohužel nevyvážila promrhanou první část hry. Hvězdy se po takovém zápase hledají těžko, necháme si je na příští kolo.

A3

 

2.KOLO Anton aus Tirol – Bakera 4:6 (2:3)

Středa 14.9.2016, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa, Mojmír – Ríša, Meďák, Burgy, Karel

Branky: 8.min. Anton 15 Burgy 1:0; 13.min. Anton 3 Karel 2:0; 19.min 2:1; 21.min 2:2; 30.min 2:3; 36.min 2:4; 45.min 2:5; 51.min Anton 3 Karel 3:5; 56.min 3:6; 60.min. Anton 3 Karel 4:6 

I ve druhém kole jsme na hřišti byli kompletní. Pouze tedy Milánek nahlásil problém s kolenem a proháněl se na vedlejší trojce v roli rozhodčího. Soupeřem nám byl tým, který na jaře do poslední chvíle bojoval o záchranu v první veteránské lize. Logicky jsme tedy nastupovali v pozici outsidera.

A na rozdíl od prvního kola jsme nezačali vůbec špatně. Burgy nahlásil pozdní příchod a v okamžiku, kdy rozhodčí zahájil hru, se ještě převlékal na střídačce. Sotva naskočil do hry, už se zapsal do střelecké listiny. Anton dva na půlce vybojoval balón na rozehrávajících obráncích a kolmicí vysunul hbitě rozeběhnutého Antona 15, který si tělem pokryl míč před vysokým obráncem a podél vybíhajícího brankáře s přehledem poslal míč do sítě. Psala se osmá minuta a my poprvé na podzim ochutnávali slast vedení. Bakera nás zatlačila. Její hra byla plná pohybu a narážeček a naše obrana se potila. Něco pochytal Kočka, něco zazdili hračičkové v útoku soupeře, kteří se hodně snažili o kombinaci až do kuchyně. To my jsme ve třinácté minutě víceméně z ničeho naše vedení zdvojnásobili. Soupeřův obránce se sice rozčiloval, že v souboji s Ríšou odehrál míč, ale rozhodčí zcela správně nařídil přímý kop, protože frajer jaksi s míčem vzal i achilovky Antona sedm. Nebyla to kdovíjaká šance, vzdálenost byla úctyhodná, ve zdi stáli dva bránící hráči, zbytek Antonů obsazen a tak se Sváťa spolehl na razanci. Jeho rána do středu branky pořádně popálila prsty nejistého gólmana, míč mu vypadl a Anton 3 se zorientoval nejrychleji – 2:0. Do vývoje zápasu, který byl nečekaný a pro nás hodně nadějný, promluvila devatenáctá minuta, kdy i soupeři dostali k dispozici trestný kop na dostřel naší branky. Celý areál očekával přihrávku nakrátko a následnou střelu, kterou byl připraven blokovat Burgy, coby krajní ve zdi a pohyb vpřed avizoval i Meďák, který kryl útočníka u naší pravé tyče. Rozehrávající hráč nás však přelstil. Balón posadil vzduchem milimetrově přesně na hlavu právě toho borce, který zůstal u naší pravé tyče nestřežen a jeho trknutí dílo zkázy dokonalo. Pro nezaujatého fanouška to byl krásný moment, pro nás značně hořký a pro soupeře povzbuzení, ze kterého záhy rezultovalo i vyrovnání. Druhému gólu v naší síti předcházel náš útok a ztráta míče na hranici pokutového území. Takhle to nezní nikterak nebezpečně, ale tři naši hráči byli v pohybu vpřed a stačili se jenom ohlédnout, jak čtyři borci v dresu soupeře peláší vstříc naší obranné dvojici. Šikovný střelec s číslem tři to vzal na sebe a ranou z osy hřiště s přehledem překonal Kočku – 2:2. Vedení bylo v trapu a tak jsme zkusili vzít si ho zpět. Burgy s Ríšou připravili střeleckou pozici pro Kopu, ten mohl ještě zleva hledat u pravé tyče Meďáka, ale vzal to na sebe a dobrý zákrok si připsal brankář Bakery. A tak se v posledních vteřinách skóre překulilo na druhou stranu. Znovu vše začalo naším nedokončeným útokem, střela ze střední vzdálenosti byla zblokována, ale zdálo se, že soupeřův protiútok není tak rychlý a naše obrana se stihla zkonsolidovat. Přesto nás překvapil oblouček doprava, kam si nenápadně naběhl vysoký obránce, který to zkusil z první. Byl to těžký kop, ale vyšel, míč trefil bližší tyč, vydal se podél brankové čáry k té vzdálenější a tam čekal připravený útočník. Přestože jsme v průběhu první půle o dva góly vedli, o přestávce jsme museli spřádat plány na otočení skóre.

I na začátku druhé půla Bakera hrála svojí hru. Její hráči byli běhaví, seběvomí a silní na míči. My jsme využívali hlavně tvořivých schopností Antonů sedm a patnáct. Při standardních situacích nám scházela Milánkova výška. Ve 36. minutě si soupeřův šikula s číslem tři na hranici vápna chytře převzal přihrávku a tvrdou bombou pokořil Kočku počtvrté. Kontrovali jsme povedeným pokusem Antona sedm, který v pozici posledního z voleje napálil odražený míč a ten prošel skrumáží těl před brankou. K naší smůle se míč odrazil od levé tyče. Když ve 45.minutě Bakera rozebrala naší obranu do posledního šroubku s jednoduchou koncovkou do prázdné branky, leckoho napadlo, že se ve vzduchu vznáší debakl. Bakera hrála v pohodě a sebevědomí z jejích hráčů přímo sálalo. Ovšem nevzdali jsme se. Smolíček Ríša ještě jednou orazítkoval levou tyč soupeřovy branky, Karel po obloučku Burgyho za obranu přehodil vybíhajícího brankáře, ale míč vykopl dobíhající obránce a po Sváťově výkopu od vlastní branky míč přeletěl obránce i clonícího Antona 3 a brankář soupeře zasahoval hodně reflexivně. V této fázi hry se poněkud rozhořely vášně po souboji mezi Sváťou a jedním z útočníků. Nevypadá to, že bychom s Bakerou uzavřeli nějaké nehynoucí přátelství. Devět minut před koncem to vysoký bek Bakery přehnal se suverenitou. Anton tři vystihl jeho kličku, balón mu odebral a až překvapivě jistě si položil soupeřova gólmana – 3:5. Snad abychom příliš nemysleli na zvrat, vzal si slovo nejlepší hráč zápasu – borec v dresu Bakery s číslem tři – a střelou okolo Antona 5 zkompletoval hattrick. V posledních sekundách udržel míč na kopačkách ve středu hřiště Burgy, Anton 3 našel sílu na náběh po pravé straně a nic nevymýšlel, jak mu balón přišel do cesty, napálil jej přímým nártem. Rána sice mířila doprostřed branky, ale byla dostatečně tvrdá a v součinnosti s tím, že gólman riskl pohyb na zadní tyč, znamenala kosmetickou úpravu skóre, takže i naše „trojka“ zaznamenala hattrick.

Dnes jsme narazili na soupeře, který byl nad naše síly. Zápas jsme rozehráli nadějně, i za nepříznivého stavu jsme bojovali, ale bylo vidět, že exligový soupeř měl zápas pod kontrolou. Hvězdy i tentokrát necháme spát a s jejich vyhlášením počkáme na bodově ohodnocené utkání. Bylo by záhodno, abychom nečekali příliš dlouho!

A3

 

3.KOLO Anton aus Tirol – Malostranský SK 5:8 (3:3)

Středa 21.9.2016, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa, Mojmír – Ríša, Meďák, Burgy, Karel

Branky: 7.min. 0:1; 10.min. 0:2; 17.min. Anton 7 Ríša 1:2; 19.min. 1:3; 20.min.Anton 15 Burgy 2:3; 28.min. Anton 7 Ríša 3:3; 31.min 3:4; 32.min 3:5; 51.min 3:6; 55.min 3:7; 57.min Anton 15 Burgy 4:7; 58.min 4:8; 60.min. Anton 3 Karel 5:8 

Ve třetím kole se do hry hlásila stejná sestava jako v kole druhém. Naši soupeři se v předchozím kole nesešli v počtu dostatečném pro hru a tak jsme byli zvědavi, s čím přijdou na nás.  Bohužel evidentně se sešli dobře, měli k dispozici dva kousky na střídání a nejméně čtyři borci byli hodně nadstandardní.

Začali jsme útočně. Anton 15 vysunul doprava Antona 3 a ten z ostrého úhlu zkusil vystřelit. K jeho smůle míč nezvedl a tak trefil nohu, kterou brankář, očekávající centr nějakou záhadou zapomněl na brankové čáře. Skóre se měnilo až v sedmé minutě na druhé straně a byla to pro nás hodně hořká změna. V přerušené hře jsme nahlásili střídání. Můžeme se teď dohadovat, jestli jsme neměli počkat, až budeme mít balón, nebo jestli naše hlášení pro jistotu nemělo být slyšet až do centra Chodov, ovšem faktem je, že soupeři na něj nereflektovali a rozehráli…. A k dovršení všeho mrákoty s píšťalkou jenom rozhodili rukama a akci v momentě, kdy jsme na hřišti neměli druhého obránce, nechali dojet až do naší branky – 0:1. O tom, že pánové s píšťalkou nejsou úplně kompetentní, nás přesvědčili víceméně hned z dalšího útoku, kdy nechali bez povšimnutí soupeřův zásah horní končetinou s tím, že ruce se už dobré čtyři roky nepískají…. V desáté minutě Malostranský SK zahrával rohový kop, Anton 3 se spokojil s tím, že jeho hráč odešel z vápna pryč a nenásledoval jej. Rozeběhl se až ve chvíli, kdy tento dostal míč proti noze a udělal to nejhorší, co mohl: přízemní ránu lehce tečoval – 0:2. Chvilku nám trvalo, než jsme se srovnali s vývojem zápasu i s pocitem mírné křivdy. V sedmnácté minutě Burgy vlevo od branky soupeře prostrčil míč po brankové čáře na Meďáka a ten krásnou přízemní přihrávkou našel u pravé tyče pohotově dorážejícího Antona 7 – 1:2. V devatenácté minutě jsme přišli o míč na soupeřově polovině a soupeři šli do důrazného brejku. Zastavit jej na půlce se nám nepodařilo a nájezd dvou na jednoho skončil jednoduchou koncovkou okolo vybíhajícího Kočky – 1:3. Hned po rozehrání Burgy kolmou přihrávkou hledal Ríšu, ten na balón o chloupek nedosáhl, ale svým pohybem brankáře tak zmátl, že míč okolo něj doklouzal až do sítě. Stále jsme byli na dostřel a to nás povzbudilo. Mlaďas zleva krásným křížným pasem našel rozeběhnutého Kopu, ten hlavou míč přiťukl na druhou stranu a Meďákovi před brankářem chyběl kousek k zakončení. Po autovém vhazování si Burgy před brankou zpracoval balón na prsou a jeho pohotovou střelu vytahoval nad břevno brankář soupeře. Dvě minuty před půlí se do zakončení znovu tlačil Meďák, brankář dobře vyběhl a míč před vápnem sebral, ale svou rozehrávkou našel na půlící čáře jenom Burgyho. Ten míč pohotově poslal doleva a Ríša zakončil do odkryté branky dříve, než k němu stihl přistoupit obránce.

Plichtu jsme po takovém průběhu první půle brali všemi deseti. Soupeři byli pohybliví, silní na míči a Kočka v brance si důrazně říkal o první hvězdu zápasu. Domlouvali jsme se, jak budeme lépe bránit a vysílat Burgyho do brejků. Tato taktika by jistě byla účinná, ale my jí nedodrželi ani minutu.

Měli jsme rozehrávku, vyrazili ve třech dopředu a o míč záhy přišli. Soupeřův šikula bez větších potíží obešel Antona 8 a parádní bombou překonal Kočku – 3:4. Hned za minutu si vybral slabší chvilku Kočka. Je třeba říci, že malou domů dostal pozdě a poněkud nesmyslně, akce se dala přerušit už na půlce…. Ovšem první dotek nezvládl a pod tlakem míč odevzdal dobíhajícímu střelci – 3:5. Zvedali jsme se těžce, soupeři se uklidnili a hráli v pohodě. Kočka napravoval své selhání, bombu z bezprostřední blízkosti vytáhl konečky prstů na břevno. Zadáci Malostranského SK byli důrazní, za blahosklonného přihlížení zoufalého sudího často i za hranicí pravidel a občas nás slovně pošťouchli. Devět minut před koncem jsme opět měli balón relativně pod kontrolou, ale místo odkopu jsme před vlastním vápnem zkoušeli něco z Pelého školky pro malé fotbalisty a o balón přišli – 3:6. Když se za čtyři minuty prosadil soupeřův borec po sedmé, už se ve vzduchu vznášel debakl. Závěr byl hodně hektický. Po Kopově rohu si od obránce odskočil Anton tři. Jeho pokus nebyl zrovna povedený, ale změnil se v ideální přihrávku na Antona 15 číhajícího u pravé tyče – 4:7. Hned po rozehrání však naší obranou jako nůž máslem prošel nejlepší hráč zápasu a s přehledem vsítil svůj čtvrtý gól – 4:8. V posledních sekundách ještě před brankou soupeře sebral míč Burgy a nabídl jednoduchou koncovku Antonovi 3, který tak kosmeticky upravil naši třetí prohru v řadě.

Třetí zápas, třetí prohra. Navíc se nálože v naší síti neustále zvětšují, takže světélko na konci tunelu je v nedohlednu. Zoufale nám chybí pohyb a chuť do hry, zatímco naši soupeři jsou stále mladší a šikovnější. Největší hvězdy zápasu byly v dresu soupeře, zvláště tedy ten, který posléze odcházel s teplákovou soupravou SK Štěchovice. Na naší straně si první hvězdu připisuje Anton 7 Ríša – dva góly vstřelil a na třetím měl zásadní podíl – bez jeho náběhu by Burgyho pas do sítě neproklouzl. Hvězdou číslo dva je Anton 15 Burgy. Ten nebyl tak dominantní, jak jsme zvyklí, soupeři jej bránili tvrdě, leč přesto si připsal dva góly, dvě asistence a jednu předfinální přihrávku. Hvězdu číslo tři s přimhouřením oka za pátý gól v naší síti uděluji Antonu 1 Kočkovi – přeci jenom toho pochytal celkem dost. 

A3

 

5.KOLO Anton aus Tirol – QPC 8:3 (6:2)

Čtvrtek 13.10.2016, 18:15 hřiště MIKU3, UMT3

Sestava: Kočka - Mojmír, Kopa, Mlaďas - Milánek, Ríša, Meďák, Burgy, Karel

Branky: 2.min. Anton 2 Meďák 1:0 ; 11.min. Anton 9 Mlaďas 2:0; 12.min. Anton 7 Ríša 3:0; 17.min. 3:1; 21.min, 3:2; 22.min. Anton 5 Kopa 4:2; 25.min. Anton 15 Burgy 5:2; 28.min. Anton 15 Burgy 6:2; 37.min. Anton 7 Ríša 7:2; 40.min. Anton 15 Burgy 8:2; 59.min. (penalta) 8:3

Netradiční čtvrteční termíny pro nás z hlediska docházky nejsou úplně nejjednodušší. Hned tři Antoni hlásili problémy s hlídáním. Nakonec nedorazil pouze Anton 10. Anton 12 nechal svou princeznu u kamarádky a střihl si první poločas, Anton 3 té svojí dopřál celou porci v pozici divačky. Ani náš tradiční soupeř se nescházel lehce a dal dohromady pouze šest borců. Pětice v poli v čele s prvoligovým rozhodčím Karlem Hrubešem byla zvláště směrem dopředu hodně „nabušena“, ovšem hlavní slabina byla evidentně v brance, kde se místo tradiční opory nacházel hráč z pole.

Do zápasu jsme vstoupili aktivně a byli ihned odměněni. Z první akce se do míče opřel Anton 5 Kopa, jeho rána zprava trefila levou tyč, od ní se odrazila do Meďáka, který byl přesně tam, kde by útočník měl být a k našemu štěstí nestihl uhnout – 1:0. QPC roztočilo kolotoč na naší polovině a Kočka předvedl několik vynikajících zákroků. To na druhé straně zakouzlil s míčem Burgy a poslal míč doprava, kde se překvapivě vyloupl Anton 9 Mlaďas a střelou na bližší tyč zvýšil na 2:0. Hned po rozehrání naše útočná letka předvedla akci jako z učebnice: Anton 15 potáhl míč středem, kolmou přihrávku doprava načasoval do kroku rozeběhnutému Kopovi, který z první od brankové čáry poslal přízemní centr na Antona 7 a ten už zakončoval do prázdné – 3:0. Myšlenky na jednoduchý zápas nás záhy přešly. Burgy trochu lehkovážně ztratil míč už na naší půlce a následoval nájezd dvou na jednoho. První gólovou střelu ještě Kočka fantastickým zákrokem vyrazil, ale na dorážku už stačit nemohl. Za chvíli si soupeřův osamocený útočník zpracoval míč napravo od Kočkovy branky a s přehledem trefil vzdálenější horní roh – rázem to bylo 3:2 a nám začalo téci do bot. Naštěstí už za dvě minuty potáhl akci Anton 15, zprava dával balón pod sebe, chumel hráčů míč přeběhl a nabíhající Anton 5 Kopa propálil všechno před sebou – 4:2. Zápas se doslova zlomil ve 25.minutě. Všechno začalo akcí soupeře, po níž borec s míčem u nohy najednou vyplul sám před kočkou. Ještě před vápnem jej fauloval Mlaďas, ale frajer atak ustál a zkusil na našeho gólmana kličku, kterou ovšem přetáhl. Když viděl, že už míč nestihne zasunout do branky, tak přes ruce Antona 1 až příliš ochotně přepadl. Samozřejmě, že soupeři se okamžitě dožadovali penalty, ale rozhodčí rozpažil – Kočkův zákrok jako faul neposoudil a po Mlaďasově zákroku nechal výhodu. Aby byla frustrace QPC dokonalá, chopil se míče, volně mířícího do autu Anton 15 a provezl jej celým hřištěm až do branky – místo snížení na 4:3 jsme vedli 5:2. Na hřišti se přiostřilo, vztek hráčů QPC byl přímo hmatatelný. Nedivili jsme se tomu – asi bychom penaltový hvizd přijali, i když i postižený útočník připouštěl, že od gólmana to faul nebyl… ovšem jedním dechem dodával, že když výhoda nebyla využita, tak snad minimálně faul před vápnem se pískat měl. Soupeřovy roztěkanosti jsme do poločasu využili ještě jednou: Anton 3 udržel dlouhý výkop před brankou soupeře a přiťukl míč proti noze Burgymu, který si potáhl akci doprava a s přehledem zakončil na zadní tyč – 6:2.

Poločasové vedení o čtyři branky vypadá jednoznačně, ale průběh zápasu takový rozhodně nebyl. Kočka měl hodně práce a předvedl několik vynikajících zákroků. Na druhé straně jsme hojně využili toho, že v brance QPC nestojí jejich jednička.

Druhá půle začala podobně jako ta první – Anton dva rozehrál rohový kop a Anton sedm Ríša po zemi jednoduše skóroval – 7:2. Když ve čtyřicáté minutě Anton 15 sebral soupeřovu rozehrávku a dovezl balón do branky soupeře poosmé, došla borcům QPC trpělivost. V první chvíli to vypadalo, jako že naši soupeři rezignovali, protože nahlásili střídání brankářů a mezi tyče se přesunula jejich největší hvězda. Ovšem opak byl pravdou – QPC posledních dvacet minut hrálo power play. Šest borců v červenočerném (vlastně tedy pět plus jeden v červené šusťákovce) bylo nastěhováno na naší půlce a svíralo nás v kleštích. Jak už to tak bývá, naše hodně zatažená obrana zahustila prostor a Kočka se potil hlavně po střelách zdálky. Naopak nás prázdná branka hodně sváděla k pokusům přes celé hřiště, ovšem naše kopací technika byla v těchto momentech žalostná. Je tedy třeba ještě podoknout, že hned dvakrát v poli hrající brankář zasáhl rukou míč směřující do opuštěné svatyně. Logicky by měla následovat červená karta, ale rozhodčí, kterým nebyl nikdo jiný, než nám dobře známý Paleček, odvahu k vyloučení prvoligového kolegy nenašel. Snad se mu ještě v hlavě otáčel (ne)penaltový moment z první půle. Na penaltu nakonec přeci jenom došlo v předposlední minutě, kdy se v pokutovém území tvrdě, leč čelem a férově střetli dva Kopečtí – náš Anton 5 a soupeřův Libor. Z našeho pohledu oba kopli do míče, který odskákal někam k půlící čáře, ovšem borec v dresu QPC zařval, skácel se k zemi a rozhodčí k našemu překvapení ukázal na penaltový puntík. Zatímco soupeřův útočník, kterého  střet opravdu bolel, úpěl za brankovou čárou, kapitán QPC ranou pod horní tyč uzavřel zajímavý a na góly bohatý zápas.

Hvězdou číslo jedna v dnešním zápase byl Anton 7 Ríša, který svým druhým zásahem překročil hranici sta nastřílených gólů v dresu Antona. Hvězdu číslo dvě si připisuje třígólový Anton 15 Burgy. Hvězdou číslo tři vyhlašuji Antona 1 Kočku, který zlikvidoval veliké množství tvrdých střel, hlavně ze střední vzdálenosti…. Ovšem zápas jako takový jsme si užili všichni

A3

 

6.KOLO Anton aus Tirol – Stará Garda 1:3 (0:2)

středa 19.10.2016, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Mojmír – Kopa, Sváťa, Milánek – Ríša, Meďák, Burgy, Karel

Branky: 6.min. 0:1; 22.min. 0:2; 56.min. 0:3; 59.min. Anton 15 Burgy 1:3

 

Stará Garda patří mezi naše tradiční soupeře. Dobře víme, že disponuje nesmírně kvalitním gólmanem a velice urputnou obranou. Gólů moc nedostává, ovšem ani moc nedává. Přesto, že tenhle styl nám moc nesedí, jsme většinu vzájemných zápasů dokázali vyhrát. Tentokrát k nám ovšem náš soupeř dorazil sebevědomější. V zádech měl bilanci čtyř výher a jedné remízy a vyhříval se na první příčce naší druholigové skupiny. Nám udělal průvan v sestavě jako tradičně koncert kapely Elán, kterého se pravidelně účastní Antoni 1 a 9. Je zvláštní, že tahle taškařice každou sezónu vychází právě na zápas Antona. Po úspěšném vystoupení ve čtvrtém kole opět navlékl rukavice Mojmír a šlo se na věc.

Začátek zápasu nám vcelku vyšel, tlačili jsme se dopředu a měli pár náznaků šancí: Po Burgyho přihrávce pálil do boční sítě Anton 3, tentýž hráč mířil do brankáře, když k němu propadla přihrávka od Kopy, Burgy ustál dva fauly a nakonec rozhozen v diskutabilní výhodě trefil opět dobře zasahujícího gólmana. V šesté minutě udeřilo, ovšem na druhé straně. Mojmír přišel o letošní neprůstřelnost poté, co nedokázal vyboxovat vysoký míč, následovala střela zleva, která sice mířila vedle, ale našla na zadní tyči připraveného útočníka – 0:1. Znovu jsme se vrhli do útoku a záhy poznávali, že obrana soupeře je opravdu urputná a když už se v ní naskytnou okénka, je za ní opravdu neprostupná zeď. Na brankáři ztroskotal Burgy, když pálil z ideální pozice na ose hřiště, to Anton 2 se sám před gólmanem ani ke střele nedostal, protože než se stihl s míčem otočit, ležel mu mrštný brankář u nohou. Nadějně vyhlížela akce, po níž Kopa zprava ostrým pokusem hledal na zadní tyči dobře nabíhajícího Karla, ale brankář přízemní přihrávku vykopl. To soupeřům stačilo málo – na autové vhazování Mojmír nedosáhl a na zadní tyči vysoký útočník težký volej zkrotil parádně. Osm minut před půlí jsme ztráceli dva góly.

Ve druhé půli soupeřova defenzíva ještě přituhla. Soupeři neměli kam spěchat a tak se zakopali před vlastním pokutovým územím a my se snažili rozlámat tuhle skálu holýma rukama. Soupeři byli nejenom pozorní, ale i vysocí, takže jsme si nemohli pomoci ani standardními situacemi. Nadějně vypadala Milánkova rána zprava, která letěla těsně vedle. Anton pět Kopa i ve druhé půli zkusil střílenou přihrávkou najít na zadní tyči Antona 3 a i tentokrát jeho přihrávku nepustil pozorný gólman. Samozřejmě se stupňující se snahou o útok se otevírala i okénka v naší obraně. Dvakrát připravili útočníci Staré Gardy koncovku svému maličkému kapitánovi a ten k našemu štěstí dvakrát odkrytou branku minul. Naše snaha o trvalý tlak vedla i ke zvyšujícímu se počtu nedovolených zákroků. Jeden z trestných kopů rozehrával Sváťa. Podařilo se mu přesvědčit celý stadion a možná i obyvatele přilehlých domácností, že bude přihrávat doprava na připraveného Kopu, ale místo toho vykouzlil nádherný pas na Antona 2, který číhal u levé tyčky. Ovšem ani náš blonďatý šíp míč do sítě usměrnit nedokázal. Čtyři minuty před koncem si vysoký útočník na půlící čáře šikovně počíhal na naši rozehrávku a rázem šel s kolegou sám vstříc bezmocnému Mojmírovi – 0:3. Minutu před koncem to vypadalo na repete. Soupeřův útok rozebral naší obranu a strůjci předchozího zásahu zbývalo zasunout míč do prázdné branky, ale napoprvé to nějak nedokázal a druhý pokus zblokoval Sváťa. A nejenom to, Anton 10 míč vyvezl až za půlící čáru a pěknou přízemní přihrávkou zkusil oslovit rozeběhnutého Antona 15. I u tohoto míče byl dříve vyběhnuvší brankář Staré Gardy, ale při odkopu trefil Burgyho do zad a tak místo čtvrtého gólu v naší síti jsme si čestný úspěch připsali my. A nemuselo zůstat jenom u něj. Hned po rozehrání jsme získali rohový kop a v té chvíli poprvé polevila ostražitost garďácké obrany. Burgy rychlým rozehráním našel v ideální pozici Antona 3, ten sice míč pořádně netrefil, ale soupeřův bek se na něj pověsil a rozhodčí našel odvahu odpískat penaltu. Zřejmě i pod dojmem toho, že čas vypršel a při dvougólovém náskoku je o vítězi rozhodnuto. K pokutovému kopu se postavil Anton 5 Kopa, který byl úspěšný v předminulém zápase s Vršáky, ale tentokrát proti němu stál jiný kalibr. Sebejistý gólman ránu, která by proti 99 gólmanům ze sta skončila v síti, u své pravé tyče dokázal vytěsnit. Jen co míč zamířil směrem k hřišti na plážový volejbal, bylo utkání ukončeno.

Coby první hvězdu bych v našem dresu viděl Antona 10 Sváťu – jistý vzadu, vypracoval náš jediný gól a nabídl i několik zajímavých rozehrávek. Hvězdou číslo dvě Anton 5 Kopa, neúnavný motor našich akcí. Zapomenou nelze ani na tvůrce většiny našich šancí Antona 15 Burgyho, i když jsme u něj zvyklí, že se přes soupeře prosazuje více – hvězda číslo 3.

A3

 

7.KOLO Anton aus Tirol – FC Šrot 2:2 (0:2)

středa 2.11.2016, 20:15 hřiště P1, UMT3

Sestava: Kočka -Kopa, Sváťa, Mlaďas - Milánek, Mojmír, Meďák, Burgy, Karel

Branky: 12.min. 0:1; 18.min. 0:2; 46.min. Anton 15 Burgy 1:2; 58.min. Anton 3 Karel 2:2

 

V sedmém kole jsme cestovali na hřiště soupeře. Tým Šrotu hraje své domácí zápasy na Pražačce ve 20:15, což většina našeho týmu označila jako čas, kdy slušní lidé dávno sedí doma u televize. Tohoto soupeře jsme zatím dvakrát přivítali doma v našem obvyklém čase … a dvakrát jsme zvítězili v zápase hodně bohatém na branky, takže jsme nějakým přehnaným respektem netrpěli. Věděli jsme, že útočný styl soupeře by nám měl vyhovovat. Absenci dlouho dopředu hlásil dovolenkující Anton sedm Ríša, ovšem zbytek aktivních Antonů dokázal na Žižkově včas najít prostor k parkování a hlásil se do hry. Co se počtů týče na tom soupeři byli ještě lépe - neměli by problém odehrát utkání ve velkém fotbale.

Zápas jsme začali pod tlakem. Naši soupeři se na domácím hřišti moc nerozkoukávali a od první minuty nás svírali jako v kleštích. Deset minut jsme odolávali a vyhlíželi nějaký ten brejk. A ten opravdu přišel: Anton 15 se protáhl mezi dvěma soupeři a mířil na gólmana, kterému při pokusu o vyběhnutí ujely nohy a on se rozplácl jak široký, tak dlouhý. Zdálo se, že naší vedoucí brance nemůže nic zabránit, leč našeho střelce tato komická vložka tak rozhodila, že netrefil balón ideálně a ten tak zamířil mimo zcela odkrytou branku. Pykali jsme ve dvanácté minutě a akce vypadala velice jednoduše. Soupeřův borec se uprostřed hřiště chopil míče, nabral rychlost, z Antona tři si udělal kuželku, poslal si balón ze svého pohledu doleva a bombou na bližší tyč propálil Kočku – 0:1. Za minutu mohlo být ještě hůře. Rozhodčí ve změti čar, které se na novém hřišti trochu pletou, nějak nepostřehli, že ta branková je modrá a nikoliv bílá a tak v klidu sledovali, jak soupeřův útočník zpracovává balón v autu a vyzývá spoluhráče ke koncovce do prázdné. Ke štěstí našemu (a vlastně i obou rozhodčích) zakončovatel dost nepochopitelně branku minul. Na druhé straně s míčem zakouzlil Burgy, opřel se do něj z nějakých deseti metrů a rozezvučil levou tyčku. V osmnácté minutě dostal na naší pravé straně příliš prostoru soupeřův zadák a poděkoval se utěšenou ranou, která zapadla za vzdálenější tyč – 0:2. Soupeři byli v pohodě, drželi míč na kopačkách, vytvářeli si šance, které zčásti zahazovali a zčásti likvidoval Kočka. To naše obrana měla občas pocit, že se ocitla v automatické pračce. Ovšem nějaké brejky jsme z tlaku soupeře vygenerovat mohli a měli: situace dva a více na jednoho jsme však vždycky nějak zpomalili a ve finále ani pořádně nevystřelili. V závěru první půle uháněl na gólmana soupeře s míčem u kopaček Anton 3, ale zakončení nezvládl. Poslední akci prvního dějství likvidoval soupeřův kapitán za cenu žlutého faulu na Burgyho, ovšem trestný kop Sváti letěl mimo tři tyče.

Naše poločasové hovory se nenesly ve veselém duchu. Šroťáci nás přehrávali a to i přesto, že díky střídání dvou pětek byla jejich kvalita poněkud ředěna.

Začátek druhé půle rozhodně na nějaký obrat nevypadal. Hned v první minutě se musel Kočka vrhnout pod nohy útočníkovi, který se prosadil po naší pravé straně. Naštěstí šel hodně z úhlu a neměl před brankou nabíhajícího kamaráda. Následovala série rohových kopů a autových vhazování, které jsme odolávali s vypětím všech sil. I nadále jsme tahali za kratší konec, ale třetí gól v naší síti, který by nejspíše zápas definitivně zlomil, nepřicházel. Střely zdálky většinou mířily mimo, co šlo na branku zlikvidoval Kočka a my stále žili. Sváťovu ránu zprava po rohovém kopu zlikvidoval gólman, to byla taková první vlaštovka. Za chvíli rozhodčí odpískal trestný kop z hranice vápna poté, co soupeřův zadák skluzem sice zasáhl balón, ale zároveň i Burgyho. Šroťáci protestovali, zeď stála s bídou tři metry od míče a Sváťova bomba minula levou tyč o centimetry. Čtvrt hodiny před koncem přišel dlouhý míč na Antona 8, gólman vyběhl mimo vápno a balón odhlavičkoval, ale pouze do míst, kam dobíhal Anton 15 a ten netradičně hlavou rozvlnil síť – 1:2. Byli jsme na dostřel, ale obraz hry se nijak nezměnil. Na držení míče jsme prohrávali tak 30:70, zdálo se, že i přes naše snížení má Šrot zápas pod kontrolou. O nějakém našem tlaku nemohla být řeč, leč měli jsme pár náznaků – Burgy po akci Milánka místo zakončení ještě přihrával Kopovi, Mlaďas prověřil gólmana utěšenou přízemní ranou svým béčkem, ovšem více šancí bylo stále na druhé straně. Dvě minuty před koncem bohyně Fortuna políbila Antona tři. Co políbila, to byl regulérní francouzák z filmů pro dospělé. Soupeřův brankář se do té doby prezentoval jistou hrou nohama a jeho spoluhráči jej do rozehrávky často zapojovali. Proto nikoho nepřekvapilo, když i v této chvíli přišla malá domů. Náš forward se vydal napadat a asi ani on sám svému počínání příliš nevěřil. Ovšem tentokrát soupeřův gólman zaváhal, nápřah stáhl a místo odkopu si míč posunul. V té chvíli už mu do něj náš střelec dokázal sáhnout a potom si jenom vychutnával pohled na kulatý nesmysl mířící do sítě – 2:2. Rozhodčí ohlásil poslední minutu… a pořádně jí natáhl. V jejím závěru Burgy na půlce ustál dva ataky, prosmýkl se mezi dvěma soky a se dvěma spoluhráči mířil vstříc vítězné brance. V té chvíli trochu nesmyslně zazněl hvizd sudího… Ten se nám vzápětí omlouval a trestný kop z půlky hřiště, který neměl moc nadějí na úspěch, celou taškařici ukončil.

Jak toto utkání zhodnotit? Řekněme, že štěstí chodí dokola a občas sedne i na Antona… Zatímco v minulém kole jsme nedokázali z množství šancí překonat brankáře Staré Gardy více než jednou, tentokrát nás slečna štěstěna odměnila dvěma brankami víceméně z ničeho. Hvězdou číslo jedna nemůže být nikdo jiný, než Anton 1 Kočka. Druhou hvězdu si podruhé za sebou připisuje Anton 10 Sváťa, jenž svůj spolehlivý výkon v defenzivě vyšperkoval i několika zajímavými střelami. Hvězdou číslo tři potom tahoun většiny našich akcí Anton 15 Burgy

A3

8.KOLO Anton aus Tirol – Úderka Žižkov 10:1 (6:0)

středa 9.11.2016, 18:30 hřiště HRAB1, UMT3

Sestava: Kočka - Kopa, Milánek, Mojmír - Meďák, Burgy, Karel, Ríša

Branky: 3.min. Anton 8 Mojmír 1:0; 14.min. Anton 5 Kopa 2:0; 23.min. Anton 12 Milánek 3:0; 24.min. Anton 15 Burgy 4:0; 30.min. Anton 3 Karel 5:0; 30.min. Anton 7 Ríša 6:0; 40.min. Anton 15 Burgy 7:0; 47.min. Anton 7 Ríša 8:0; 48.min. Anton 3 Karel 9:0; 49.min. Anton 12 Milánek 10:0; 57.min. 10:1 

 

Když se potká Anton s Úderkou, dá se skoro s jistotou vsadit, že padne dvouciferný počet branek. Oba týmy dávají přednost útoku před obranou a naše vzájemné zápasy se vždycky zvrhly v pořádné přestřelky. Letos ovšem náš soupeř nějak ztratil své kouzlo: před tímto zápasem se krčil na poslední příčce s nulovým bodovým ziskem a hrozivým skóre 6:36. Netušíme, jestli je to tím, že hráči, kteří kdysi pár sezón hráli nejvyšší soutěž, jenom zestárli, nebo opory přestaly docházet. My každopádně s docházkou problémy nemáme: v průběhu týdne se do hry přihlásili postupně všichni aktivní Antoni. Nakonec pracovní povinnosti odvály na druhý konec republiky Antona 10 a na poslední chvíli se pro nevolnost omluvil Anton 9. Nedostatek obránců jsme vyřešili zatažením Milánka do defenzivy a se dvěma kusy na střídání jsme vyrazili na zteč.

Do zápasu jsme vtrhli aktivně, jak se na favorita sluší a záhy byli odměněni. Ve třetí minutě Burgy potáhl akci po levé straně a počkal si na náběh Mojmíra zprava. Ten si míč zpracoval na hranici pokutového území a bombou na přední tyč otevřel skóre – 1:0. Vedení nás povzbudilo a hned jsme se snažili jej navýšit. Patičku Antona 15 zleva těsně před Ríšou odklidil do bezpečí obránce. To nás na druhé straně zlobil holohlavý útočník, ale k našemu štěstí neměl dobrou mušku – Kočka po jeho střelách víceméně nemusel zasahovat a nejvíce se zapotil po nenápadném pasu obránce, který proskotačil okolo všech hráčů a překvapivě mířil na zadní tyč. Po čtvrthodině hry znovu zakouzlil s míčem Anton 15 a tentokrát zprava jej servíroval před odkrytou branku druhému z obránců. Anton 5 Kopa neměl problém zatlouci míč do branky – 2:0. Až v závěru první půle jsme spustili brankostroj. Ve 23.minutě Anton 15 předložil tutovku Antonovi 12 a i třetí z našich beků jí s přehledem proměnil – 3:0. Za minutu dostal míč na pravé straně Anton 3 a vykouzlil dokonalý přízemní centr, na který o chloupek nedosáhl obránce, zatímco za ním nabíhajícímu Antonovi 15 sedl míč přímo na nárt a od něj zamířil přímo do levého horního rohu – 4:0. Když časomíra začala odpočítávat poslední minutu, znovu Anton 15 utancoval na levé straně útočné poloviny svého obránce a servíroval míč před branku. Anton 12 na míč nedosáhl, ale za ním dobíhající Anton 3 už ano – 5:0. A to ještě nebyl konec prvního dějství. Hned po rozehrání se Burgy znovu proháčkoval obranou soupeře a když viděl, že nedokáže najít spoluhráče na zadní tyči, nalil míč proti noze z druhé vlny nabíhajícímu Antonovi sedm, jeho rána placírkou zaduněla o kovovou tyč napínající síť v pravém horním rohu soupeřovy branky – 6:0.

Po první půli bylo víceméně hotovo. O šest branek se postaralo šest střelců, přesto jeden z nich měl zcela mimořádnou bilanci: Anton 15 k jedné vstřelené brance přidal pět asistencí. Do druhé půle jsme šli s jediným cílem: v pohodě si zahrát a nastřílet co nejvíce branek.

Úderka do druhé půle i nadále pokračovala ve snaze o nějaký ten vstřelený gól, ale přeci jenom se více soustředila na bránění. Nebylo to tedy o nějaké úporné osobní obraně. Anton 15, na kterém ve většině zápasů visí pravidelně dva až tři obránci, si tentokrát užíval luxusního prostoru – pravidelně přebíral balón okolo půlící čáry zcela osamocen, ovšem před brankou už bylo dost husto. Nejlépe to dokumentuje náše sedmý zářez: Burgy si zpracoval míč, obešel brankáře, ale zdaleka neměl vyhráno, posléze se musel zbavit ještě jednoho obránce a nakonec prostřelit dvojblok na brankové čáře. Ve 47.minutě jsme předvedli akci jako z učebnice a světe div se, neměl v ní prsty Anton 15: Milánek sebral balón před naší brankou, na středu hřiště našel Karla, ten se protáhl mezi dvěma stínujícími soupeři, našel vpravo Meďáka a jeho přesná přízemní přihrávka byla lahůdkou pro Antona 7 Ríšu, zasunujícího míč do prázdné – 8:0. Už za minutu hledal Anton 15 zprava před brankou Antona 2, ten na míč nedosáhl, ale protože překvapivě promáchli i obránce a brankář, pochutnal si na koncovce u levé tyče číhající Anton 3 – 9:0. jedenáct minut před koncem sebral Anton 12 odražený míč a levou nohou jej uklidil křížem k pravé tyči – 10:0. V té chvíli nám střelecký prach poněkud zvlhl. Na hřišti panovala celkem poklidná nálada, Úderka byla smířena s porážkou a i přes to, že jim odstoupil nejnebezpečnější útočník, stále se snažila o čestný úspěch. A měla k němu stále blíž, mimo jiné i proto, že i my jsme zaznamenali jednu personální ztrátu: záhy po přestávce ze hry odstoupil Anton 8 Mojmír a tak jsme mnohdy měli na hřišti jenom jednoho obránce a bránění moc nedali (co si budeme povídat, i Milánek s Kopou se velice často nacházeli na brankové čáře soupeře). Kočka dvakrát výborně padl pod nohy soupeřovu útočníkovi a jedna střela si lízla břevno. I my jsme spoustu šancí zahodili, či vůbec nedotáhli přečíslení ke kloudné koncovce, dvakrát zvonila tyč. Za zmínku stojí hlavně akce, po níž Ríšův přetažený centr zprava vrátil Kopa z voleje na Burgyho a ten zkusil padající list napálit ze vzduchu. Přestože trefil prvního obránce, potlesk zazněl z obou stran. Tři minuty před koncem udeřila i Úderka: nájezd tří na dva zakončil obránce prudkou přízemní přihrávkou, která na opotřebovaném povrchu chytla švuňk a zaplula překvapenému Kočkovi za zadní tyč – 10:1.

Jak výsledek napovídá, zápas jsme si užili. Škoda čistého konta pro Kočku. Hvězdou číslo jedna nemůže být nikdo jiný, než Anton 15 Burgy, který nakonec končil zápas s bilancí dvou branek a šesti asistencí. Hvězdou číslo dva dvougólový a neustále aktivní Anton 7 Ríša a hvězdou číslo tři taktéž dvougólový Anton 12 Milánek, mimo jiné i za to, jak se zhostil nezvyklé role obránce. Povinné body jsou doma a teď nás čekají rozhodující boje o udržení.

Drobná perlička na závěr: Na Hrabákově se sešlo pár celebrit - zatímco na vedlejší dvojce se proháněl Roman Šebrle, u nás se v roli rozhodčího představil Honza Kehár... Jméno asi něco řekne jenom opravdovým filmovým znalcům, ale podle obličeje si každý vybaví dětského herce, který se posléze převtělil do řady epizodních rolí - nejznámější je jeho liftboy, se kterým ve výtahu žertoval Karel Augusta, coby padouch z Kamaráda do deště 2.

A3

 

9.KOLO Anton aus Tirol – Mamba 4:3 (1:1)

středa 16.11.2016, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka - Kopa, Milánek, Mlaďas - Burgy, Karel, Ríša

Branky: 12.min. Anton 3 Karel 1:0; 26.min. 1:1; 41.min. Anton 15 Burgy 2:1; 43.min. Anton 3 Karel 3:1; 49.min. 3:2; 54.min. Anton 3 Karel 4:2; 55.min. 4:3 

 

Tým Mamby nezačal tuto sezónu zrovna excelentně – po čtyřech kolech se krčil na dně tabulky s nulovým bodovým ziskem, ovšem od té doby se mnohé změnilo. Mamba další čtyři kola nepoznala nic jiného než vítězství a takto rozjetá přijela na naše domácí hřiště. Vzhledem k tomu, že tabulka je letos super vyrovnaná, dostal náš duel tři kola před koncem doslova existenční nádech. Práce znovu znemožnila účast Antonovi deset Sváťovi, Anton 8 Mojmír ještě nedal dohromady bolavý sval a dosavadní stálice Anton 2 Meďák si po celoroční práci dopřál dovolenou v teplých krajích. Za neustálého deště jsme tedy šli do zápasu stejně jako soupeři s jedním kouskem na střídání.

Začátek zápasu nám vyšel, byli jsme aktivní a Mambu sevřeli do kleští. Několik rohů, autových vhazování, či takových pološancí jsme nevyužili, na druhé straně Kočka vykopl nepříjemnou přízemní ránu k levé tyči ze střední vzdálenosti. Ve dvanácté minutě zahrával rohový kop Anton 7 Ríša, Anton tři na polovysoký míč na bližší tyči zareagoval o chlup rychleji, než jeho strážce a míč po jeho zásahu poprvé skončil v soupeřově brance – 1:0. Dál jsme pokračovali v aktivní hře. Anton 15 Burgy se proháčkoval mezi dvěma obránci a jeho střela orazítkovala pravou tyčku. Vzápětí se středem prosadil Milánek, ale jeho přízemní střela zprava minula levou tyč o centimetry. Největší šanci zahodil Anton 3 poté, co Anton 7 Ríša vyhrál hlavičkový souboj na hranici pokutového území, ovšem náš střelec místo uklizení míče do branky placírkou nedočkavě pálil z voleje nártem nad branku. Soupeři se začali nadechovat okolo dvacáté minuty. Ránu ze střední vzdálenosti Kočka jenom lehce tečoval a i na naší straně zazvonila tyč. Následovala série autů a rohů a nakonec jsme tomuto tlaku podlehli. Ve 26.minutě se soupeřův vysoký útočník prosadil k hlavičce, která skončila na břevně, její autor dokázal dostat pod kontrolu i odražený míč a přiťukl jej proti noze maličkému obránci, jehož přízemní rána znamenala vyrovnání.

O poločasové přestávce jsme si drbali hlavu nad zahozenými šancemi a zároveň si uvědomovali, že soupeři začali pořádně kousat.

Druhý poločas začal ve stylu „Nahoru-dolů“ Důrazný holohlavý obránce nedával příliš dýchat Burgymu a naší obranu trápil vysoký útočník. I tak jsme to byli my, kdo se za nerozhodného stavu dostal do vyloženějších šancí. Burgy rozjel akci tří na dva, Ríša zleva servíroval přihrávku před odkrytou branku Karlovi a jeho podařenou ránu z první levou nohou k pravé tyči zlikvidoval hbitý obránce. Za pár minut se do dobré pozice dostal Kopa a ještě přihrávkou okolo brankáře hledal před brankou Antona 3, ovšem i tentokrát zasáhl maličký obránce s čelenkou a vlasy do pasu a balón k našemu střelci nepustil. Burgy znovu trochu zakouzlil s míčem a jeho nečekané bodlo s námahou vyrazil soupeřův brankář na tyč. Ve 41.minutě už uhodilo: po Ríšově autovém vhazování se k míči dral Anton 3, soupeřův bek mu míč vypíchl, ale pouze k nohám Antona 15, který si už dovedl poradit – 2:1. Hned za dvě minuty jsme vyrazili dva na jednoho. Burgy na pravé straně na sebe stáhl jediného obránce i dobíhajícího útočníka a vybídl ke skórování z druhé strany nabíhajícího Antona 3. Karel si nedělal žádné problémy, v běhu si našteloval pravou placírku a z první utaženou ranou na zadní tyč přidal třetí gól. Stav 3:1 už vypadal nadějně, ale do konce chybělo ještě hodně času. Mamba utáhla šrouby a Kočka se potil. Vytáhl z mošny skvělý zákrok po rohovém kopu, několikrát odvážně vyboxoval vysoký centr ze standardní situace, ovšem ve 49.minutě už kapituloval. Jak už to tak bývá, míči v naší síti předcházel náš útok, do něhož se zapojili tři Antoni. O balón jsme přišli před vápnem soupeře a rázem tu byla přesilová situace, kterou Mamba využila dokonale: zakončoval zcela nekrytý útočník přízemní ranou zprava okolo vybíhajícího Kočky. Bylo nám jasné, že nás čekají perné minuty. Naštěstí máme ve svém středu borce, který si v posledních zápasech až překvapivě důvěrně začal tykat se slečnou Fortunou. Anton 3 akrobaticky zakončoval autové vhazování Antona 7, ovšem jeho pokus zblokoval obránce a míč nasměroval kolmo vzhůru. Zatímco brankář, reagující na prvotní ohrožení, si ustlal na zemi, náš střelec pohotově trkl kulatý nesmysl tím nejlepším možným směrem – 4:2. Neuběhla ani minuta a bylo to zase jenom o gól. Soupeřův šikovný útočník bleskurychle zleva obstřelil clonícího Kopu, Kočka míč viděl pozdě a ránu, která na mokrém povrchu „chytla švuňk“, u bližší tyče nezkrotil. Čekalo nás perných pět minut. Byli jsme namačkáni okolo vlastního pokutového území, soupeři házeli jeden aut za druhým a přes veškerou naši obranou péči v posledních sekundách před Kočkou vyplaval zcela volný holohlavý bek. Naštěstí pro nás míč lízl nedůrazně a tak jsme mohli slavit velice cenné vítězství.

Hvězdou číslo jedna byl Antona 1 Kočka, který naše akcie zvláště v závěru udržel nad vodou. Hvězdou číslo dvě tvrdě bráněný a přesto se prosadivší Anton 15 Burgy a hvězdou číslo tři statečný Anton 7 Ríša, který si již při rozkopávání hnul se zády a přesto ve středu hřiště neúnavně tvořil hru a i s obličejem zkřiveným bolestí si připsal dvě asistence.

Anton 12 Milánek po zápase vyjádřil určité očekávání ohledně hvězd a naznačil i jaká bude reakce, pokud mu nebude vyhověno. Tímto se mu autor těchto řádků omlouvá a vyslovuje přesvědčení, že nový monitor bude sloužit minimálně stejně dobře, jako ten rozmlácený :-)

A3

 

10.KOLO Anton aus Tirol – VŠSK MFF UK VET 6:2 (2:0)

středa 23.11.2016, 18:30 hřiště HRAB1, UMT3

Sestava: Kočka - Sváťa, Kopa, Milánek, Mlaďas, Karel, Meďák

Branky: 10.min. Anton 5 Kopa 1:0; 25min. Anton 2 Meďák 2:0; 35.min. Anton 5 Kopa 3:0; 41.min. Anton 3 Karel 4:0; 51.min. Anton 2 Meďák 5:0; 52.min. 5:1; 57.min. 5:2; 60.min. Anton 12 Milánek 6:2 

 

Do předposledního zápasu dvacáté sezóny jsme šli s pokorou a respektem. Vysokoškoláci v minulém kole totálně vypráskali nám dobře známou Vokru VV a při pohledu na čtyři kousky na střídání nám bylo jasné, že i na zápas s námi se sešli v nejsilnějším možném složení… To my jsme počítali citelné ztráty: od zápasu s Úderkou je mimo hru Anton 8 Mojmír a dlouho dopředu hlásil absenci náš tvůrce hry Anton 15 Burgy. Automaticky jsme předpokládali, že jeho roli si s gustem střihne Anton 7 Ríša, ale toho zastavily natažené vazy v koleni. Rázem tedy náš tryskáč přišel o oba motory a co si budeme povídat, bez těch se létá velice těžko. Nejeden stroj by v této situaci šel k zemi, ne však Anton aus Tirol. Před zápasem jsme prakticky řešili, jestli budeme hrát obvyklý „Hurá styl“, nebo přejdeme na obranější taktiku, kterou známe pod názvem „Ovce na porážku“. Vyhrála varianta číslo dvě a jak výsledek napovídá, její název byl zcela nepatřičný!

Zápas začal opatrným oťukáváním. Soupeři samozřejmě neměli tušení, že jedeme na volnoběh. My jsme jim ochotně přenechali držení míče a na vlastní polovině upletli pavučinu, do níž se nám od počátku dařilo zachytávat pokusy o ohrožení Kočky v naší brance. Bránili jsme neskutečně zodpovědně. V hlavách jsme měli naprogramováno, že dnes tak snadno góly dávat nebudeme a tak nesmíme inkasovat! Soupeři neměli ani centimetr prostoru a my po zisku míče vyráželi k brejkům. V desáté minutě Anton 3 zprava hledal před brankou Kopu. Tomu první střelu zblokoval obránce, ale náš borec se k míči protlačil i podruhé a z otočky otevřel skóre – 1:0. Tahle situace nám ještě více vlila krev do žil. Najednou jsme viděli, že i bez patnáctky a sedmičky to dopředu půjde. Milánkovu hlavičku po autovém vhazování zblokoval na poslední chvíli obránce a po Meďákově přistrčení se před brankářem ocitl Anton 3 na chvilku osamocen, ale klid na úspěšnou kličku nedostal. Pět minut před půlí Anton 5 Kopa poslal míč zprava před branku a Anton 2 Meďák se zorientoval nejrychleji – 2:0. Soupeři dlouho reklamovali, že míč už opustil vymezenou plochu, ale rozhodčí stáli na naší straně. Za celý první poločas se Vysokoškoláci dostali k jediné střele na branku. Tak zodpovědně jsme směrem dozadu pracovali!

O přestávce si vzal slovo Anton 10. Zdůraznil, že soupeřův gólman sice ještě nechytil ani rýmu, ale je dost vysoký a tak nemá smysl házet auty na zakončení hlavou. Že to chce ostrý balón nejlépe přímo do branky, on to někdo tečuje. Asi ani on sám netušil, jak rychle na jeho slova dojde.

Pět minut po půli Anton 5 přesně dle návodu desítky poslal své autové vhazování rovnou na branku. Soupeřův bek do balónu hrábl, lehce jej tečoval a dal tak tomuto pokusu punc regulérnosti – 3:0. Za šest minut znovu Anton 5 házel aut, tentokrát zleva u půlící čáry a poslal míč diagonálně někam k pravému rohovému praporku. Za ním se vydal Anton 3 a přestože to vypadalo, že soupeřův obránce má k němu blíže, náš útočník si jej přikryl tělem, rychlou zasekávačkou poslal nebohého beka na párek a střelou na bližší tyč přidal čtvrtý gól. Stav 4:0 už vypadal velice nadějně. Vysokoškoláci se stále nemohli prokousat do nějaké šance. Kombinace často končily malou domů z půlky hřiště a bezmocným rozhazováním rukama. Většinu střel ze střední vzdálenosti zblokovala obrana a Kočka měl práci jenom s vyboxováváním centrů ze standardních situací. Devět minut před koncem poslal Kopa rohový kop prudce do chumlu před brankou. V nastalé „trma-vrmě“ se podruhé prosadila liška blonďatá - Anton 2 a bylo to 5:0. Teď už to tedy opravdu na nějaký zvrat nevypadalo a to nás, zřejmě spolu s ubývajícími silami, poněkud ukolébalo. Už za minutu jsme poprvé za celý zápas nedokázali pokrýt průnik středem a zakončoval zcela volný hráč u naší pravé tyče – 5:1. Vysokoškoláci ožili. Tři minuty před koncem soupeřův útočník při autové vhazování poněkud omezil v pohybu našeho brankáře a ve finále si ho na zemi osedlal jako statného plnokrevníka, ovšem rozhodčí, přestože se tedy při standardních situacích stavěl hned vedle branky, důvod k zapískání neviděl. Vzhledem k tomu, že jsme ani nadvakrát nedokázali balón odkopnout, prosadil se ranou pod břevno soupeřův kapitán – 5:2. Stále jsme měli luxusní náskok, ale přeci jenom nám trochu zatrnulo. Poslední minuty jsme se bránili velice urputně a navzdory tomu jsme v poslední sekundě napsali sladkou tečku: Anton tři místo bezpečného odkopu zvolil procítěný oblouček za soupeřovu obranu do míst, kde tušil Milánka a ten svůj halfvolej bezpečně zkrotil – 6:2. Rozhodčí ani nenechal Vysokoškoláky rozehrát a zápas ukončil.

S jedenácti body bychom měli být zachráněni, i když tedy teoreticky se stále ještě může stát, že jedenáct bodů bude mít devět celků a ten nejhorší ve vzájemné minitabulce sestoupí… Ovšem to je pouze šedá teorie, zatímco zelený je strom života...

Hvězdou číslo jedna byl dnes Anton 5 Kopa. Bezchybný směrem dozadu, kreativní dopředu, zápas končil s bilancí dvou branek a tří asistencí, v podstatě vedení 5:0 dokázal zařídit sám! Hvězdou číslo dva Anton 2 Meďák, který si na dovolené odpočinul tak, že dnes skóroval dvakrát, čímž svůj střelecký účet v této sezóně ztrojnásobil! Hvězdou číslo tři potom velice obětavě hrající Anton 12 Milánek, korunující svůj výkon parádním gólem. Hvězdou mimo veškeré kategorie vyhlašuji týmový duch a charakter týmu, protože soudržnost a obětavost, s jakou jsme se dokázali vypořádat s dnešními absencemi, se zapíší do Antonské kroniky zlatým písmem!  

A3

 

11.KOLO Anton aus Tirol – VV Vokra VV 4:6 (1:4)

čtvrtek 8.12.2016, 18:15 hřiště MIKU2, UMT3

Sestava: Kočka - Sváťa, Kopa, Mlaďas - Burgy, Karel, Meďák, Ríša

Branky: 6.min. Anton 15 Burgy 1:0; 12min. 1:1; 16.min. 1:2; 17.min. 1:3; 26.min. 1:4; 36.min. 1:5; 40.min. Anton 15 Burgy 2:5; 47.min. Anton 2 Meďák 3:5; 51.min. 3:6; 57.min. Anton 5 Kopa 4:6 

 

Před posledním kolem byly karty rozdány takto: My jsme se sérií tří výher vyšvihli na čtvrté místo a byli jsme zachráněni. To soupeři měli přesně opačné pocity. Po třech prohrách přišli o šanci na postup, měli o bodík méně než my a při hodně náhodné kombinaci výsledků mohli i sestoupit. K jistotě jim chyběl právě ten bod. Před zápasem jsme o tom příjemně pokecali, stejně jako o tom, kolik hráčů omylem zamířilo na Hrabákovu. V tomto „souboji“ Vokra vedla 3:1 – z Antonů na naše tradiční domácí hřiště vyrazila pouze devítka.  Absenci hlásil stále marodící Anton 8 a čtvrteční termín už tradičně nevyhovuje dvanáctce. To Vokra zřejmě i pod tíhou nutnosti bodového zisku dorazila se třemi kousky na střídání a byly mezi nimi i nějací nováčci.

Začali jsme klidně a bezstarostně. Ta tam byla zodpovědná hra z předchozího kola. V první pětiminutovce Kočka vytáhl jednu velice dobrou příležitost a dvakrát si zakončující hráči nepotykali s přesností. Nám vyšla akce v šesté minutě: Ríša našel vpravo Karla, ten přenesl míč k levé tyči a tam čekal připravený Burgy – 1:0. Vedoucí gól jakoby ještě více posílil náš nepochopitelný pocit, že se nám nemůže nic stát. Během první desetiminutovky Kočka ještě dvakrát neskutečným pádem pod nohy zlikvidoval tutovku soupeře a tak nakonec uhodilo z nenápadné akce. Ve dvanácté minutě jsme měli míč relativně pod kontrolou v rohu hřiště vlevo od naší branky, bohužel rozehrávka trefila prvního frajera do zad, od něj se míč odrazil před branku a pohotový střelec odčaroval Kočkovo kouzlo. Ani do té doby jsme nehráli nic zázračného, přihrávky byly většinou nepřesné a kličky nám nevycházely, ale vyrovnávací gól nás vysloveně uzemnil a my do poločasové přestávky působili jako žáčci. Hřiště na Mikulovce se šířkou příliš neliší od našeho domácího prostředí, ale jsou o dost delší, takže při napadání ve třech jsme za sebou nechávali velikou mezeru. Vokra má ve svém středu dostatek fotbalově slušně vybavených borců a celkem jasný systém: dlouhé míče zpracovával prostorově výraznější útočník a připravoval je proti noze nabíhajícím spoluhráčům. Přesně takhle jsme inkasovali druhou branku a aby toho nebylo málo, tak hned po rozehrání střela ze střední vzdálenosti škrtla o Sváťu a potřetí proklouzla do Kočkovy sítě. Čtvrtý gól dovezl do naší branky šikovný mladík, který s balónem u nohy proskotačil celé hřiště a náš zmar dokumentoval Anton 2, když si našel brankářem vyraženou střelu a z kroku přestřelil zívající branku.

Na konci přestávky si oba brankáři plácli, než se rozeběhli každý na jednu stranu…. A to bylo poslední přátelské gesto, které bylo ten večer k vidění. Soupeři vedli, byli v pohodě a brzy přidali i pátý gól, ovšem místo poklidného dohrání zápasu ještě přitvrdili. Zvláště oba tahouni naší zálohy během první desetiminutovky druhé půle schytali spoustu ran a ve spojení s totálně tragickým rozhodčím nám pomalu docházelo, že bychom se měli smířit nejenom s porážkou, ale i s tím, že dostaneme nakopáno. A tak jsme přitvrdili také. Vokra záhy zjistila, že zápas bude bolet nejenom nás, ale i je a tak se druhý poločas zvrhl v trvalou vendetu. I jindy ledově klidný Anton 3 si hodně od plic vyříkával svůj názor s kapitánem soupeře a to se jedná o dva borce, kteří spolu před lety válčili v jednom dresu. Ve čtyřicáté minutě si nejprve Burgy zpracoval odražený balón a tvrdou ranou snížil na 2:5. Ještě v téže minutě dostal do branky Karlův centr nadvakrát Ríša a měli jsme být už skoro na dostřel, jenomže mrákoty s píšťalkou razantně vstoupily do děje a stojíce na půlící čáře se usnesly, že centrující hráč už byl milimetr za brankovou čárou. Tento verdikt hodně pomohl atmosféře na hřišti. Snížení jsme se dočkali o sedm minut později, kdy Burgy obešel dva protihráče a připravil palebnou pozici pro Antona 2. V těchto momentech už jsme hráli na úplné riziko a útočili v pěti. Jak už to v malém fotbale bývá, šanci si vytvářeli hlavně soupeři, kteří na naší půlce nechávali většinou jednoho, ale občas i dva útočníky. Něco pochytal Kočka, něco zazdila nepřesnost a dvakrát zvonila tyč. Devět minut před koncem už nám nepomohlo nic. Riskantní rozehrávkou jsme sami našeho obránce u levé postranní čáry dostali do úzkých, následovalo odebrání balónu a koncovka do prázdné. Tři minuty před koncem ještě naše loučení se sezónou kosmeticky upravil Kopa dorážkou Burgyho střely a potom už byl konec, po němž ještě nastalo dlouhé vysvětlování, kdo s tvrdou hrou začal a kdo byl v průběhu hry větší padouch. Jedinou naší hvězdou v tomhle totálně zpackaném zápase byl Anton 1 Kočka. 

A3 po dvou dnech stále ještě vidící trochu rudě....