2013 PODZIM

14.SAISON

11.kolo Anton aus Tirol – Tučňáci VET 6:1 (3:1)

středa 04.12.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa, Meďák, Karel, Ríša

Branky: 2.´A3 Karel 1:0; 4.´1:1; 20.´ A10 Sváťa 2:1; 24.´A9 Mlaďas 3:1; 47.´A5 Kopa 4:1; 50.´A5 Kopa 5:1; 60.´A7 Ríša 6:1

V posledním kole nám los přihrál našeho nejoblíbenějšího soupeře: Tučňáky. S tímto týmem jsme měli odehráno pět zápasů, které znamenaly pět výher a vzhledem k tomu, že naši soupeři byli již jistým sestupujícím, dala se očekávat výhra šestá. Ovšem jak se zápas blížil, tenčila se naše sestava: Antona patnáct skolila nemoc, Milánek po minulém nepovedeném výkonu uvedl důvodem nepřítomnosti nestabilní formu, Anton šest je nezvěstný celý podzim, takže jsme rázem měli jenom jednoho na střídání. Soupeři smířeni se svým sestupovým osudem na tom byli ještě hůře: dorazili v šesti a v tomto počtu vydrželi jenom do půle, ale to popořádku.

Začátek zápasu nám vyšel ideálně, ve druhé minutě zakombinovali Antoni tři a sedm a na trojku zívala odkrytá branka – 1:0. Pokud měl někdo pocit, že všechno půjde samo, už za dvě minuty o něj přišel. Stačila jedna ztráta míče, nedůsledné pokrytí šikovné dvojice útočníků a Kočka byl na bodlo z ideální vzdálenosti krátký. Najednou bylo všechno jinak: soupeři důsledně bránili, útoky zakládali dlouhými nákopy na výše zmíněnou dvojici a my vypadli z role favorita dobře na deset minut, během nichž se musel Kočka řádně činit. Vše do správných kolejí vrátila až dvacátá minuta a pokus Antona deset ze střední vzdálenosti, který tečí o záda obránce dostal gólový punc. Za čtyři minuty to z podobné vzdálenosti zkusil Anton devět, a protože míč šikovně skočil, zastavil se až u pravé tyče. Minutu před koncem první půle došlo k definitivnímu rozuzlení zápasu. Nejlepší hráč soupeře se po tvrdším souboji se Sváťou ocitl na zemi, a přestože zákrok nebyl nikterak důrazný, dotyčný borec odkulhal a do druhé půle už nenastoupil.

Tím byly karty jednoznačně rozdány. Tučňáci zůstali v poli čtyři a to ještě jejich prostorově nejvýraznější obránce kulhal už od nějaké desáté minuty, kdy jej trefil do stehna Kopův střelecký pokus. Ze zápasu se stalo dobývání jedné branky, s občasnými pokusy o výpad ze strany vlasatého Tučňáka – autora jediného střeleckého úspěchu soupeře z první půle, který se nakonec protlačil do jedné šance, ale v ní ztroskotal na Kočkovi. Jinak byli čtyři Tučňáci poskládáni okolo svého pokutového území a podporováni výtečným brankářem odolávali našim střelám. Ve 47. minutě se hra přelila k naší brance a soupeři dokonce zahrávali roh. Rozehrávka nakrátko však nebyla to pravé ořechové, Anton pět Kopa popadl balón, hravě obešel kulhajícího posledního obránce na půlce, při úprku na branku okázale ignoroval nabíhajícího spoluhráče a své sólo zakončil jistou střelou k pravé tyči. V padesáté minutě se při naší stále poněkud topornější snaze o otevření obrané ulity Tučňáků odrazil střelecký pokus opět k Antonovi pět a ten procedil míč mezi nohama výtečného gólmana. V poslední minutě se střeleckého úspěchu dočkal i Anton sedm, který v průběhu druhé půle nastřelil hned tři tyče.

Co k tomu říci závěrem? Vyhráli jsme samozřejmě zaslouženě, protože Tučňáci pojali zápas jako povinnost, přišli v hodně okleštěné sestavě a ta v průběhu zápasu ještě došla k úhoně. Ve finále musíme poděkovat pětici statečných, že se zápas vůbec dohrál. Sami za sebe jsme si zápas mohli a měli užít daleko víc, šest branek je zoufale málo, zvláště v kontextu toho, že soupeři dohrávali v poli ve čtyřech a to ještě jeden sotva chodil. Spoustu šancí jsme zahodili, soupeřovu brankáři jsme umožnili vyniknout a to ještě chytal i střely vedle, aby si zachytal. Na druhou stranu výhra se počítá a šest branek do střelecké listiny taktéž.

První hvězdu zápasu si zaslouží Anton sedm Ríša za neutuchající snahu o vstřelení gólu, přestože mu štěstěna stavěla do cesty brankovou konstrukci více, než by bylo únosné. Druhou hvězdou Anton pět Kopa za dvě branky a třetí Anton deset Sváťa za nadšení do hry, následnou trpělivost se spoluhráči a v neposlední řadě i za „likvidaci“ nejlepší součástky soupeře.

A3

Z WEBU SOUPEŘE: NA ANTON TORZO VETERÁNŮ NEMĚLO

 

 

10.kolo Anton aus Tirol – Šrot FC 4:2 (2:1)

středa 20.11.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Meďák, Burgy, Karel, Ríša, Milánek

Branky: 7.´0:1; 20.´A15 Burgy 1:1; 21.´A7 Ríša 2:1; 37.´A15 Burgy 3:1; 46.´ 3:2 pen; 58.´A15 Burgy 4:2

V desátém kole nás čekal tým, jehož výsledky zvláště v obranné fázi vzbuzovaly respekt. Po šesti brankách inkasovaných v prvním kole povolila obrana Šrotu svým soupeřům v následujících osmi kolech pouze osm zásahů a tak jsme očekávali úpornou obranu a zápas o jedné, dvou šancích. Pravdou byl ovšem pravý opak. Na našem domácím hřišti se hrál oboustranně útočný zápas plný šancí, okořeněný šesti góly a ozdobený fantastickými výkony brankářů.

Soupeři mají problémy s docházkou, většinu zápasů odehráli v šesti lidech a i tentokrát dorazili bez kousků na střídání. Ba co víc, první tři minutky odehráli v poli ve čtyřech bez kolegy, který se marně pokoušel najít volné místo k parkování. K jejich cti slouží, že si s tím nelámali hlavu a ani nežádali vypršení čekací doby. My jsme tedy začali útočně a hned si vypracovali několik šancí, ovšem soupeři nemají v brance zrovna nějaké ořezávátko, přestože jsme se v průběhu zápasu dozvěděli, že jejich brankářská jednička dostala roční distanc a tohle je narychlo sehnaná náhrada - evidentně důstojná. Od čtvrté minuty soupeři doplnili stav a rázem bylo horko i před naší brankou. Svůj den evidentně neměl Milánek, který si za svůj poslední výkon v obraně vysloužil velkou pochvalu. Tentokrát po první nepovedené rozehrávce následoval brejk a v sedmé minutě jsme tak prohrávali. Vyrovnání připravoval Anton patnáct pro Meďáka, ale gólová mašina měla hodně špatně seřízená mířidla. Ovšem šance se rodily dál a bylo otázkou času, kdy se nějaká ujme. Došlo k tomu ve dvacáté minutě: Anton tři prostrčil míč mezi obránci na Burgyho, ten sice narazil na vyběhnuvšího brankáře, ale včas si našel odražený míč a obloučkem trefil odkrytou branku – 1:1. Hned za minutu vyvezl míč Meďák, našel vpravo Karla, který zpětnou kličkou vyřadil ze hry vyběhnuvšího brankáře a mezi nohama dotírajícího obránce vytvořil palebnou pozici pro Antona sedm Ríšu. I po dokonaném obratu ve skóre pokračoval zápas ve stylu nahoru dolů. Na jedné straně by byl hodně dlouhý výčet neproměněných šancí, na druhé zase exceloval Kočka.

O půli jsme se bavili o chybách při bránění a povzbuzovali Milánka, který se nějak špatně vyspal. Výsledkem bylo, že v první minutě právě Anton dvanáct sebral u našeho brankového území míč, došel s ním do rohu hřiště a dokonalým přízemním centrem našel před naší brankou dva volné útočníky soupeře… První z nich byl naštěstí tímto dárkem tak překvapen, že místo přihrávky zcela volnému spoluhráči před prázdnou branku jenom napálil vybíhajícího Kočku. Ve třicáté sedmé minutě Anton sedm ideálně podržel míč při přečíslení tři na dva, a počkal, až si do jasné pozice naběhne Anton patnáct, pro něhož byla koncovka do odkryté branky lahůdkou. Zápletku jsme přichystali sami čtvrt hodinky před koncem. Nešťastník zápasu Milánek nedoskočil na centr a k dovršení všeho absurdna střelu mířící zřejmě vedle branky odehrál pryč Meďák volejbalovým způsobem. Následovala penalta, proti níž Kočka neměl šanci, a my mohli být rádi, že se nevytahovala karta červené barvy. Dvě minuty před koncem si vzal slovo Burgy – prošel středem hřiště a na úrovni posledního obránce zkusil koncovku elegantním obloučkem. Brankář soupeře sice nešel k zemi, ale byl tímto způsobem zakončení tak konsternován, že mu míč prošel mezi rukama a skončil v síti.

Nutno říci, že zápas se povedl. Obě strany byly spokojené s hrou, my navíc i s výsledkem. První hvězdou zápasu z naší strany byl Kočka. O jeho zákrocích se pochvalně po zápase vyjadřovali i soupeři. Druhou hvězdou Anton sedm Ríša, tvořící naši hru, který přidal i gól a asistenci. Třetí hvězdou Anton patnáct Burgy, jemuž se dařilo v koncovce více než ve hře v poli. Anton dvanáct Milánek dnes opravdu neměl den a vysloužil si označení „dřeváček“. Hodně na paty mu za rozehrávání standardních situací „do neznáma“ šlapal Anton dva – Meďák.

A3

 

09.kolo Anton aus Tirol – Stará Garda 1:0 (1:0)

středa 13.11.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Sváťa - Meďák, Burgy, Karel, Ríša, trenér Mojmír

Branka: 5.´A3 Karel 1:0

Do devátého kola jsme postavili takřka ideální sestavu. Do obrany jsme měli tři hráče, do ofenzivy čtyři, na postu tvůrce hry Ríšu i Burgyho, scházel pouze Milánek, který by dodal větší údernost našim standardním situacím. Stará Garda nepatří mezi naše oblíbené soupeře. Tento tým má hru založenou na pohyblivé a houževnaté obraně podporované vynikajícím brankářem a rychlých protiútocích.

K našemu štěstí tentokrát v sestavě soupeřů chyběl jediný klasický hrotový hráč, takže tyto výpady byly značně otupeny, ale i tak nás čekala těžká cesta za dvěma body.

Navzdory předchozím slovům jsme se ujali vedení hned z první vážnější akce: Nápřah Antona sedm zblokoval obránce, Anton patnáct při pokusu o střelu míč jenom tak škrtl a Anton tři opět zvítězil ve své oblíbené hře: „Najdi na brankovišti místo, do něhož se odrazí balón!“. Vzhledem k tomu, že díky předchozím pokusům už vysoký brankář soupeře napůl ležel na zemi, stačilo jemnou placírkou umístit míč do horní poloviny branky – 1:0. Povedený začátek nám vlil do žil sebevědomí a první půle se tak stala soubojem našich střelců s brankářem soupeře: Anton patnáct po oblíbené kličkované ve skvělé pozici branku minul, Anton pět svou placírku cpal k tyči, ale gólman Staré Gardy měl dlouhé nohy, po uvolnění od A dvojky Anton pět napálil brankáře do břicha, utažená rána Antona deset ze střední vzdálenosti vystoupala o dvacet čísel výše, než by bylo potřeba, trestný kop Antona pět z úhlu znovu zastavil brankář a spočítat, kolikrát vynikající gólman zlikvidoval přihrávku před prázdnou branku, nebylo v silách autora těchto řádků. To na druhé straně se Kočka evidentně nudil a tak, snad aby si zachytal, po malé domů rozehrál přímo na nohu soupeřova kapitána, ale jeho střela se odrazila od Kočkovy pravé tyče.

Na začátku druhé půle nám mohla přinést klid penalta, kterou sudí nařídil za ruku, jíž obránce soupeře zastavil střelu Antona patnáct. Kapitán Staré Gardy se sice mohl vzteknout, že ruka nebyla úmyslná, ale vzhledem k tomu, že zabránila střele na branku a byla ve výši ramen, nebylo co řešit. Bohužel bomba Antona deset se i díky mírné teči brankáře odrazila od břevna a zbytek obrany měl co dělat aby zlikvidoval následující protiútok. Od té chvíle se hra poněkud přiostřila. Jeden z hráčů soupeře nejprve pěstí zaútočil na Antona pět, vzápětí se pokoušel vyříkat si situaci s trojkou i desítkou a svůj slovní průjem na téma „IQ našeho týmu“ zakončil doporučením, abychom mu „políbili prdel“. Trojka i desítka jeho pokyn vzali vážně, a tak se milý inteligent dvakrát po sobě válel na zemi po poněkud důraznějších zákrocích výše zmíněných Antonů směrovaných právě na požadovanou část těla. Po této kamarádské vsuvce se opět začal hrát fotbal, ovšem tentokrát už bez větších šancí. Na naší straně rostl počet rohů a autových vhazování, ale ze zakončení stál za zmínku jenom přízemní pokus Antona pět, který opět u pravé tyče vytáhl nohou pozorný brankář. V závěrečných minutách jsme marně čekali, kdy si vezme slovo gólová mašina a některým ze svých pověstných kousků to zařídí, ale tentokrát nedošlo ani na doplnění fotbalové abecedy, ani na gólovou tečku. Protože na druhé straně si nezaměstnaný Kočka klidně mohl otevřít stánek s novinami, či jinou živnost, zásah Antona tři ze začátku utkání se stal vítězným a Milovická kutálka tak mohla ladit nástroje na oslavnou notu.

Při pátrání po hvězdách zápasu se musíme dnes zastavit u obranných řad. Obránci rovným dílem nepustili ke Kočkovi žádné nebezpečí a ještě zdárně stihli podporovat tentokrát velice nepohyblivý útok, takže bych místo tří rozdílných hvězd udělil jednu první rozdělenou na tři díly pro Antony pět, devět a deset.

A3

08.kolo Anton aus Tirol – QPC 6:1 (2:0)

středa 06.11.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Kopa, Mlaďas, Milánek - Meďák, Burgy, Karel, trenér Mojmír

Branky: 4.´A15 Burgy 1:0; 17.´ A15 Burgy 2:0; 33.´ 2:1; 37.´ A5 Kopa 3:1; 51.´ A15 Burgy 4:1; 57.´ A3 Karel 5:1; 59.´ A2 Meďák 6:1

Před jubilejním stopadesátým mistrovským zápasem Antona poslala chřipka do postele Antony sedm a deset. Oproti tomu už byli k dispozici Antoni patnáct, dvanáct a devět, takže jsme ani nemuseli tahat z rukávu žolíka. Soupeřům také úplně docházka nezafungovala. Zdravé jádro sice zůstalo, ale chybělo několik známých tváří v čele s Karlem Hrubešem. Přesto se hráči QPC směle hnali do útoku a to byl přesně ten styl hry, který nám vyhovuje. Mohli jsme se soustředit na obranu a rychlé výpady na odkrytou útočnou polovinu, z čehož rezultovala ve finále vcelku jednoznačná výhra.

Vedení jsme se ujali záhy. Anton pět na postu obránce posečkal s rozehrávkou, dokud se dva koncoví hráči (rozuměj Antoni dva a tři) i se svými strážci bezpečně neuklidí k postranním lajnám a posléze vykouzlil nádhernou uličku na rozeběhnutou patnáctku, která převedla jednoduchou a účinnou placírku pravou nohou k levé tyči. Tento vývoj zápasu nám dodal klid a na naší straně se začaly množit hezké akce, velké šance a brankář soupeře předváděl jeden zázračný zákrok za druhým – zvláště trojka si na něm vylámala zuby tolikrát, že toho začínala mít pořádné trauma. Pojistku tak musel přidat znovu Anton patnáct a je nutno říci že po úprku z půlky a přetažené kličce na brankáře by mu balón asi utekl do zámezí, kdyby se s ním poctivě nevrátil obránce a utíkající míč mu před branou (ne)šťastně nezastavil.

Na začátku druhé půle soupeři připravili zápletku. Dlouhý aut přeletěl kompletní obranu a vzrůstem nevelký Daniel Smrčka hlavičkoval koníčkem do Kočkova protipohybu – 2:1. Povzbuzení soupeři se během následujících minut dostali do několika dobrých šancí a Kočka musel prokazovat, že si i tentokrát do mošny přibalil formu. Tahle pasáž naštěstí trvala pouze čtyři minuty, potom Anton patnáct vrátil pětce gólovou přihrávku z úvodu zápasu a Kopa těžký volej zkrotil dokonale – jeho rána trhala síť pod břevnem - 3:1. K definitivnímu zlomení zápasu došlo deset minut před koncem, kdy Anton patnáct potáhl akci tří na dva, navedl si míč doleva, pohledem zkontroloval své obsazené spoluhráče a po lehké přešlapovačce prostrčil bezmocnému brankáři míč mezi nohama. Tři minuty před koncem se gólového zápisu dočkal i aktivní, ale zoufale neproduktivní Anton tři, když špičkou kopačky usměrnil kolmici Antona pět a závěr jako už tradičně za rozhodnutého stavu patřil A dvojce. Nejprve vyškolil u postranní čáry kapitána soupeře kličkou, nad níž zkušený borec jenom bezmocně kroutil hlavou. Hned po zápase dostal tento manévr pro svou „nadzvukovou rychlost“ pojmenování „Svišť“. Vzápětí Anton dva při přečíslení útok pozdržel, počkal, až se vrátí kompletní obrana soupeře a nečekanou přízemní střelou na přední tyč uzavřel skóre. V posledních sekundách přišel trestný kop pro soupeře z ideálního místa za „obzvláště surový“ zákrok Antona pět. Kočka se snad poprvé v kariéře postavil do té části branky, kterou nekryla zeď a utěšenou bombu mířící na jeho nos vytěsnil na roh. To byla taková pěkná tečka za tím dnešním zápasem.

Největší hvězdou zápasu byl tradičně Burgy, tři branky a jedna gólová asistence – rozdílový hráč. Druhou hvězdou Anton pět Kopa, gól a dvě asistence. Třetí hvězdu bych přidělil nenápadnému Milánkovi, který až překvapivě zodpovědně přistoupil k obranným povinnostem při absenci třetího beka. Hvězdu mimo všechny kategorie si zaslouží Anton dva za obohacení fotbalové abecedy o „Sviště“

A3

07.kolo Anton aus Tirol - Křídla Ďáblic 2:3 (1:2)

středa 30.10.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka - Sváťa, Kopa, Ríša, Péťa, Karel, Meďák (Mojmír)

Branky: 11.´ 0:1; 18.´ 1:1 A3 Karel; 26.´ 1:2; 38.´ 2:2 A3 Karel; 53.´ 2:3

Do sedmého kola jsme se scházeli obtížně. Ze hry byli Antoni devět a patnáct a ve chvíli, kdy bylo jasné, že zdravotní potíže nepustí do hry ani dvanáctku, jsme vytáhli z rukávu žolíka v podobě dosud nezvěstné dvaadvacítky. Samotné utkání přineslo klasický hanspaulkový obrázek. Fotbal je hra chyb- soupeři udělali v obraně dvě hrubky, my nejméně o jednu více a tak dva body odlétají s křídly do Ďáblic.

Na začátku utkání po opatrném oťukávání zkusil dvakrát štěstí ze střední vzdálenosti Anton deset, bohužel obě jeho utěšené pumelice mířily do středu branky, kde je s námahou vyrážel brankář Křídel. Střelu z podobné vzdálenosti si vyzkoušel i Anton tři a jeho bodlo pro změnu zatřáslo pravou tyčkou. Do vedení se však dostali soupeři a to po vcelku kuriózní situaci. Svůj nadějný protiútok totiž zbrzdili v rohu hřiště a po té se začali hádat, kdo celou akci zazdil. V té chvíli se naše obrana přestala soustředit, a přestože jsme byli ve vápně ve čtyřech lidech, u levé tyče zůstal pozoruhodně volný útočník, k němuž se od bránícího Antona dva odrazila střela, vyslaná víceméně ze zoufalství a ten neměl problém míč zasunout do branky. Nám se podařilo vyrovnat po osvědčené spolupráci, kdy Anton pět zprava poslal před branku prudkou polostřelu-polocentr, brankář za clonící trojkou míč jenom vyrazil a Anton tři mu jej procítěným obloučkem vrátil do sítě. Křídla Ďáblic ve zbytku první půle nejprve srovnaly stav na nastřelené tyče a v závěru první půle se znovu překlopili misku vah na svou stranu. Nám se nepodařilo vykombinovat útok čtyř na tři a vzápětí šli soupeři dva na jednoho. Následovala přesná přihrávka, ještě přesnější střela a o poločasové přestávce jsme tak měli o čem přemýšlet.

Ve druhé půli jsme se hodně tlačili dopředu a z toho rezultovala okénka v naší obraně, která nezřídka

likvidoval Anton jedna, dvakrát nám pomohla opět tyč. Vyrovnání zhruba v polovině druhé půle obstaral znovu Anton pět, který vlétl do kostrbaté rozehrávky soupeře, ustál faul a spolu s citlivým výkřikem rozhodčího: „Výhoda!“ naservíroval trojce jednoduchou koncovku před poloodkrytou branku. Přetahovaná o vítězný gól bohužel vyšla lépe Křídlům. Rána ze střední vzdálenosti asi nebyla z nejnechytatelnějších, ale bohužel Kočka přes chumel hráčů neviděl a vyklonil se právě ve chvíli, kdy

placírka soupeřova obránce zamířila přesně doprostřed branky.

První hvězdou zápasu z naší strany bych viděl Antona pět – Kopu za obě vypracované branky, druhou hvězdou potom Antona dvacetdva, na němž více než půlroční absence nebyla vůbec znát. Třetí hvězdu hledáme těžko, možná, když zavřeme oči nad rozhodujícím gólem, tak Anton jedna, jehož zákroky nám dlouho držely naději nejméně na bod.

06.kolo Anton aus Tirol – Folprecht 8:2 (4:1)

středa 23.10.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Meďák, Karel, Kopa, Burgy, Milánek, Mlaďas, Sváťa

Branky: 5.´A5 Kopa 1:0; 8.´ 1:1; 11.A5 Kopa 2:1; 26.´A15 Burgy 3:1; 29.´A3 Karel 4:1; 40.´A3 Karel 5:1; 41.´ A3 Karel 6:1; 54.´ A9 Mlaďas 7:1; 57.´A2 Meďák 8:1; 60.´8:2

Náš soupeř v šestém podzimním kole se pohybuje v pásmu sestupu. Tohle zdání ovšem mohlo klamat, protože ze tří proher dvakrát prohrál o gól a jednou o dva, nešlo tedy žádné debakly.

My jsme se dostavili v počtu dvou kusů na střídání, navíc v ideálním rozložení, kdy na lavičce byl připravený vždy jeden hráč do ofenzivní a jeden do defenzivní linie.

Utkání jsme zahájili výkopem a po něm jsme soupeřům vlastními přihrávkami nabídli tři stoprocentní šance. Útočníci Folprechtu byli naší velkorysostí tak zkoprnělí, že ani jednou nedokázali pořádně zakončit. Když jsme si tedy vyzkoušeli, jak umí Kočka chytat, tak jsme to zkusili i dopředu. V páté minutě se Anton patnáct pustil do své oblíbené kličkované a na konci vybídl k jednouché koncovce Antona pětku – 1:0. Za tři minuty nám jednoduchým způsobem pláchl soupeřův obránce po levé straně a po jeho přihrávce před branku se začínalo znovu. Na další gól se čekalo opět tři minuty. První koncovku Antona pět po pěkné kombinaci brankář soupeře vyrazil, ale Anton tři míč dokázal hlavou nasměrovat zpět. Už se zdálo, že ležící brankář poskakující míč opět zkrotí, ale Anton pět důraznou rybičkou míč uklidil do sítě. V průběhu celého zápasu měla obrana Folprechtu velké problémy s našimi standardními situace – zvláště Milánek hlavičkující na zadní tyči měl hodně prostoru. Jeho první hlavičku směřující někam na zadní tyč ještě vykopl nad břevno dorážející Anton tři, ale tohle varování soupeři nevzali na vědomí, tak v závěru první půle přišly dva tresty. Nejprve Anton tři na přední tyči autové vhazování devítky narazil na hranici vápna nabíhajícímu Antonovi patnáct, ten si míč zpracoval a jemným obloučkem přehodil gólmana, který se mu vrhl pod nohy. Za obligátní tři minuty dostal Anton dvanáct klasickou nabídku na zadní tyč, ale místo koncovky míč sklepl na druhou stranu Antonovi tři, kterému obrana Folprechtu nechala vskutku luxusní prostor k jednoduchému zakončení.

I na začátku druhé půle jsme soupeřů v podstatě nabídly dvě tutové šance, ale ani tentokrát jsme potrestáni nebyli.  Ve čtyřicáté minutě se Anton patnáct proháčkoval po pravé straně, položil si i brankáře a od brankové čáry nalil míč Antonovi tři, který prostřelil oba obránce, snažící se za svého brankáře zaskočit v prázdné brance. Hned po rozehrání soupeřův obránce zkusil poněkud naivní kličku na střelecky nabuzeného Antona tři, ten se nerozpakoval a tradičním bodlem přidal šestý gól – rázem bylo po zápase.  Soupeři chtěli dále kousat, vůbec nevypadali odevzdaně, v poli to rozhodně nevypadalo, že by jeden tým výrazně vedl, ale koncovka Folprechtu hrubě nevycházela. Několikrát mohli útočníci oprávněně žehrat na velkou porci smůly. My jsme se do dalších akcí pouštěli rozvážně. Šest minut před koncem byl „hrubě“ faulován Anton dva, trestný kop z ideálního místa rozehrál Anton deset procítěně podrážkou a Anton devět trefil volný pravý dolní kout soupeřovy branky. Tři minuty před koncem přišel vrchol zápasu. Anton dva potáhl akci z půlky středem, volné spoluhráče okázale ignoroval, obránce poslal k rohovým praporkům, brankáře nechal skočit doleva a jistou placírkou uklidil míč doprava. Tento moment nemohla zastínit ani ukázková bomba hráče Folprechtu z poslední minuty, která škrtla levou tyč Kočkovy branky a o tu pravou se dostala do sítě.

První hvězdou zápasu byl jednoznačně Anton pět Kopa, jehož dva zářezy z první půle nás nastartovaly k relativně snadnému vítězství. Druhou hvězdou Anton patnáct Burgy, který sice tvrdil, že „je dnes nějaký líný“, ale tradičně motal hlavy soupeřovým zadákům. Nesmíme zapomenout ani na Antona jedna – Kočku, bez jehož airbagu, jímž ztlumil několik šancí soupeřů v úvodu zápasu, bychom neměli cestu ke dvěma bodům zdaleka tak jednoduchou.

A3

05.kolo Anton aus Tirol – Nemesis 6:3 (4:3)

středa 09.10.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Meďák, Karel, Kopa, Burgy, Ríša, Mlaďas

Branky: 3.´A3 Karel 1:0; 11.´1:1; 12.´1:2; 18.´A5 Kopa 2:2; 20.´A15 Burgy 3:2; 21.´3:3; 24.´A9 Mlaďas 4:3; 35.´A15 Burgy 5:3; 57.´A2 Meďák 6:3

Našeho soupeře v pátém kole podzimu 2013 provází hodně kontroverzní pověst. Plných dvacet minut jsme nechápali, jak je to možné – odehrával se pohledný fotbal nahoru dolů bez nějakých drsných zákroků se spoustou branek. Po dalších pěti minutách nám bylo jasné, že pověst nelhala a my máme co do činění s hodně zvláštními jedinci.

Ale popořádku. V době, kdy utkání mělo začít, bylo našich soupeřů na hřišti pět a tak požádali o čekačku.  Kdyby tak tušili, že stejně odehrají více než polovinu utkání v oslabení. Každopádně s uplynutím čekací doby jim dorazili dva kousky a šlo se na věc.

My jsme se ujali vedení ve třetí minutě tradičním kouskem Antona pět, který svůj průnik po pravé straně zakončil prudkým cíleným centrem, před nímž Anton trojka nestačil uhnout a nasměroval míč do sítě. V jedenácté minutě jsme nedokázali zakončit nadějně vyhlížející situaci a soupeř z protiútoku rozebral naší obranu do koncovky z úhlu do prázdné. Hned po rozehrání jsme dostali školení z jednoduché útočné akce: soupeřův bek po ose hřiště přihrál útočníkovi, rozeběhl se, sebral narážečku svého spoluhráče a rázem byl sám před Kočkou, kterého pokořil šikovnou kličkou. Ze zlé minuty jsme se chvíli oklepávali, po šesti minutách vyslal Burgy víceméně naslepo dopředu dlouhý pas, soupeřův brankář nenašel odvahu vyběhnout mimo pokutové území a tak byl u míče nejdříve dobře reagující Anton pět, kterému se podařilo procedit míč do sítě. Hned za dvě minuty jsme opět překlopili jazýček vah na naši stranu, když se Anton tři protáhl po levé straně a zpětnou přihrávkou vyzval ke skórování patnáctku. Hned po rozehrání si ovšem vybral špatnou chvilku Kočka a začínalo se zase od začátku. V tu chvíli nikdo netušil, že poklidný zápas právě skončil.

Nikterak jsme si nevšimli, že by v zápase něco bublalo – soupeři okomentovali dva odpískané zákroky jako že „to faul nebyl“, ale nic nenasvědčovalo tomu, co se strhlo od 24.minuty. To soupeřův nejlepší hráč v dobré pozici podkopl Antona trojku a okomentoval to slovy, že dosud se pískaly blbosti a tak bude alespoň faulovat pořádně. Zakroutili jsme nechápavě hlavou a tento exces potrestal Anton devět precizně provedeným trestným kopem, čímž nám vrátil vedení. Hned po rozehrání se tato dvojice potkala znovu. Soupeřův šikula si Mlaďase obhodil a obíhal, když jej ruka otáčející se devítky zasáhla do břicha. Hráč Nemesis se se srdcervoucím výkřikem skácel k zemi, ale když se mu faulující šel omluvit, zázračně obživl, vyskočil jako srnka a Mlaďase srazil k zemi. Rozhodčí situaci vyřešil jediným možným správným způsobem: soupeřův hráč dostal červenou kartu a Mlaďas tedy pro jistotu vyvázl se žlutou. To však soupeři nedokázali pochopit – červenou pro mstitele nezpochybňovali, ale faul Antona devět během pětiminutové diskuze s rozhodčím postupně překvalifikovali na úmyslný útok loktem na hlavu a dožadovali se i jeho vyloučení. Když se nedočkali, předvedli snůšku nadávek, urážek a to jak směrem k sudímu, tak na hlavu Antona devět, kterému vyhrožovali fyzickou likvidací během dalšího průběhu zápasu.

Konec první a celá druhá půle se tedy odehrávala v hodně zjitřené atmosféře, kdy kolem sebe soupeři kopali jako smyslů zbavení, nad každým odpískaným faulem se podivovali a po každém souboji se dožadovali faulu na svou osobu. Příčinu svého neštěstí spatřovali v rozhodčím a opravdu upřímně byli přesvědčeni, že je cíleně v utkání zlikvidoval a tak jej titulovali všemi možnými i nemožnými výrazy a občas se jej pokoušeli trefit balónem. Nutno říci, že fauly, kterých se čtveřice soupeřů v poli dopouštěla, měly k likvidacím daleko. Šlo tedy většinou o fauly úmyslné, vycházející z frustrace, ale nedocházelo k zákrokům na stojnou nohu, které by mohly vést ke zranění.

Nám nějakou chvíli trvalo, než jsme se srovnali s tím, že i proti čtveřici budeme muset běhat. Hodně nám pomohl i fakt, že soupeři šli do oslabení v okamžiku, kdy jsme o gól vedli, takže jsme se nemuseli hrnout dopředu za každou cenu. Navíc nám krátce po půlce dodal klid Burgy, který se pokusil přihrát před prázdnou branku Antonovi sedm a když mu obránce přihrávku srazil zpátky, tak podél brankové čáry dovezl míč do sítě po páté. V průběhu druhé půle potom Antoni dva a tři zaťukali na tyčky soupeřovy branky, gólový trestný kop Antona sedm zákeřně zlikvidoval Anton tři, který na brankové čáře už za překonaným brankářem nestačil uhnout a tak si závěrečnou tečku připsal Anton dva, když zatloukl pod břevno odkryté branky akci Antona patnáct.

První hvězdou zápasu byl Anton devět Mlaďas, který nejenomže vstřelil rozdílový gól na 4:3, ale posléze „dostal“ ze hry nejlepší součástku soupeře a hlavně psychicky ustál všechny další ataky rozběsněných soupeřů. Druhou hvězdou byl Anton sedm Ríša, který byl tradičně hodně silný na balónu, akce rozjížděl, takže si připsal několik nenápadných druhých asistencí a v závěru pobavil zesměšněním hned trojice soupeřů, kteří se jej marně snažili alespoň sestřelit. Třetí hvězdu a zvláštní uznání za přínos do zápasu si zaslouží Anton dvě: při příchodu na hřiště udělil několik užitečných rad Antonovi devět, který se díky tomu stal hvězdou utkání, při rozkopávání se jal učit Antona tři střílet na branku a během čekací doby si ještě vzal kolem ramen Antona patnáctku a vysvětlil mu, jak a komu je potřeba přihrávat. V zápase si potom připsal premiérovou trefu v letošním ročníku.

Samostatnou kapitolou byl velice dobrý výkon rozhodčího, který se nezalekl výhrůžek o fyzickém ataku po konci utkání a zápas s přehledem dovedl do konce. Nutno říci, že po utkání už se nic nestandardního nekonalo, snad kromě toho, že nám soupeři nepodali ruku, ale o to  ani nikdo z aktérů zápasu nestál.

04.kolo Anton aus Tirol – Kent 2:4 (0:2)

středa 02.10.2013 19.00 hř.Hrabákova UMT3

Sestava: Kočka – Meďák, Karel, Kopa, Sváťa, Milánek, Burgy

Branky: 24.´0:1; 30.´0:2; 34.´0:3; 36.´A15 Burgy 1:3; 48.´1:4; 58.´ A15 Burgy 2:4

Náš čtvrtý soupeř na nás vyrukoval s bývalým ligovým hráčem Bohemians a Slavie Krejčíkem, ale v úvodu zápasu nás tím nezaskočil. Dvacet minut jsme měli opticky více ze hry, tlačili jsme se do šancí a kdybychom po téhle době vedli dva tři nula, nikdo by se nedivil. Ovšem finální fáze nám hrubě nevycházela. Ve dvacáté čtvrté minutě jsme školácky zazdili nájezd tří na dva a rázem tak do podobné šance pádila trojice soupeřů a ti si poradili podstatně lépe - 0:1. Reprezentantům Kentského vévodství narostla křídla a hned za minutu jejich útočník tvrdou ranou málem přepůlil Kočkovu levou tyč. Tohle varování jsme na vědomí moc nevzali, tak v poslední minutě první půle tentýž hráč podobnou ranou napálil břevno, od něhož se míč odrazil do Kočkových zdvižených rukou a potom už nezadržitelně zamířil do sítě.

Do druhé půle jsme vstupovali s odhodláním rychle snížit, ale střeleckými úspěchy povzbuzený soupeř nás do šancí nepouštěl. Naopak ve 34. minutě předvedl dokonale sehraný roh, po němž exligový borec hlavou nedal Kočkovi šanci. Na tuhle branku jsme však už dokázali zareagovat. Anton patnáct si za dvě minuty potáhl balón od levé postranní čáry na osu hřiště a krásnou ranou k pravé tyči nám ukázal, že ani soupeřův brankář není nepřekonatelný. Vzápětí po rohu Antona pět, trefil Anton dva břevno a zdálo se, že bychom se zápasem mohli ještě něco udělat. Bohužel nám v našich akcích stále chyběl klid v koncovce a snad i trochu štěstí v předfinální fázi, kdy nám balóny vždy o kousek unikaly. Na druhou stranu nutno přiznat, že i soupeři si při naší hodně otevřené obraně vypracovali dostatek šancí, které statečně likvidoval Kočka a jednou mu na čáře pomohl i Anton dva. Ve 48. minutě už při další povedené akci Kentu nepomohl nikdo a přestože si Kočka na balón sáhl, z branky jej dostat nedokázal. Tento gól nás definitivně srazil a závěr se nesl ve znamení soupeřova poklidného bránění dostatečného náskoku a  naší křečovité snahy alespoň snížit. Dvě minuty před koncem se nám konečně povedla učebnicová souhra. Anton tři načasoval pas na Antona dva a jeho přízemní centr uklidil do odkryté branky Anton patnáct. Úplnou tečku za zápasem udělal Anton tři utěšenou ranou, která rozezvučela pravou tyč soupeřovy branky.

Tahle prohra bolí podstatně více, než předchozí náklep od Rokosky, protože tehdy jsme na lepší výsledek neměli, zatímco dnes jsme soupeře posadili do sedla hlavně vlastní nešikovností při řešení útočných výpadů v první dvacetiminutovce a fatálními ztrátami míče uprostřed hřiště před soupeřovými góly.

Jedinou hvězdou v našem dresu byl dnes Kočka, další autor těchto řádků v našem dresu neviděl – možná mi pomůžete v komentářích

A3

03. kolo Anton - Rokoska 0:4 (0:0)

úterý 17.09.2013 20.15 hř. Meteor UMT 3

Anton: Kočka - Kopa, Sváťa, Milánek, Karel, Burgy, Ríša, Meďák

Góly: 39.´0:1, 51.´0:2, 56.´0:3, 58.´0:4

Povzbuzeni poslední vysokou výhrou nad Domácími potřebami, navíc s jakousi představou co nás s Rokoskou čeká a vědomi si možné důležitosti právě tohoto zápasu,  sešli jsme se v počtu plus dva, což většinou bývá tak akorát.

Rokoska na nás vlítla opravdu velkolepě a prvních deset minut jsme přežili s poměrně velkou dávkou štěstí bez úhony. Poté jsme se začali na soupeřově polovině prosazovat i my. Kočka měl zrovna svůj mimořádný den, takže jsme byli pořád ve hře. Bohužel jsme nebyli schopni proměnit ani jedinou, z celkem dlouhé řady dobrých, střeleckých pozic. Přitom situace, ve kterých se zjevili postupně A12, A15 či A3 šlo považovat za šance, ze kterých ale vycházel stále dokola vítězně gólman Rokosky, případně ani zasahovat nemusel.

Do druhého poločasu vlastně nebylo moc co měnit. Tempo nasazené Rokoskou v úvodu, celkem logicky, trochu uvadlo, ale ne o moc. V deváté minutě druhého poločasu jsme bohužel ztratili míč na ose hřiště a Rokoska tuto nabídku využila k otevření skóre - 0:1.U tohoto úvodního gólu zápasu bylo na první pohled jasné, že největší díl padá na A patnáctku, který v rozehrávce ztratil míč v souboji s nejspíš nejlepším hráčem černých. Nicméně stejný díl měla na inkasovaném gólu i zcela fatální systémová chyba v organizaci naší hry, kdy v momentě vyvážení míče A15 se tento z ničeho nic náhle stal posledním hráčem, a to přesto, že byl v prostoru poloviny naší půlky hřiště - to by se prostě principelně stávat nemělo. Tímto momentem se prakticky zcela vytratila naše ofenzívní část neb černí změnili způsob hry, kdy už se nehrnuli dopředu, drželi dlouhé sekundy míč u vlastní branky, my se museli vysouvat výš, než za stavu 0:0 a Rokoska pak otevřených prostorů využívala k nebezpečným protiútokům do naší již ne tak pevné obrany. Asi deset minut před koncem jsme se dopustili další fatální chyby ve vlastní rozehrávce, kterou hosté využili k pojištění vedení - 0:2. I tento gól lze velmi snadno považovat prakticky za vlastní, kdy A trojka v prakticky stejném prostoru, co prve A15, chtěl přihrávat A12, který byl však sice na hrací ploše, nicméně ještě na odchodu ze hřiště po střídání. Proč jsme za této situace rozehráli, čert ví, každopádně následná dezorientace tak jde na náš vrub. Navíc zaváhání si A3 vybral opět jako A15 proti nej hráči Rokosky, a každopádně nejvíc smtící se, pro konečné vyústění ztráty míče, stala absolutní rezignace Antona na další hru... Druhý gól prakticky utnul naši snahu o zvrat. Soupeř výtečně napadal, držel míč, byl výborně rychlostně vybaven, a to vše podporoval velmi dobře chytající gólman. To nám ztěžovalo naše snahy o korekci stavu. Přesto jsme se nejméně asi dvakrát dostali do situací, které šlo označit za gólové příležitosti. Bohužel opět bez efektu, kdy jsme zase "vymysleli" jedno parádní sehrání přímáku z takřka ideální vzdálenosti (s až křečovitou snahou o rozehrání, a to i přesto, že ve zdi nebyli tři hráči jako minule) Nakonec Rokoska přidala ještě další dva góly a zrodila se tak celkem jednoznačná výhra 4:0.

Výsledek se podle dění na hřišti jeví jako spravedlivý. Rokoska předvedla mnohem více fotbalového umu i myšlení, rychlosti, efektivity a nakonec hlavně disponovala hráči, schopnými přejít v opravdu nevídané rychlosti s míčem u nohy přes protihráče, v čemž jsme popravdě zaostávali zjevně nejvíc.

První hvězdou dnes nemohl být nikdo jiný, než A1 Kočka, který toho pochytal opravdu hodně. Druhou hvězdu si zasloužil A5 Kopa a třetí A7 Ríša.

Na závěr se ještě sluší dodat, že velmi dobrý výkon předvedl i hlavní rozhodčí.

 

02. kolo Anton - Domácí potřeby 10:1 (4:1)

středa 11.09.2013 19,00 hř. Hrabákova UMT 3

Anton: Sváťa - Kopa, Milánek, Karel, Burgy, Mlaďas, Ríša, Meďák

Góly: 3.´A3 Karel 1:0, 9.´1:1, 13.´A3 Karel 2:1, 18.´A3 Karel 3:1, 21.´A15 Burgy 4:1, 35.´A7 Ríša 5:1, 40.´A5 Kopa 6:1, 45.´A3 Karel 7:1, 46.´A7 Ríša 8:1, 49.´A15 Burgy 9:1, 58.´A3 Karel 10:1

Oba týmy šly do zápasu s rozdílnými bilancemi výsledků prvního kola. Antoni vydolovali jen bod, hosté slízli debakl od Tučňáků (3:9), nicméně v Hanspaulce obzvlášť je každý další zápas zcela novým příběhem s jen těžko předvídatelným koncem. Nám vypadl ze sestavy, opět s dolními končetinami marodící, A8 a dovolenkující Kočka. I tak jsme se sešli v počtu ideálním, tj.plus dva.

Hned ve třetí minutě jsme se dostali zásluhou individuální akce Karla středem do vedení a počet dalších šancí dával tušit, že bychom mohli dojít snadno k vysokému vítězství. Bohužel jsme se ale opravdu mimořádně potýkali s koncovkou a na konci první třetiny poločasu nás, po laciné ztrátě míče v přechodu do útoku, hosté vytrestali střelou stále účinným bodlem - 1:1. Naše odpověď netrvala dlouho a po dalších 9 minutách hry si A3 zkompletoval hattrick nejprve hlavičkou po rohu a poté využitím nabídky A15 před prázdnou branku. I v dalších minutách jsme se dopouštěli poměrně lehkých ztrát míče v přechodové fázi, nicméně jsme se více méně stíhali vracet (neb rychlost soupeřovy přechodové fáze nám to umožňovala) a když ne, hosté zakončovali nepřesně či nne moc důrazně. V prvním poločase se gólově prosadil ještě A15, který se vydal na svůj oblíbený slalom a dovezl míč až do kuchyně - 4:1.

Druhý poločas už se stal jednoznačnou záležitostí, ve které figurovala jediná otázka, a to kolik toho jsme schopni (ne-)proměnit. Objektivně vzato se naše produktivita pohybovala v celkem slušných číslech, ačkoli některé neproměněné šance byly možná i z kategorie nezahoditelných. Současně je nutné Antony pochválit za některé opravdu oku lahodící kombinace, které pohladily na duši nejednoho fanouška fotbalu. Pátý gól vstřelil A7 po bleskovém vysunutí A15kou po pravé straně, kdy střelou z ostrého úhlu překvapil gólmana na pření tyči. Šestý zásah padl po kombinaci z první A15 - A2 - A5, u sedmého si zopakovali spolupráci při rohu A7 s A3. Osmý gól po další kombinaci A15 - A2 - A7, devátý si vymyslel sám A15 a jubilejní desátý protlačil A3 střelou z pravé strany s pomocí teče o přední a poté i zadní tyč.

Výhra se trochu jeví jako splněná povinnost, kterou jsme si ale dokázali zpříjemnit. První hvězdu asi nepochybně zaslouží střelecky disponovaný A3 Karel, ač teda těch gólů mohlo (mělo) být o něco víc. Druhou hvězdou A15 Burgy, který tradičně servíroval jednu přihrávku do gólové šance za druhou, navíc sám přidal dvě trefy. Třetí hvězdou A5 Kopa.

01. kolo Anton - Viktoria Bítovská 1:1 (0:1)

středa 04.09.2013 19,00 hř. Hrabákova UMT 3

Anton: Kočka - Kopa, Mojmír, Milánek, Karel, Burgy, Mlaďas, Ríša (Sváťa)

Góly: 16.´0:1, 51.´1:1 A3 Karel

K zápasu se sešlo devět Antonů, přičemž A10, vzhledem k ideálnímu počtu, jen s fotokroužkem. Na hřišti byli včas připraveni všichni hráči, ale sudí odkráčel do sousedního restauračního zařízení. Když skoro vypršela čekací doba, vyrazil do restaurace i náš kapitán A osmička. Dopadlo to dobře, vrátil se nejen náš Anton, ale dokonce i sudí, který se jal omlouvat neb se prý domníval, že se hraje až od čtvrt... což byl politováníhodný omyl. A toho večera nikoli jediný.

Zápas jsme zahájili celkem bez šťávy, což nám vydrželo celý poločas. Někteří z Antonů se sem tam pokoušeli o nějakou kombinaci, kterým ale scházíval pohyb, takže k ničemu nevedly. Hosté vyrukovali s tradiční defenzívnější taktikou, nyní navíc okořeněnou leckdy až přehnaným (tím spíš na veteránskohanspaulskou soutěž) důrazem. Sudí však tento kurz akceptoval jako nezávadný, takže nás to sem tam mohlo i zabolet. Když navíc sudí po úmyslně chyceném míči rukou na polovině hřiště dost nepochopitelně nevytasil žlutou kartu, orientace v aplikaci pravidel se ztrácela kdesi ve tmě, která padala na celý areál s každou další minutou. Do několika šancí jsme se dostali, zejména po zrychlených kombinacích, na které hosté nestíhali včas reagovat. Bohužel jich bylo jen poskrovnu. Viktoriáni nic moc nevymýšleli a nejčastějším přenesením hry k naší brance byl výkop od vlastní branky. Po jedné takové situaci jsme si ale před naším vápnem trochu zdřímli, což stačilo hráči na hrotu k hbité otočce a přesné střele k tyči - 0:1. Tímto se Bítovští ještě více opevnili před vlastním vápnem a pro nás tak bylo ještě těžší se dostat do vážnější šance. Největší možnost tak měl asi A dvanátka, který napřáhl z poměrně větší vzdálenosti na ose hřiště a trefil tyč.

Do druhé půle jsme se vrhli přece jenom ve větším tempu a naše převaha byla patrnější. Hustá defenzívní pavučina soupeře nám ale moc prostoru a času nedávala. Hned na začátku jsme si ale dvakrát pomohli standardkou, kdy A12 nejprve netrefil přesně pěknou přihrávku z rohu a za chvíli hlavičkoval mimo po perfektně sehraném autovém vhazování. Vyrovnání nakonec přišlo po celkem nevinné akci, kdy A9 vystřelil ze střední vzdálenosti a A3 usměrnil míč odrazem ze svého tradičního prostoru do sítě - 1:1. Měli jsme ještě deset minut, ve kterých jsme se do Bítovské opravdu zakousli a měli rozhodně větší vůli po vítězství. A dvanáctka další peckou div nepřepůlil břevno, A3 minul skvělou ulici A patnáctky před odkrytou částí branky, A7 se na středu uvolnil přes obránce, ale střela mířila vedle. Nevyužili jsme ani přímého kopu metr před vápnem, který sice sudí za ruku gólmana odpískal, nicméně žlutá karta za sražení míče směřujícího na branku vně pokutového území, byl trest opět "tak trochu" podivně neadekvátní. A propos onen přímý kop - postaví-li soupeř 3 hráče do zdi, máme logicky převahu dvou hráčů v poli. Pro tuto situaci se asi nabízí výrazně efektivnější řešení využití, než přímá střela na branku (která má za daných okolností prakticky skoro nulovou pravděpodobnost úspěchu...).

Zápas nakonec dospěl do svého konce za nerozhodného stavu. Z našeho pohledu se dá hovořit o tom, že se z něj dalo vytěžit víc, nicméně současně platí, že máme z prvního kola o jeden bod víc, než loni. Každopádně s takovýmto soupeřem bychom si ve dvou zápasech minimálně jednou poradit měli.

Poslední poznámka patří hřišti - už výkop v 19h se odbýval za zjevného, ale ještě s velkou mírou tolerance akceptovatelného, šera. Postupem herního času první půle se viditelnost opravdu dostávala na hranici regulérnosti, načež ve druhé půli už byla jednoznačně daleko za ní. Vzhledem k vynakládaným prostředkům za hřiště je naprosto tristní, když jsou světla rozsvícena až na popud ze hřiště odběhnuvšího hráče ca.deset minut před koncem...

První hvězdou zápasu byl náš nejčastěji a nejnebezpečněji zakončující Anton - A12, 2x mu chybělo jen pár centimetrů štěstí. Druhou hvězdou byl A15, kterému se sice proti urputné osobní obraně nedařilo jako obvykle, ale několik brilantních přihrávek i tak vymyslel. Třetí hvězdou A5 Kopa za obvyklou porci nasazení.