2015 PODZIM

18.SAISON

1.KOLO  Anton aus Tirol – Vokra VV 3:3 (1:2)

Středa 2.9.2015, 18:30 hřiště Hrabákova 2 UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Mojmír, Sváťa – Ríša, Milánek, Karel, Meďák, Burgy

Branky: 16.min. 0:1; 17.min 1:1 Anton 2 Meďák; 29.min 1:2; 31.min 2:2 Anton 7 Ríša; 46.min 3:2 Anton 8 Mojmír; 48.min 3:3

Na úvod podzimu 2015 se všichni Antoni jaksepatří těšili. Komu by přes dva dlouhé měsíce nechyběly Meďákovy řeči, Milánkovo lamentování, Kočkovy zákroky, při nichž hrozí zlomenina několika obratlů, či Sváťovy pravidelné záchvaty spravedlivého hněvu, směřované především k mužům s píšťalkou …Již den před zápasem se do zápasu hlásili všichni aktivní Antoni a když i Milánek odolal pokušení vydělat si nějaký ten peníz pískáním, měli jsme k dispozici luxusní čtyři hráče na střídání.

Na úvod podzimu nám los přisoudil soupeře, s nímž jsme v minulosti utkali mnohokrát se střídavými úspěchy. Série vzájemných zápasů skončila v okamžiku, kdy se Vokra dostala do první ligy a v ní si pár sezón odehrála. Šli jsme tedy do souboje s hodně vyzrálým a sehraným týmem, který však v okamžiku oficiálního začátku stepoval na hřišti v pěti lidech, čekajíce na vysokého gólmana, jehož patrně nervozita z veledůležitého mače vyhnala na místa, kam i císařpán musel pěšky.

Je otázkou, jak na tom byla Vokra, ale my jsme se viděli po dvou měsících, kdy se každý udržoval, jak umí. Vzhledem k tomu, se na našem domácím hřišti hrál překvapivě pohledný fotbal. Od začátku jsme se snažili využít toho, že v dresu soupeře se vedle dvou velice kvalitních hráčů a dvou celkem průměrných nacházel jeden prostorově výraznější. Burgyho kouzla s míčem dvakrát zastavila nepřesnost v samotném závěru, po narážečce od A trojky pak aktivní patnáctka ztroskotala na vyběhnuvším brankáři. Ten zlikvidoval i bombu Milánka a nepřišel si na něj ani Mlaďas, jehož ukázkový volej po Kopově autovém vhazování mířil ostře pod břevno. Na druhé straně se měl co ohánět i Kočička, zvláště po akcích aktivní dvojice Bláha-Procházka. Po čtvrthodince naše banální ztráta na půlící čáře vyústila v bodlo kapitána soupeře, které zapadlo přesně ke Kočkově levé tyči – 0:1. Naštěstí už za minutu se nám podařilo srovnat. Obrana Vokry zcela odkryla svou levou stranu, Anton 2 Meďák si prvním dotykem ukázkově zpracoval náročnější přihrávku a druhým poslal míč o pravou tyč do sítě – 1:1. Oba týmy vstřelený gól povzbudil a už tak dost otevřené utkání se stalo ještě útočnějším. Jedno přečíslení střídalo druhé. Nezřídkakdy nájezd tří na jednoho vyústil v nepřesnou koncovku a vzápětí se podobná situace odehrála na druhé straně. Zvláště Anton tři vynikal v disciplíně „donuť spoluhráče zařadit zpátečku“. Minutu před půlí Anton tři svůj nepovedený poločas vyšperkoval. Nejprve sice pohotově přečetl útok Vokry, ale vzápětí zpanikařil a místo poklidné rozehrávky trefil do holeně Antona deset Sváťu. Tak se míč odrazil znovu k soupeřům a ve finále šikovný útočník nalevo od naší branky celou situaci vyřešil překvapivou střelou z nulového úhlu do vzdálenějšího horního růžku Kočkovy svatyně.  

Do druhé půle jsme i tak šli plni odhodlání a na vyrovnání nám stačila jediná minuta. Anton patnáct Burgy potáhl akci tří na dva, posunul míč doleva na Antona sedm Ríšu, ten pohledem zkontroloval situaci před brankou i „přičapnuvšího si“ brankáře a překvapivou ranou o břevno skóroval. Znovu se hrálo nahoru – dolů a my možná poněkud naivně věřili, že soupeři bez střídání dojdou síly. Před brankářem Vokry se ocitl osamocený Milánek, ale míč nad rychle vyběhnuvšího borce zvednout nedokázal. Gólovou ránu Kopy už za překonaným brankářem zastavil nešikovně postavený Meďák a tak se nakonec prosadil obětavě bojující otec zakladatel. Anton 15 Burgy potáhl akci po pravé straně, nalil míč na vápno a Anton 8 Mojmír propálil chumel hráčů před sebou. Gól poté oslavil nejenom hlasitým řevem, ale i průletem útočnou polovinou, coby ultralehké letadlo. Ovšem podobně jako dvě  soupeřova, ani to naše vedení nevydrželo déle než dvě minuty. Střela z pravé strany nebyla nechytatelná a ani nemířila mezi tyče, ale Kočka na ní nedosáhl a dobíhající útočník měl snadnou úlohu - 3:3. Na rozhodující gól jsme měli čtvrthodinku. Milánkovu ránu po rozehraném trestném kopu vytáhl brankář, další šanci měl Anton 12 na hlavě po Kopově autu, ale branku o chlup minul. Nakonec jsme mohli být rádi, že rána jednoho z nejlepších hráčů soupeře těsně před koncem o kousek minula Kočkovu branku. S remízou na úvod jsme byli spokojeni všichni.

Hvězdou číslo jedna vyhlašuji Antona 8 Mojmíra za pohotovou branku i zaujetí, s nímž po delší absenci naskočil do sestavy. Hvězdou číslo dva Antona 7 Ríšu za tvorbu hry a hlavně ukázkový gól. Hvězdou číslo tři Antona 15 Burgyho za dvě gólové asistence.

A3

 

2.KOLO Anton aus Tirol – Blesk KV 4:3 (0:1)

Pondělí 7.09.2015, 19:45 hřiště Hrabákova 2, UMT3

Sestava: Sváťa – Kopa, Mlaďas, Mojmír – Milánek, Meďák, Ríša, Karel, Burgy

Branky 14.min. 0:1; 33.min. Anton 3 Karel 1:1; 36.min. Anton 3 Karel 2:1; 43.min. 2:2; 43.min Anton 8 Mojmír 3:2; 46.min 3:3; 53.min Anton 5 Kopa 4:3

Do druhého kola hlásil Anton 1 dovolenou u moře a tak do branky musel Sváťa. Jinak se držíme tradice a měli jsme plný stav, tudíž tři hráče na střídání. To na druhé straně to vypadalo podobně jako v prvním kole: v okamžiku, kdy se už mělo hrát, stepovali okolo brankáře čtyři hráči do pole a pátý se chvatně převlékal za brankou. Nakonec jim dorazil i sedmý kousek a šlo se na věc.

Při tomto přístupu se není co divit, že jsme začali aktivně a vrhli se na nerozhýbaného soupeře. Anton 3 nejprve nedokázal usměrnit Burgyho uličku, poté netrefil branku ani po Ríšově přiťuknutí. Prostorově výraznějšího brankáře jsme dvakrát vysloveně trefili a naše aktivita vrcholila, když Anton 15 při nájezdu tří na jednoho ztroskotal na posledním obránci. Po necelé čtvrthodince se Mojmírovi nepovedla malá domů, soupeřův vysoký útočník byl u míče dříve než Sváťa, píchl si míč okolo něj a z úhlu otevřel skóre. Byl to (KV) Blesk z čistého nebe a najednou bylo všechno jinak. Soupeřům narostla křídla a my nevěděli kam dříve skočit. Sváťa vytahoval ze své mošny jeden zákrok za druhým, tyče za jeho zády zvonily, bleskové výpady několikrát mohly (měly) skončit zasunutím míče do prázdné branky, ale zakončujícím vždy chyběla přesnost. V samotném závěru první půle osamocený hráč před prázdnou brankou za naší zcela dezorientovanou obranou naprosto nepochopitelně nastřelil Sváťu stojícího u vzdálenější tyče. Poločasový hvizd pro nás byl jako vysvobození. Nedá se říci, že jsme byli zralí na ručník, prohrávali jsme jenom o gól, spíše jsme byli zralí na psychologickou poradnu…. Možná i nějakou, kde používají tělesné tresty.

Zdá se, že s postupujícím věkem na nepříznivý vývoj skóre reagujeme stále podrážděněji. Anton 3 se snad zápas co zápas nechá vynervovat řečmi Antona 2. Anton 7 ze sebe serval dres po té, co hráči na lavičce vyjádřili určitou nelibost nad jeho liknavějším přístupem k bránění a náhradnímu gólmanovi Sváťovi v zahození rukavic bránil jenom fakt, že je má přilepené izolepou.

Poločasový rozhovor byl dlouhý… ale nakonec měl úspěch. Zní to jako klišé, ovšem do druhé půle nastoupilo v našem dresu úplně jiné mužstvo, odhodlané bojovat jeden za druhého a donést balón do branky soupeře třeba v zubech. Už ve třetí minutě druhé půle se před brankou Blesku odehrál závar, který skončil přihrávkou Antona 15 zprava a přízemní střelou Antona 3 do protipohybu gólmana – 1:1. Naše záložní motory číslo 15 a 7 začaly pracovat naplno podporované neutahatelným turbodmychadlem s číslem 5. Právě Anton 5 Kopa vyrazil ve 36.minutě za míčem po pravém křídle, vylákal na sebe gólmana i obránce a předložil míč Karlovi, který u levé tyčky jenom nastavil placírku – 2:1. Za tohoto stavu jsme se trochu stáhli a přenechali zase iniciativu soupeřům. Ve 43.minutě jsme při autovém vhazování napravo od naší branky měli soupeře spolehlivě rozebrané, ale přesto jsme po dlouhém centru nedokázali zabránit zpětné hlavičce i střele autora první branky. Ten tísněn sice nevystřelil příliš prudce, ale dost nečekaně na to, aby míč přes Sváťovy rukavice proskotačil až k naší levé tyči. Ještě v téže minutě jsme dostali k dispozici trestný kop od pravé postranní čáry na půlce hřiště. Anton 8 rychle rozehrál na Antona 2, ten před brankou udržel na zádech soupeřova obránce, přiťukl míč proti noze zpátky rozeběhnutému Mojmírovi, který se do něj opřel šajtlí a běžel se radovat na půlku – 3:2. Po pravdě řečeno jeho střela směřovala někam k basketbalovému hřišti, leč trefila právě toho obránce, který se k míči nedostal přes Meďáka a teprve od něj zamířila nechytatelně k levé tyči soupeřovy branky, ale to našemu střelci radost nikterak nekalilo. Blesk ovšem neskládal zbraně. Stačila jedna křížná rozehrávka, kterou soupeřův šikovný tvůrce hry sebral na půlce a přízemní rána znamenala vyrovnání – 3:3. Přestřelka ještě nebyla u konce. Anton 5 rozehrál akci zprava, Burgy z první přehodil obránce a přestože to vypadalo, že ten bude mít k míči blíž, Kopa se přes něj protlačil a utáhl svou placírku levou nohou na zadní tyč – 4:3. Stále nebylo rozhodnuto, čekalo nás dlouhých sedm minut, během nichž nás soupeři přimáčkli k naší brance a ještě jednou jsme děkovali brankové konstrukci, než jsme si mohli vítězně oddechnout.

První hvězdu z dnešního zápasu si odnáší Anton 5 Kopa. Obětavý při bránění, nejednou zasahující v poslední vteřině, přidal nadstavbu v podobě vypracování branky na 2:1 a hlavně vstřelení té rozhodující. Druhou hvězdu si zaslouží Anton 15 Burgy, coby autor dvou finálních přihrávek. Třetí hvězdu si odnáší nenápadný Anton 12 Milánek. Tentokrát ani ne tak za fotbalové dovednosti, ale za pozitivní přístup ke hře, proslov o půli a hlavně za to, že vrátil do zápasu Antona 7. Nenápadnou malou hvězdičku musíme věnovat Antonovskému andělu strážnému, který se tentokrát kurevsky nadřel….

A3

 

3.KOLO Anton aus Tirol – Dřevosprint 2:6 (1:6)

Středa 16.09.2015, 20:15 hřiště Stodůlky, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas – Milánek, Meďák, Burgy, Karel

Branky 2.min. 0:1; 4.min. 0:2; 8.min. 0:3; 9.min. 0:4; 17.min 0:5; 20.min 0:6; 24.min Anton 3 Karel 1:6; 36.min vlastní 2:6

Tým Dřevosprintu známe již dlouho. Moc dobře víme, že síla tohoto týmu roste podle toho, jak je na tom zdravotně trojice Tomaides, Bokůvka a Marhoul. Jak dnešní výsledek napovídá, tentokrát nejenomže byli k dispozici všichni tři, ale ještě sehnali k sobě další dva borce, kteří si s nimi v umění míče kopaného vůbec nezadali.

To my jsme se na zápas v dalekých Stodůlkách a navíc neatraktivním čase scházeli velice špatně. Zdraví nepustilo do hry Antony deset a sedm, střelec kol minulých, Anton osm, na poslední chvíli nahlásil jakousi rodinou taškařici a tak jsme byli velice vděčni, že nakonec dorazil Anton patnáct, jehož účast byla na vážkách díky onemocnění v rodině. A to nemluvíme o tom, že Anton devět nastoupil se stehenním svalem poněkud netradiční barvy a Anton tři po nějaké době ozdobil svůj pravý kotník slušivou ortézou… No prostě jsme nebyli v komfortní situaci, což ještě zvýraznil Anton dva, alias „pan potulka“. Na to, že se na hřišti toulá, kde ho napadne, jsme tak nějak zvyklí, ale že ani s pomocí navigace nenajde včas neznámý areál, to nikdo z nás netušil. Na plac tak náš jediný střídající hráč nastupoval za již rozhodnutého stavu. Co na tom, že se tak stalo v desáté minutě…

Už při příjezdu na místo zápasu Kočka odhadl, že tady mu pšenka nepokvete. Je otázkou, jestli si jenom nechystal alibi po proválené dovolené, ale je fakt, že hřiště ve Stodůlkách je koncipováno jako tréninkové na velký fotbal a osvětlení tomu nějak odpovídá. Skutečnost, že vidění našeho brankáře není úplně ideální, pochopili naši soupeři záhy a začali toho rychle využívat. Ve druhé minutě unikl po naší pravé straně Tomaides a překvapivě to zkusil šajtlí pravou nohou na bližší tyč – 0:1. Za dvě minuty byl u načechraného obloučku útočník Dřevosprintu dříve než váhavě vybíhající Kočka i dva obránci a trkl do něj neomylně – 0:2. Autové vhazování, zahrané prudce na bližší tyč, škrtl autor druhého gólu a v osmé minutě jsme prohrávali 0:3. Hned za minutu trestal naší ztrátu míče autor první branky a my byli zralí na osušku, prostěradlo, prapor, nebo něco většího – 0:4. Soupeři nás přehrávali ve všem: pohyb, neomylné kombinace z první, důrazné napadání, které nejednou vyústilo v banální rozehrávku do autu, nebo rovnou v odevzdání míče ještě na naší půlce. No zkrátka vypadali jsme jako žáčci. V sedmnácté minutě zkompletoval hattrick Tomaides utěšenou ranou do Kočkovy pravé šibenice a ve dvacáté nezachytil zleva Milánek náběh Marhoula, jehož neomylně krásným pasem našel spoluhráč z vlastní půlky. Stav 0:6 po dvaceti minutách vypadal hrozivě a dával vzpomenout na ty nejhorší debakly v historii. Balón v naší síti skončil ještě dvakrát, to se však kopalo od branky, protože míč po autových vhazováních autora hattricku Tomaidese spolehlivě minuli jak útočníci, tak zoufale mžourající Kočka. Náš gólman se v šeru marně pokoušel vylepšit situaci půjčením 3D brýlí od Mlaďase. Teprve v závěru první půle se nám podařilo přispět ke skóre i jinak, než vlastní nedůsledností. Meďák vhodil aut u soupeřovy branky nakrátko na Burgyho a ten elegantní patičkou nabídl snadnou koncovku Antonovi tři.

O přestávce nám nezbylo než konstatovat, že prohráváme zcela zaslouženě a musíme přidat vlastně úplně ve všem. A ono to nakonec docela šlo. Ne tedy že by bylo zaděláno na zvrat... Dřevosprint byl i nadále rychlejší, šikovnější na míči a nebezpečnější v útoku, ale Kočka se v lépe osvětlené brance přeci jenom rozchytal, náš presing poodhalil rezervičky ve zdánlivě bezchybné rozehrávce soupeře a Burgy začal více kouzlit s míčem. A, co si budeme povídat, i soupeři, hrající bez střídání, už zřejmě nebyli tak hladoví po dalších gólech. Hned v šesté minutě se Burgy protáhl po pravé straně, od brankové čáry přihrával na Antona tři, ten na míč nedosáhl, ale za ním nabíhající obránce jej spolehlivě zasunul do vlastní sítě. Nic jiného mu nezbývalo, protože za ním na zadní tyči zavíral situaci Kopa. Anton 3 z pozice kapitána nakonec rozhodčího ukecal a v zápise se jako střelec objevil on, ale na našich stránkách si musíme nalít čistějšího vína: šlo o klasického vlastence. K další korekci výsledku už nedošlo, přestože několik nadějných přečíslení jsme měli, leč k nějakému většímu ohrožení branky je nedotáhli. Karel po Mlaďasově autu hlavičkoval do náruče brankáře a největší šanci závěru zápasu spálil Kopa, když utěšenou ranou zblízka těsně minul pravý horní roh a potom překvapeně sledoval, jak míč nabírá výšku a opouští areál.

Hvězdy po tomto zápase v našem dresu nehledejme. Doufejme, že Kočka do příště pořeší svůj slábnoucí zrak a poděkujme soupeřově pětici, že nám předvedla, jak dovede být fotbal krásný... když to někdo umí.... škoda, že jsme se na to museli dívat tak zblízka :-)

A3

 

4.KOLO Anton aus Tirol – Ekonom WT VET 4:2 (0:0)

Středa 23.09.2015, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Mojmír – Ríša, Meďák, Burgy, Karel

Branky 32.min. Anton 3 Karel 1:0; 36.min. 1:1; 44.min. Anton 15 Burgy 2:1; 50.min. Anton 8 Mojmír 3:1; 57.min Anton 7 Ríša 4:1; 60.min 4:2

Ve čtvrtém kole na naše domácí hřiště dorazil Ekonom. Ne, nejednalo se o nějaký audit. Tým Ekonom WT několik sezón hrál nejvyšší veteránskou soutěž a sestoupil z ní během podzimu 2014, takže přijel v roli favorita. Pikantní náboj souboji dodávala Záběhlická stopa v řadách soupeře. Jirka Čapla je stabilním hráčem AFK, do jehož kádru patří naše kompletní sestava, starosta Mirošovic Tomáš Zvěřina s námi pravidelně absolvuje zimní přípravu. Do naší sestavy se vrátili Antoni osm a sedm, oproti poslednímu zápasu naopak vypadl Anton dvanáct Milánek, který si ten fotbal doma neprosadil a tudíž byl pro nás mrtvej Homolka.

V minulém kole jsme inkasovali výchovný políček od Dřevosprintu a jak výsledek napovídá, prospěl nám. Do zápasu jsme vstupovali s pokorou a odhodláním tento výprask napravit. Přes veškeré odhodlání nás však první půle nezastihla v dobrém rozpoložení. Soupeři, kteří přicestovali z dalekých Vokovic pouze v šesti lidech, byli pohyblivější a nebezpečnější. Kočka několikrát musel ukázat své umění a vystrašila ho hlavně umístěná střela, kterou konečky prstů dostal na levou tyč své branky. Na druhé straně se brankář soupeře zapotil pouze při úvodním útoku, který likvidoval obránce poněkud ostřejší malou domů. Jinak jej v první půli ohrožoval pouze Anton tři, který se protlačil ke třem hlavičkám, ale pokaždé branku minul. V posledních minutách se připomněl Burgy průnikem po pravé straně, po němž však přihrávkou od brankové čáry spoluhráče nenašel a v samotném závěru Kopa z pravé strany hledal u levé tyče Meďáka, ale ten polovysoký míč netrefil.

O půli se strhla klasická debata o bránění. Anton 8 Mojmír už v první půli ostentativně prosazoval hlubší obranný blok. To je u něj celkem tradiční postoj, ale od té doby, co se dal na politiku, evidentně vylepšil své rétorické schopnosti, protože tentokrát své spoluhráče přesvědčil. Do druhé půle jsme vstoupili s Mojmírem dirigujícím spoluhráče na pozici libera, před ním dvěma hráči bránícími osobně ofenzivní dvojici soupeřů a vepředu rozehrávku soupeřů narušoval Burgy podporovaný Ríšou, či Meďákem. Tahle taktika slavila úspěch nejenom otupením soupeřových hrotů, ale i relativním vylidněním soupeřovy poloviny, na níž se najednou Burgy začal cítit jako ryba ve vodě. Již ve druhé minutě náš víceméně první útok přinesl otevření skóre. Zatímco na naší půlce kombinovali Antoni dva a pět, Anton tři se nenápadně přesunul za obrannou linii a právě tam jej našel Anton pět ukázkovou kolmou přihrávkou. Osamocený Karel si na hranici pokutového území míč zpracoval a sebevědomě jej vybíhajícímu brankáři prohodil mezi nohama – 1:0. Krátce na to zatáhl míč Burgy, naservíroval jej Ríšovi, ale Anton sedm pálil vysoko nad odkrytou branku. Ve 36.minutě jsme nevydrželi ve svém postavení, do kontru se zapojili čtyři hráči a zakončit nedokázali. Při následném brejku tří na dva dostali soupeři míč na volného střelce, který ranou zprava trefil hodně odkrytou branku – 1:1. Vedení jsme si mohli vzít po klasické spolupráci: Anton sedm zahrál rohový kop přesně do míst, kde vytušil náběh Antona tři, ale od něj se míč víceméně odrazil koníčkem do břevna. Ve 44.minutě házel Anton sedm autové vhazování, před brankou soupeře dobře zapracoval Meďák, překvapený brankář míč jenom vyrazil a Anton 15 Burgy si našel prostor k dorážce – 2:1. Vzápětí jsme se opět nechali strhnout a soupeři měli k dispozici stejný brejk jako při vyrovnání na 1:1. Vše vypadalo takřka totožně až na to, že k našemu štěstí střelec tentokrát odkrytou branku minul. Deset minut před koncem znovu Burgy zatáhl míč po pravé straně a Anton 8 po jeho přihrávce korunoval svůj výborný výkon brankou, která se nakonec ukázala být rozdílovou. V samotném závěru nejprve Anton tři po přiťuknutí Antona pět orazítkoval levou tyč, Kočka se blýskl elegantním robinzonádou k levé tyči a potom se po rohovém kopu Burgyho prosadil Anton sedm Ríša – 4:1. V okamžicích, kdy nám dobré dvě minuty rozhodčí sliboval, že už „vlastně je konec“, tak se přeci jenom prosadili Ekonomové a snížili na konečných 2:4. A potom už opravdu konec byl.

Hvězdou zápasu se stal Anton 8 Mojmír, který dorazil na poslední chvíli, protože původně měl být na nějakém politickém mejdanu. Velký dík patří nejenom za vítězný gól, ale hlavně za stanovení funkční taktiky, její přesné plnění, dirigování spoluhráčů a zaujetí pro hru. Hvězdou čísla dva vyhlašuji Antona jedna Kočku, jenž nastupoval s naraženým levým bokem a přestože každý skok doleva provázel hodně bolestivými grimasami, neváhal navzdory bolesti sebou znovu a znovu mlátit o zem. Hvězdu číslo tři si připisuje Anton 15 Burgy. V první půli ztracený mezi pohyblivými soupeři, ve druhé neudržitelný, rozdílový hráč.

A3

5.KOLO Anton aus Tirol – Trenhos 9:5 (3:2)

Středa 30.09.2015, 18:30 hřiště HRAB1, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Meďák, Milánek – Ríša, Burgy, Karel

Branky 12.min. Anton 2 Meďák 1:0; 17.min. 1:1; 19.min. Anton 3 Karel 2:1; 22.min. Anton 7 Ríša 3:1; 26.min. 3:2; 37.min. Anton 7 Ríša 4:2; 40.min. Anton 15 Burgy 5:2; 42.min. Anton 15 Burgy 6:2; 43.min. Anton 2 Meďák 7:2; 47.min. Anton 3 Karel 8:2; 48.min. 8:3; 56.min. 8:4; 59.min. 8:5 60.min Anton 7 Ríša 9:5

V pátém kole dorazil na naše domácí hřiště tým Trenhos. Pod touto zkratkou se skrývají „Trenéři z Hostivaře“, jak nám před zápasem vysvětlil jeden z největších znalců všech týmů HL i VHL – Anton 12 Milánek. Na páté kolo se Antoni těšili hlavně proto, že v „Tymuj“ bylo u jména Antona 2 veliké NE, doprovázené hodně sebekritickou poznámkou. Že se jedná o fabulaci z klávesnice Antona 8, jsme zjistili hned při vstupu do šatny, později příchozí už i přede dveřmi, protože Meďákovo vyprávění o tom, jak byl kde nejlepší na hřišti se neslo celým Chodovem.

Anton 8 se za své zlomyslnosti potrestal sám, když si dopoledne natáhl sval na tenise, kam jako politik zřejmě musí chodit povinně. Vzhledem k tomu, že absenci hlásili i Antoni 9 (chřipka) a 10 (zraněné koleno), měli jsme najednou problém v obraně, kde zůstal jediný klasický bek Anton 5 Kopa. V roli druhého obránce se tak střídali Antoni 2 a 12, v důsledku čehož raději Kopa zvládl celých šedesát minut bez střídání.

Jak úvod i výsledek napovídají, když nebyli k dispozici obránci, vrhli jsme se do útoku. Naštěstí soupeři na tom byli podobně a místo úporné obrany vyznávali útok. Vedení jsme se ujali ve dvanácté minutě. Kočka rozehrál nohou na Burgyho, ten potáhl akci dvou na jednoho a předložil Meďákovi míč před odkrytou branku - 1:0. Spousta dalších šancí jsme zahodili a tak v sedmnácté minutě přišel trest: Anton 3 nechal hráče hráčem, vyrazil proti míči, obránce jej lehce přehodil a osamocený soupeř trestal - 1:1. Za dvě minuty se Burgy protáhl od levé postranní čáry do středu a natáhl ke střele, na kterou brankář nedosáhl a přestože zřejmě míč i tak mířil do branky, krok před čárou jí ještě usměrnil Anton 3 – 2:1. Soupeři znejistěli, Burgy vyhnal brankáře i s míčem u nohy až k rohovému praporku, tam si převzal míč obránce a protože Meďák zavřel prostor po lajně, následovala rozehrávka do středu, kde jí vystihl Ríša a bezpečně trefil prázdnou branku. Vedení 3:1 vypadalo bezpečně, jenomže přišla 26.minuta a střet u levé postranní lajny, po které jsme nějak očekávali hvizd píšťalky. Ovšem ten nepřišel a tak si soupeři vzali míč a vhodili jej do míst, kde právě Anton dva v roli obránce pozoroval, jestli už se na obloze objevila první hvězda. Je nasnadě, že nestřežený útočník šancí nepohrdl a zadělal na zápletku do druhé půle. Nutno říci, že teprve tato branka donutila správce stadionu rozsvítit světla. Už bylo na čase.

Zápletku jsme začali rozplétat v sedmé minutě druhé půle. Anton 15 Burgy se protáhl po pravé straně, posunul míč na střed na Antona 7 a Ríša levou nohou poslal míč nad brankářovo levé rameno. Hned po akci se dušoval, že to nebylo bodlo, ale my víme své. Za tři minuty Burgy zakončil zprava sám na bližší tyč a svou povedenou pětiminutovku vyšperkoval ve 42.minutě akcí, které se v Záběhlicích odedávna říká „nůž máslem“. Jednoduchou kličkou z pravé nohy na levou si posadil jednoho obránce, druhého, třetího a ve finále i gólmana – 6:2. Hned po rozehrání nám soupeři odevzdali balón, Burgy vyzval ke skórování Meďáka a ten přes rukavice brankáře procedil míč do branky posedmé. Neskutečně plodnou desetiminutovku uzavřela Spolupráce Antona 2 s Antonem 3. Karel doplnil své dvougólové kolegy, přestože se celý zápas kopal za ušima a zahodil dobře pět vyložených šancí. Hned za minutu se nám nepodařilo obsadit protihráče při rohovém kopu a brankostroj pokračoval, ovšem do naší branky. Čtyři minuty před koncem Antoni dva a tři nezastavili relativně jednoduchou narážečku a soupeřův útočník se poděkoval přesnou koncovkou okolo Kočky – 8:4. Minutu před konce se nechal Milánek opít rohlíkem na brankové čáře - 8:5, ovšem hned po rozehrání si právě Anton 12 naběhl na Burgyho kolmici, sám před brankářem nezpanikařil a nabídl Antonovi 7 dokončení hattricku.

Hvězdou zápasu číslo 1 vyhlašuji třígólového Antona 7 Ríšu. Hvězdu číslo 2 si připíná „rozdílový hráč“ Anton 15 Burgy. Hvězdu číslo 3 nezničitelný Anton 5 Kopa. Dřeváčkem zápasu se stává Anton 3 Karel za nepřeberné množství zazděných vyložených šancí. Malou hvězdičku je nutno udělit Antonu 2 Meďákovi za to, že v průběhu utkání obohatil fotbalovou abecedu o obranný styl, který sám nazval „Výlov rybníka“.

Chápu, že tohle chce bližší vysvětlení. Po zápase jsme Antona dva upozorňovali, že často bránil v místech, kde nebyl žádný soupeř, většinou u postranní lajny, ale jeho odpověď nám vzala dech: „Hraju pozičně, jestli soupeři chtějí dát gól, tak stejně musí přijít do těch míst, kde jsem… Hele viděli jste někdy výlov rybníka? Tam ty lovci taky nejdou hned po každý rybě, pěkně si počkají na všechny na kraji…“ Je zřejmě pouze otázkou času, kdy se tento styl obrany dostane do učebnic moderního fotbalu.

A3

6.KOLO Anton aus Tirol – Javorák 2:3 (0:2)

Pondělí 12.10.2015, 19:00 hřiště METE2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa, – Meďák, Burgy, Karel

Branky 21.min. 0:1; 30.min. 0:2; 39.min. Anton 5 Kopa 1:2; 57.min. Anton 15 Burgy 2:2; 59.min. 2:3

Šesté kolo pro nás znamenalo výjezd mimo nase domácí hřiště a, jak výsledek napovídá, ty nám příliš nejdou… Komplikací pro nás byl i nezvyklý den. Drtivá většina týmu měla pouze 24 hodin na regeneraci sil po náročném zápase Záběhlického AFK v Běchovicích. Drobnější zranění nepustilo do hry Antony sedm a osm, Anton dvanáct dal přednost vydělávání peněz a tak musel po zranění kolena naskočit Anton deset, abychom měli alespoň jednoho na střídání. Když k tomu připočítáme, že Anton jedna Kočka v této sezóně už po měsíci třískání sebou mezi tyčemi připomíná jednu velkou modřinu, Anton devět nastupoval v krátkém sledu po promaroděných dvou týdnech a ani chrchlající Anton pět, nevypadal před zápasem jako reklama na zdraví, je nasnadě, že náš tým nevstupoval do boje kdovíjak sebevědomě.  

Přese vše, co bylo popsáno v prvním odstavci, první minuty na větším hřišti, než na jaké jsme zvyklí, pro nás nevypadaly zle. Soupeře jsme v první desetiminutovce na naší polovinu víceméně nepouštěli a hledali skuliny v jeho obrané linii. K naší škodě jsme si v této fázi nějakou větší šanci vypracovat nedokázali. Najednou jako blesk z čistého nebe přišla tutovka soupeřů: střelu zprava Kočka s námahou vyrazil a zázračným skokem na brankové čáře zlikvidoval i dorážku do odkryté branky, při níž už většina hráčů s javorovým listem na prsou zvedala ruce. Tento moment naše soky povzbudil a najednou jich bylo plné hřiště. Dlouhé a široké hřiště, které uměli využít. Obrana Javoráku byla nepříjemná, dotěrná a dokázala udržet na uzdě i Antona patnáct. Útok se osmělil a Kočka najednou měl plné ruce a nohy práce. Ještě dvakrát ve vyložené šanci dokázal udržet čisté konto, než kapituloval. Nejprve po rohovém kopu a posléze po rychlém útoku po naší levé straně a střele z osy hřiště. Ve 21.minutě sebral nejlepší hráč soupeře naší nepovedenou rozehrávku a upaloval sám na Kočku, kterého s přehledem obstřelilna zadní tyč – 0:1. Naše snaha o vyrovnání byla hodně křečovitá a jedinou vyloženou šanci vykouzlil Burgy pro Meďáka pět minut před půlí: přízemní rána zleva zatřásla bližší tyčí. Krátce na to z podobné pozice pálil Kopa, ale našel jenom náruč efektivně chytajícího brankáře. Minutu před půlí jsme dostali klasického „šatňáka“. Anton tři se u pravé postranní čáry nechal snadno opít rohlíkem od autora první branky, po jeho centru následovala hlavička prvního nabíhajícího hráče soupeře do břevna, střela druhého z hranice vápna a usměrnění míče třetím, stojícím vedle naší pravé tyče. Co na tom, že jsme před naší brankou byli ve čtyřech lidech. O poločasové přestávce nám bylo hodně těžko.

Do druhé půle zněly jasné pokyny: lépe bránit, nenechat se tak roztáhnout, být víc u sebe, častěji střílet a ideálně co nejdříve vstřelit kontaktní gól. To se sice snadno řekne, ale hůře provádí, zvláště když naše útoky i nadále byly velice kostrbaté a bez nápadu. Kombinace nám nevycházely a Burgyho snahy o samostatné průniky vycházely naprázdno. Zlepšili jsme obranou hru. Prvních deset minut druhé půle byl Kočka bez práce a náš tlak, jakkoliv jalový se stupňoval. Na konci první desetiminutovky jsme před brankou soupeře vytvořili velkou „trma vrmu“ a na jejím konci srazila obrana míč k Antonovi pět Kopovi, na něhož zívala prázdná branka – 1:2. Snížení nám vlilo krev do žil… a zároveň otevřelo okénka v naší obraně. Javoráci stále důsledně bránili a jakmile získali míč, tak nezkazili jedinou rozehrávku. Byli pohybliví, účelně využívali šířky hřiště, roztahovali hru, brnkali nám na nervy pomalým rozehráváním autů a rohů, dokázali si dojít pro míč do rohu a udržet jej tam. My jsme si tentokrát nedovedli pomoci ani standardními situacemi, které rozhodčí sem tam nařídil za tradiční okopávání Burgyho, rány exekutorů končily na zdi, která se ne a ne rozestoupit. Ani auty, či rohy neznamenaly obvyklé nebezpečí, zde nám chyběla Milánkova výška. V těchto fázích zápasu opět držel naše akcie Kočka, který dvakrát zlikvidoval samostatný nájezd a jednou vyrazil centr na poslední chvíli před osamoceným hlavičkářem. Tři minuty před koncem Burgy povodil svého strážce tam a zpět, navedl si míč na střelu, kterou ještě otřel o dalšího bránícího hráče a bylo srovnáno. Vzápětí jsme se dostali k další střele, kterou jistý brankář Javoráku vyrazil a potom se dlouho zvedal, svírajíce naražené zápěstí. Přestože po vývoji zápasu by byl bodík zlatý, zatoužili jsme po výhře. Bohužel v poslední minutě Burgy po těžkém souboji ve středu hřiště jenom zadoufal, že volný míč sebere Meďák. Ten se k rychlejšímu pohybu neměl a tak se své šance chopil nejlepší hráč v červeném: míč si na ose hřiště jenom lehce posunul a přízemní ranou o levou tyč pokořil Kočku potřetí.

Druhý výjezd mimo naše domácí hřiště znamenal druhou prohru v sezóně. Tentokrát to tedy nebyl debakl, Javoráci po zápase tvrdili, že jejich vítězství bylo hodně šťastné. O tom se dá polemizovat, protože vyložených šancí měli naši soupeři více. Na druhou stranu jsme i přes nepříliš přesvědčivou hru v poli ve druhé půli vyrovnali dvoubrankové manko a podle všech ukazatelů měli být pro závěrečné vteřiny psychicky nahoře – třetí gól byl pro soupeře dárkem z ničeho. Naší hvězdou číslo jedna byl Anton jedna Kočka. V poli nikdo nezazářil tak, aby si zasloužil další ohodnocení. 

A3

 

7.KOLO Anton aus Tirol – Mamba Club 11:1 (4:1)

Středa 21.10.2015, 18:30 hřiště HRAB2, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa – Meďák, Burgy, Karel, Milánek

Branky 10.min. Anton 5 Kopa 1:0; 13.min. Anton 3 Karel 2:0; 16.min. Anton 15 Burgy 3:0; 20.min. Anton 15 Burgy 4:0; 22.min. 4:1; 32.min. Anton 3 Karel 5:1; 35.min. Anton 12 Milánek 6:1; 36.min. Anton 3 Karel 7:1; 37.min. Anton 3 Karel 8:1; 56.min. Anton 9 Mlaďas 9:1; 57.min. Anton 15 Burgy 10:1; 58.min. Anton 15 Burgy 11:1

Po porážce v minulém kole jsme se vrátili na své domovské hřiště a najeli znovu na vítěznou vlnu. Nebyli však všichni vítězně naladěni. Anton 2 Meďák si smůlu přinesl už z předzápasové přípravy: Nejprve mu Milánek zavolal tak „agresivně“, že zablokoval jeho Aligátora a vzápětí se náš blonďatý šíp beznadějně zamiloval. Svou životní lásku potkal v nákupním centru na Chodově, ovšem k jeho smůle s ním právě šli Antoni 1, 5 a 10. Přestože se Anton 2 bránil zuby nehty, jeho spoluhráči ho víceméně násilím odvlekli na hřiště. Není se co divit, že dres na sebe Meďák oblékal s nepřítomným pohledem a během zápasu hlavně při zakončení jako by byl duchem mimo…

Zápas jsme začali aktivně, brankář Mamby zasahoval hned v první minutě a vypadalo to, že je otázkou času, kdy otevřeme skóre. Ovšem tak vypadala první desetiminutovka i v minulém kole a tam to nakonec příliš nedopadlo. Tentokrát jsme ovšem v desáté minutě „konzervu“ otevřeli. Míč putoval celou naší sestavou až k Burgymu, toho obrana Mamby odzbrojila, ale dostala kulatý nesmysl jenom ke Kopovi a ten ranou zleva na zadní tyč s přehledem obstřelil gólmana – 1:0. Za tři minuty zahrával Anton pět rohový kop a na přední tyči byl u centru Anton tři dříve než jeho strážce – 2:0. Za další tři minuty se obranou soupeře poprvé proháčkoval Burgy – 3:0. Ve dvacáté minutě rozehrál Sváťa od branky v momentě, kdy se obrana soupeře ještě kochala předchozí střelou směřující někam ke Krčskému lesu. Burgy míč na půlce převzal a vyrazil na samostatnou zteč, kterou opět zakončil pohodovou kličkou osamocenému gólmanovi. Povedená desetiminutovka nás ukolébala. Mamba zdaleka nehrála tak odevzdaně, jak vypadal výsledek. Její hráči vůbec nebyli po fotbalové stránce špatně vybaveni, minimálně dvě součástky nám dělaly velké problémy svou rychlostí, ale nějak netvořili dohromady tým. Vyhovovalo nám, že si s bráněním nedělali velké starosti a rozehrávka také nebyla nejjistější, takže jsme často chodili do přesilovkových situací. Nejsilnější stránkou Mamby byl útok, ale měla velké problémy trefit zařízení. Ve 22.minutě se nám nepovedl rohový kop a následný brejk tří na dva vyřešil hráč s míčem ideálně: naznačil přihrávku doleva, posunul si balón na osu hřiště a vyhnal pavouky z Kočkovy levé šibenice – 4:1. Mamba se vzchopila a my vypadli z role. Kočka měl najednou plné ruce a nohy práce a držel nám relativně bezpečný třígólový odstup. Poločasová přestávka se nesla v opatrném duchu: Nic ještě není hotovo, je potřeba zlepšit obranu a přidat další góly.

A vzali jsme za to hned od počátku druhé půle. Obrana soupeře odvrátila náš první útok jenom ke Kopovi. Ten míč hlavou vrátil za vybíhající obránce, Burgy poněkud přetáhl svou oblíbenou kličku na gólmana, ale za ním si zabíhal připravený Anton 3 – 5:1. Za obligátní tři minuty připravil Burgy koncovku Milánkovi: 6:1. Už v následující minutě dlouhý pas za obranou zpracoval opět Anton 15, zády k brankové čáře nabil Antonovi 3 a Karel zkompletoval hattrick. Naše kanonáda pokračovala. Na Meďákův roh si naběhl opět Karel a zatloukl míč na přední tyči pod víko – 8:1. Opařená Mamba se z tohoto KO zvedala těžce. Pomohli jsme jí určitým polevením v útočné fázi. Následujících dvacet minut se hrálo nahoru-dolů bez gólového vyjádření. Kočka si připsal několik těžkých zákroků, na druhé straně Anton tři ještě dvakrát orazítkoval tyč. Naše třetí gólová vlna přišla až v poslední pětiminutovce. Nejprve Burgy připravil gólovou pozici pro Antona tři, ale Karel nehamounil – přestože měl míč nalitý od brankové čáry proti noze a v brance víceméně rezignovaného gólmana, střelu pouze naznačil a vyzval ke skórování u levé tyče čekajícího Mlaďase – 9:1. Za minutu si obranu soupeře povodil Burgy a střelou z nulového úhlu o zadní tyč zaokrouhlil počet našich branek na deset. Hned po rozehrání znovu sebral nejistou rozehrávku Anton 15 a vychutnal si nebohého brankáře pojedenácté. Frustrovaný gólman posléze Burgyho označil za člověka se zoofilními choutkami, ale nedá se předpokládat, že by na tomto šprochu mohlo něco být. Každopádně jsme v sedmém kole dosáhli nejenom na naše nejvyšší vítězství, ale díky třem gólovým vlnám i první podzimní dvouciferné skóre.

Hvězdou číslo jedna v dnešním gólovém představení byl Anton 15 Burgy s účtem: čtyři góly, tři asistence. I když skóre vypadá vcelku jednoznačně, hvězdou číslo dva byl Anton 1 Kočka, který nám dodal klid svými zákroky hlavně za stavu 4:1. Třetí hvězdou potom Anton 5 Kopa, jehož úvodní gól a následná asistence na druhou branku otevřely obranu soupeře jako konzervu.

 

A3

 

8.KOLO Anton aus Tirol – PH servis 4:2 (2:2)

Středa 04.11.2015, 18:30 hřiště HRAB1, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa – Milánek, Meďák, Burgy, Karel (Standa)

Branky 3.min. 0:1; 5.min. Anton 15 Burgy 1:1; 15.min. Anton 3 Karel 2:1; 21.min. 2:2; 32.min. Anton 3 Karel 3:2; 38.min. Anton 15 Burgy 4:2

Tým PH servisu jsme ještě nikdy v historii porazit nedokázali. K tomu, abychom udrželi domácí neporazitelnost, bylo potřeba historii změnit. Na zápas jsme se scházeli obtížně. Anton sedm Ríša hlásil absenci z obavy o svůj kotník a Anton osm stále v politických diskuzích řeší uprchlíky… jenomže to zdaleka nebylo všechno: Anton jedna Kočka má problémy se zánětem šlach pravé ruky, Anton tři nedohrál nedělní zápas v Krči kvůli nějakému namoženému břišnímu úponu a Anton deset měl taxikářské povinnosti z letiště. Na post brankáře jsme přivedli alternaci v podobě bývalé patnáctky Standy, ale jak výše uvedená sestava napovídá, jeho záskok nebyl potřeba – dohromady se dali oba marodi a i Sváťa stihl dorazit včas.

Největším problém úvodu zápasu byl jinde: deset minut po oficiálním výkopu se hřiště stále halilo do tmy. Obsluha přilehlé hospody hlásila: světla zapíná automat! Jak se zdálo, automat poněkud neautomatil… Po několika telefonických urgencích směrem ke správci areálu a PSMF se výbojky rozzářili s patnáctiminutovým zpožděním.

Zápas samotný jsme začali s respektem. PH servis patří k favoritům naší skupiny, zatím ztratil pouze tři body a jeho hráči na první pohled vypadali velice fotbalově. Vsadili jsme tedy na důslednou, zataženou obranu… a prvních pět minut jsme se s výjimkou rozehrávek od středového kruhu víceméně nedostali k balónu. Soupeři kombinovali relativně rozvážně, najednou zrychlili a ve třetí minutě jsme z první vážnější situace inkasovali: ránu z osy hřiště sice Kočka zlikvidoval, ale míč vyrazil jenom k trestuhodně volnému střelci a ten z úhlu snadno skóroval – 0:1. V páté minutě Burgy zatlačil na soupeřova obránce. Ten zpanikařil, zahájil ústup s míčem u nohy, poněkud nelogicky jej dovezl na dostřel k vlastní brance a právě tam mu jej Anton 15 ukopl tím nejlepším směrem – 1:1. Najednou nás bylo plné hřiště. Soupeři několikrát překvapeně konstatovali, že tohle nebude tak jednoduchý zápas, jak si mysleli. My jsme chytli rytmus. Podařilo se nám na vlastní půlce uplést pavučinu, do níž jsme chytali soupeřovy pokusy o útok a vyráželi do nebezpečných brejků. Po čtvrthodině hry zamotal Burgy hlavu dvěma obráncům, okolo brankáře dostal míč před branku a Anton 3 svůj souboj s dalším z obránců nadvakrát vyhrál – 2:1. S vedením v zádech se ještě zvýšila údernost našich brejků. Milánek unikl po pravé straně, Anton 3 po jeho centru předskočil obránce a PH brankář čaroval. Po rohu Kopy Milánek naznačil pohyb, mezi nohama pustil míč na Sváťu a jeho rána prosvištěla těsně mimo. Anton pět Kopa po vzoru Burgyho donutil obránce dovézt míč až před vlastní branku a poté mu jej ukopl obloučkem, který gólman PH servisu likvidoval opravdu konečky prstů. Na druhé straně Kočka musel vytáhnout z mošny zákrok odkoukaný od Dominika Haška – rozklekem vytáhl střelu zpoza obránce na poslední chvíli. V těchto okamžicích jsme pocítili další ztrátu, když tempo zápasu nevydrželo Sváťovo koleno. Kopa s Mlaďasem tak museli na hřišti vydržet bez střídání dalších čtyřicet minut. Aby těch ran nebylo málo, devět minut před půlí polevila naše obranná ulita a soupeřův rozeběhnutý zadák zakončoval do prázdné branky – poločasová přestávka se konala za stavu 2:2.

Náš první útok ve druhé půli táhl tradičně Burgy. Dostal při tom pořádně nakopáno, ovšem situaci ve středu hřiště ustál. Soupeři očekávali hvizd i Anton 15 se vyčítavě koukal po rozhodčím, ale ten citlivě pokynul „hraj dál“. Náš driblér se nenechal dvakrát pobízet, utancoval dva obránce a vyzval k jednoduché koncovce Antona 3, který tak dostal druhý dárek ke svému svátku – 3:2. Znovu jsme byli na koni. Za šest minut Anton 15 na půlce vybojoval balón a vyrazil na osamocený nájezd, který svým náběhem podpořil ještě Karel. Nešťastný brankář soupeře tak byl proti dvěma hladovým útočníkům bezmocný jako králík proti kobře. Anton 15 naznačil přihrávku, udělal kličku a v poklidu dovezl míč do prázdné branky. Dvougólové vedení už vypadalo hodně nadějně. PH servis stále útočil a vytrvale narážel na náš obranný val, který jsme stavěli pečlivě od útočníků. Ne že by se nevyskytla okénka. Jednou nás zachránila levá tyč Kočkovy branky, dvakrát dobře zasáhl náš uzdravený gólman, který si po utkání vysloužil přezdívku „Letenská závora“. Na druhé straně se ještě jednou řítil Burgy na osamoceného brankáře, ale ten mu podruhé stejnou kličku nespolkl. Dostávali jsme se do koncovky po rohových kopech i autových vhazování, ovšem paradoxně jsme z velkého množství zakončení skórovat nedokázali. Velice dobře hrající Milánek vyzval ke střele ze střední vzdálenosti Kopu a potom sám dostal nabito od Antona 15, ale balón vždy skončil mimo. To nám však příliš nevadilo, protože cenné vítězství nám přinesla hlavně obětavá obrana.

První hvězdou nemůže být nikdo jiný, než Anton 15 Burgy, který si připsal bilanci dvou gólů a dvou přihrávek. O druhou hvězdu se rovným dílem dělí oba obránci Anton 5 Kopa a Anton 9 Mlaďas, kteří po odstoupení Antona deset museli zvládnout udržet hbité útočníky PH servisu na uzdě bez střídání. Třetí pomyslnou hvězdu uděluji týmovému duchu Antona. Všichni hráči v bílých dresech obětavě zaskakovali jeden za druhého a své úkoly plnily na jedničku.

A3

10.KOLO Anton aus Tirol – Folprecht 8:4 (3:3)

Středa 18.11.2015, 18:30 hřiště HRAB1, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa – Meďák, Burgy, Karel, Vory

Branky: 2.min. 0:1; 3.min. Anton 3 Karel 2:1; 13.min Anton 2 Meďák 2:1 16.min. 2:2; 26.min. Anton 6 Vory 3:2; 29.min 3:3; 39.min Anton 6 Vory 4:3; 41.min. Anton 5 Kopa 5:3; 42.min. 5:4; 56.min. Anton 15 Burgy 6:4; 57.min. Anton 15 Burgy 7:4; 60.min. Anton 5 Kopa 8:4 

 

Po výjezdu na hřiště favorita skupiny nás čekal návrat domů. Do sestavy se vrátili Antoni cestovatelé: dva a patnáct, zdravotně se dohromady dali Kočka i Sváťa, ale protože si tentokrát vzal volno pískající Milánek, vytáhli jsme z klobouku králíka v podobě Antona šest Voryho.

Zavítal k nám outsider skupiny, který za devět kol zvládl získat jediný bodík. Ovšem pocit, že nás čeká jednoduchá práce, vzal rychle za své. Folprecht sice dorazil bez střídání, ale už od pohledu bylo jasné, že dal dohromady hodně silnou pětici. Hned ve druhé minutě se důrazný holohlavý útočník protáhl naší obranou a zahájil přestřelku – 0:1. Za minutu bylo po osvědčené spolupráci srovnáno. Anton 15 se uvolnil na pravé straně hřiště a jeho přízemní přihrávku trefil Anton 3 na hraně pokutového území z první – 1:1. Začala přetahovaná o vedoucí gól. Na naší straně tradičně motal hlavy obráncům Burgy. Nejprve se proháčkoval od levého rohového praporku až k brance a nabídl míč Karlovi, který však svou placírku nasměroval jenom do tyče. Potom to zkusil sám středem a znovu zvonila tyč. Jenomže ani soupeři nebyli bezzubí a pořádně nám větrali obranu. Záhy jsme zjistili, že všichni hráči soupeře si nejenomže rozumí s míčem, ale dokáží i pořádně vystřelit, takže Anton jedna Kočka měl pořád co dělat. Zvláště volej ze střední vzdálenosti vyboxovával s největší námahou. Ve třinácté minutě opět zašněroval s míčem Anton 15, z osy hřiště si to namířil doprava a vzápětí uvolnil vlevo nabíhajícího Antona dva. Meďák oslavil návrat do fotbalového života utaženou placírkou na zadní tyč – 2:1. Vedení nám dlouho nevydrželo, situace dva na dva vypadala jako celkem pod kontrolou, ale vyvinula se pro nás tím nejhorším možným způsobem: maličký dlouhovlasý borec svého obránce obešel a když na něj vyrazil  druhý, nabídl zpětnou přihrávkou vcelku snadnou koncovku svému parťákovi z útoku. Ještě jednou jsme si do poločasu vzali vedení – dlouhý aut Antona pět obránce podběhl a za ním nabíhající Anton šest trkl do míče tak přesně, že hlavička z nulového úhlu za mírného přispění překvapeného brankáře skončila v síti – 3:2. Ani tohle vedení však nebylo rozdílové. Šikovný zadák se minutu před půlí vpravo od naší branky vyhnul Karlovi, následně jej nepřibrzdil ani Sváťa a pořádná pumelice ještě před Kočkou škrtla o jednoho z bránících hráčů – 3:3.

Do druhé půle jsme šli s mnohem větší pokorou, než do té první. Soupeř si získal náš respekt a my se věnovali bránění daleko více, než by předpokládaly předzápasové prognózy postavené na umístění v tabulce. I za této situace se soupeři dostávali do koncovky a nás hodně držel nad vodou fantastický Kočka. Na druhé straně se stále snažil Burgy, kterého důrazní obránci zastavovali všelijak a nejednou se dle našeho názoru mělo žlutit. Když se ke konci chýlila první desetiminutovka druhé půle, začal se lámat chleba. Vory rozjel akci u levé postraní čáry, na půlce předal míč Burgymu a vyrazil vpřed. Kolmice jej zastihla těsně před brankovou čárou v místech, odkud se běžně góly nedávají, leč přesto, nebo možná právě proto brankář pohotovou střelu neočekával a míč si na bližší tyči srazil do sítě. Za dvě minuty Burgy sebral soupeřovu rozehrávku, Kopa ze zadních pozic předvedl úchvatný sprint, se kterým se nikdo nechytil a odměnou mu byla přihrávka, po níž se ocitl sám před brankářem – 5:3. Dojem, že je „hotovo“ nám nevydržel ani minutu. Po rohovém kopu důrazný střelec zablokoval Mlaďasův odkop a druhým dotykem prostřelil Kočku počtvrté. Nastaly krušné chvíle. Folprechti utáhli šrouby a znovu zasypali Kočku sprškou střel. Na druhé straně se otevírala okénka pro brejky. Burgy se dvakrát proháčkoval ke střele, ale ta ani jednou pořádně nesedla, Anton tři se po soupeřově chybném vhazování protlačil k míči a trefil pravou tyč, stejný hráč špičkou kopačky usměrňoval Kopovu kolmici těsně vedle. Když se chýlila ke konci druhá desetiminutovka druhé půle, pláchl obraně Folprechtů Burgy a podél vybíhajícího gólmana servíroval míč nabíhajícímu Sváťovi. Náš zkušený borec si nabíhal tak důsledně, že se v jednu chvíli ocitl až za brankovou čárou, hokejově si vykroužil oblouk do střeleckého úhlu a k překvapení všech napálil levou tyč prázdné branky. Ač to tak nevypadá, tento moment měl zásadní dopad na další průběh utkání. Brankář soupeře (podle svých slovních projevů nejméně sympatická součástka soupeřova souboru) totiž dospěl k názoru, že když přečkal bez inkasované branky tohle, tak se mu už nic nemůže stát a začal útočit. V jednu chvíli se těžkopádnými kličkami ocitl až u našeho levého rohového praporku a jeho eskapády se mu záhy vymstily. Čtyři minuty před koncem si na půlce šlápl na balón a skácel se jako šraňky. Anton tři míč s povděkem převzal a vyslal vstříc prázdné brance Antona patnáct. Náš hračička si evidentně chvilku hrál s myšlenkou zpomalit, nechat se doběhnout vracejícím se obráncem a před zakončením do prázdné si ještě trošku zakličkovat, ale nakonec v něm zvítězila zodpovědnost a z nějakých patnácti metrů zamířil do opuštěné branky – 6:4. Za minutu předvedl něco ze svého rejstříku Anton dva. Kličky na hřišti mu moc nevycházely, tak to zkusil s jinými kličkami. Při našem odkopu od branky se dostal na hřiště coby střídající hráč. Vyrazil z lavičky sprintem, vzápětí na půlce prudce zastavil a začal si zavazovat tkaničku. Soupeři jeho počínání nechápavě pozorovali. Každého z nich asi napadlo, co proboha celou tu dobu na střídačce dělal… a než se vzpamatovali, přiletěl dlouhý míč k Burgymu, ten si jej bleskově zpracoval a ranou zleva na zadní tyč skóroval posedmé – 7:4. Tahle branka už definitivně soupeře zlomila. V poslední minutě se gólman ještě jednou nechal zapojit do kombinace. Po ataku Antona pět zahnal svého spluhráče k pravé postranní čáře. Autor dvou branek v naší síti zkusil na Antona tři kličku, kterou nás celý zápas ošklivě trápil a ta mu právě teď nevyšla. Karel se nerozpakoval, okamžitě poslal míč do míst, kde po předchozím souboji tušil Kopu a Anton pět se poděkoval poklidnou koncovkou okolo vracejícího se gólmana. Hned potom rozhodčí zápas ukončil.   

Přes množství vstřelených branek byl hvězdou zápasu číslo jedna Kočka. Hvězdou číslo dva Anton patnáct Burgy – bilance dva góly a pět (!) asistencí hovoří za vše. Třetí hvězdu dostává Anton šest Vory za návrat do dresu Antona, který si okořenil dvěma důležitými trefami.

 

11.KOLO Anton aus Tirol – Prapražačka 1:2 (1:0)

Pondělí 30.11.2015, 19:45 hřiště HRAB3, UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa – Meďák, Milánek, Karel

Branky: 21.min. vlastní 1:0; 39.min. 1:1; 45.min 1:2

 

V posledním kole hlásili absenci naši tvůrci hry: Anton 15 Burgy kamsi odcestoval, Anton 7 Ríša stále laboruje se zraněným kotníkem. Počítat jsme museli i s tím, že Anton 8 Mojmír si své tři zápasy za sezónu odehrál na začátku soutěže a minule tak úspěšného Antona 6 Voryho nepustil do hry zraněný stehenní sval. Měli jsme tedy k dispozici jednoho na střídání a doufali, že se s absencí hnacích motorů naší ofenzívy nějak vypořádáme. Čekal nás soupeř ze spodních pater tabulky, ovšem z historického hlediska velice neoblíbený

S Prapražačkou jsme prohráli oba dosavadní vzájemné zápasy a hlavně výsledek 1:7 z podzimu 2010, kdy náš soupeř postupoval do soutěže nejvyšší, patří k největším prohrám v naší historii. Ovšem to byla historie. Letošním podzimem se Prapražačka vysloveně protrápila a dlouho patřila ke kandidátům sestupu. Na nás však vyrukovala s fotbalově velice dobře vybavenou sestavou.

Zápas začal opatrným oťukáváním. Soupeři čekali, s čím přijdeme my, coby celek z čela tabulky, ovšem my jsme nějakým sebevědomím příliš nepřekypovali. Byli jsme si možná až moc vědomi toho, že naše sestava není úplně optimální. První jakous takous šanci měl Anton tři, když včas zareagoval na Mlaďasovo dlouhé autové vhazování z vlastní půlky, které přeletělo vysokého zadáka, ale vybíhajícího brankáře přehodit nedokázal. Jinak jsme hrozili převážně z rohů, či autů, zahrávaných okolo branky. To Prapražačka hrála šikovně po zemi, využívajíce hlavně ty nejběhavější součástky svého ansámblu a pomalu zjišťovala, že v tomhle rozložení sil bude mít navrch. Kočka v brance odolával s vypětím všech sil a když už na míč nedosáhl, tak šikovná střela zpoza obránce rozezvučela levou tyč. Soupeřovo narůstající sebevědomí jsme zchladili po dvaceti minutách hry:  Kopovo ostře zahrané autové vhazování škrtla na bližší tyči trpasličí čepička jednoho z obránců a brankář neměl šanci zareagovat – 1:0. V závěru první půle Kočka pečlivě pohledem zkontroloval skákavou střelu ze střední vzdálenosti a ta mu znovu zazvonila o levou tyčku. Do poločasové přestávky jsme šli s jednogólovým vedením v zádech, ovšem také s vědomím, že soupeř vůbec není horší, pouze své šance pravidelně zahazuje.

Začátek druhé půle se nesl ve stejném duchu jako konec první: nejlepší hráč soupeře utěšenou ranou orazítkoval levou tyč Kočkovy branky.  My jsme se pokusili více zatáhnout a vyrážet do rušových brejků, ale byli pasáže, kdy jsme jenom odevzdávali míče soupeřům. Z naší herní mizérie vybočilo rychlé rozehrání po útočném faulu na naší polovině. Anton tři dostal kolmý míč po pravé straně, postupoval z úhlu sám, ale nabíhajícího Meďáka na druhé straně si nevšiml a vysokého brankáře prostřelit nedokázal. Když se chýlila ke konci první desetiminutovka druhé půle, šikovný Prapražačan s číslem 15 prošel od levé postranní čáry až na osu hřiště a přízemní bombou k levé tyči odčaroval kouzlo Kočkovy svatyně. Už v té chvíli jsme tahali za kratší konec a teď soupeřům teprve narostla křídla. Uběhlo s bídou pět minut a prohrávali jsme: autové vhazování na bližší tyči prodloužil do naší sítě znovu šikula s patnáctkou. Nezbylo nám nic jiného, než se pokusit vyrovnat. Opět byly naší devízou hlavně standardní situace. Dvakrát po rohovém kopu zakončoval Milánek: jednou jeho přízemní ránu vyrazil brankář, podruhé vyprášil sedací partie bránícího protihráče. Po autovém vhazování se chystal zakončovat hlavou Kopa, ale ve chvíli, kdy se odlepil od země, byl nemilosrdně sražen k zemi. Marně jsme reklamovali pokutový kop. Rozhodčí argumentoval tím, že ve hře nebyly ruce. No nebyly, spíše rameno, ale to nic nemění na tom, že pravidlo o vražení do soupeře bylo zcela naplněno. Úsměvné bylo, že vzápětí rozhodčí po dalším Kopově hlavičkovém souboji odpískal jako faul podstatně jemnější zákrok, ovšem to bylo nějaký patnáct metrů od branky. Trestný kop sice Mlaďas prorval skrz zeď, ale ta míč vychýlila mimo tři tyče. Daleko více šancí než my měli soupeři, kteří chodili do naší již hodně otevřené obrany.  Něco pochytal Kočka, něco zazdili útočníci ve snaze vyšperkovat akci ještě přihrávkou na dalšího spoluhráče a ve finále si náš gólman ještě jednou zalaškoval se svou tyčkou, tentokráte výjimečně tou pravou.

Z referátu je jasné, že naší hvězdou číslo jedna byl Kočka v brance, další hvězdy v naší sestavě tentokráte nezářily.