2012 JARO

11.SAISON

11.kolo Anton - Cormoran 7:5 (3:1)

úterý 26.06.2012 18,15 hř.Děkanka UMT 3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Mojmír, Karel, Meďák, Milánek, Mlaďas (Sváťa, Ríša)

Góly: 4.´Vory 1:0, 6.´Karel 2:0, 22.´Milánek 3:1, 40.´Kopa 4:1, 43.´Vory 5:2, 51.´Meďák 6:4, 58.´Milánek 7:5

K jarní derniéře 2012 se sešlo deset Antonů, z nichž do nominace k zápasu se vešlo standardních a ideálních osm. Omluveni byli Antoni Péťa a Burgy. Soupeř, který svými dosavadními výsledky i umístěním překvapil, se sešel jen v šesti, tedy bez střídání.

Dosavadní bilance s Cormoranem byla velmi příznivá, kdy jsme měli ze dvou zápasů dvě výhry při skóre 9:1 (P2007 6:0, P2009 3:1). I dnešní zápas se začal vyvíjet od samého úvodu v duchu dosavadních historických statistik, a šli jsme do rychlého vedení. Ve čtvrté minutě vybídl perfektní přihrávkou před prázdnou Voryho Mojmír - 1:0 a za dvě minuty se totéž povedlo Meďákovi z rohu na Karla - 2:0. Bleskové vedení některé Antony možná trochu ukolébalo k pocitu snadného sousta, protože hned v následující minutě si nechal na středu ve stoje nasadit jesle Milánek a soupeř snížil. Následovala trochu plonkovější patnáctiminutovka, kdy střelci buď selhávali a nebo nechávali vynikat oba gólmany. Další zásah jsme si do zápisu napsali my ve 22.´, kdy Milánek trochu vyžehlil své předchozí zaváhání a odskočili jsme opět do dvoubrankového vedení.

Ve druhém poločase oba týmy pokračovaly v promarňování svých šancí a poměrně bezstarostně uvolněném fotbalu, kdy obrany si z nějakého toho zaváhání moc těžkou hlavu rozhodně nedělaly. Po deseti minutách se opět vlnila síť za zády gólmana hostů. Kopa si na středu vychutnal jeslemi bránícího hráče, vyhl se bodyčeku a přesnou tvrdou střelou nám dodal klid tříbrankového vedení - 4:1. Opět hned v následující minutě přišel výpadek a Cormorani snížili. Třígólový náskok nám vrátil za další dvě minuty Vory po přihrávce Karla, který z pravé strany od brankové čáry buzarem o levou tyč našel A šestku před prázdnou brankou - 5:2. Pak jsme dvakrát během dvou minut totálně propadli v defenzívě, kdy nazvat tuto alespoň laxní, by bylo značně přehnané a Cormorani toho využili ke stažení na rozdíl jediného gólu. V další minutě jsme ale byli schopni reagovat Meďákem - 6:4. Tři minuty před koncem se zdálo, že ze závěru ještě bude menší drama, protože hosté opět snížili na rozdíl jediné branky, nicméně v tomto zápase už tak nějak tradičně hned v minutě následující tentokrát A dvanáctka utnul i ten poslední náznak pochyb o tom, kdo v tomto zápase zvítězí a výstavní střelou do šibenice stanovil konečné skóre - 7:5.

Byl to takový poetický, krásně uvolněný fotbalový podvečer. Oba soupeři si chtěli užít svých šedesát minut fotbalu a diváci přihlížející z přilehlého restaurantu se rozhodně nenudili. Naopak. Dvanáct pěkných gólů, mnoho dalších povedených akcí na obou stranách, několikery vyvedené jesle vedoucí až ke gólu, to vše byly lahůdky, které učinily ze závěrečného zápasu sezóny povedenou událost, a to i přes řadu nedbalostí v již zmíněné obranné činnosti.

První hvězdou byl Kočka, který - jak už tomu na jaře bývalo pravidlem, úspěšně hasil naše chyby a nedůslednosti, čímž nám dal vůbec možnost v tomto zápase hrát o vítězství. Druhou hvězdou byl rovněž už tak trochu tradičně Kopa, pilně podporující naší hru oběma směry, což korunoval excelentním průnikem s přesnou koncovkou. Třetí hvězdou byl dvougólový a v útoku agilní Vory. Nutno poznamenat, že dopředu podali velmi dobrý výkon i Mojmír a Karel.

středa 20.06.2012 18,30 hř.Hrabákova UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Sváťa, Mojmír, Karel, Meďák, Péťa

Malostranský SK na nás zkusil několik kulišáren, Nejprve čtvrt hodiny před oficiálním začátkem přišel brankář soupeře s hláškou: „Ani se nesvlíkejte, my se nesejdeme!“.. V okamžiku, kdy už jsme spekulovali o tom, jestli si to dáme čtyři na čtyři dorazil soupeřům druhý kus a původní tvrzení vyvrátil… Je otázkou, jak to nakonec Malostranští dali dohromady, ale v momentě, kdy rozhodčí zahájil hru, měli na hřišti pět mužů v poli a jednoho v brance.

Druhou (pro nás trochu nepochopitelnou) vychytávkou byla poločasová prosba, abychom si neměnili strany. Nakonec jsme s tímhle neotřelým nápadem nesouhlasili. Neviděli jsme v přenesení tašek ke druhé brance takový problém… Nakonec se stejně ukázalo, že k našemu zdolání nebylo jakýchkoliv lumpáren potřeba.

Zápas se hrál v nelidském dusnu, na naší straně byli dva kusy na střídání, takže jsme tak nějak doufali, že by soupeři nemuseli stačit se silami, ale to jsme se hrubě přepočítali. Nevím, je-li to u Malostranského SK pravidlem, ale proti nám se prezentoval naprosto bezchybnou rozehrávkou, kdy nám ani jednou neodevzdal balón a neumožnil nám jít alespoň ve třech na dva. Navíc měl vepředu vcelku svižnou a technicky zdatnou součástku, která se po deseti minutách hbitě otočila okolo našeho posledního obránce a otevřela skóre. Druhý gól přišel pět minut před půlí z kopaček stejného hráče a předcházelo mu bago, které si zahrála dvojice obránců s našimi útočníky a nečekaná, leč o to přesnější kolmice.

Marně jsme čekali, že ve druhé půli dojdou soupeřům síly a na jejich kopačky se vkrade nepřesnost. Naopak nás několikrát podržel Kočka a jednou i branková konstrukce. Výčet našich šancí je tristní: dvakrát či třikrát jsme se dokázali uvolnit tak, že situace vypadala alespoň nadějně, ale vždy ztroskotala už na předfinální přihrávce.

Hvězdy zápasu v dresech Antona se po takovém utkání hledají těžko a to i hodně velkou lupou, takže bez hvězd... Bojovností směrem dopředu i dozadu se blýskal Anton 22, Kočka sice dvakrát svou svatyni neuhájil, ale ve druhé půli chytil další dva góly, Anton šestka se do poslední chvíle snažil něco vymyslet a své zaujetí pro hru dokumentoval i po závěrečném hvizdu, kdy se důrazně pustil do rozhodčího, zkrátivšího zápas dobře o pět minut. Nutno říci, že tentokrát bychom si šanci nevypracovali, ani kdyby se hrálo do rána – o jejím proměnění ani nemluvě.

(A3)

09.kolo Anton - CF Kulišáci 8:1 (1:1)

úterý 05.06.2012 18,15 hř.Běchovice UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Milánek, Sváťa, Mojmír, Karel, Meďák

Góly: 13.´Meďák 1:0, 24.´1:1, 50.´Meďák 2:1, 53.´Milánek 3:1, 54.´Karel 4:1, 54.´Karel 5:1, 57.´Vory 6:1, 57.´Kopa 7:1, 60.´Karel 8:1

Zápas se starými známými Kulišáky na jejich domácí půdě jsme začali opatrným oťukáváním. To skončilo cca po čtvrthodině hry, kdy soupeři poněkud lehkovážně na vlastní půlce ztratili míč a Anton 2 jej napálil z první tak šikovně, že míč skončil po dvou odrazech od břevna v síti. Vzápětí další střelu A dvojky s námahou vyrazil soupeřův brankář před sebe a náš blonďatý šíp se důrazně protlačil k druhému pokusu, který však skončil vedle. Tím naše aktivita skončila a prosazovat se začal soupeř. Množství našich nevynucených chyb vynervovalo jindy ledově klidnou A desítku natolik, že vyhodnotila rezignaci na další pokračování v zápase jako nejlepší variantu pro tým. Soupeři nejprve několikrát potrénovali Kočku, jednou trefili tyč a trestali až těsně před půlí bombou z ostrého úhlu o vzdálenější tyč. Vzápětí nás od další pohromy po hrubce v rozehrávce zachránil skvělý Kočkův reflex.

Ve druhé půli pokračoval obraz hry ze závěru té první. Soupeři trefili břevno i tyčku, Kočka ze své mošny vytahoval jeden zázračný zákrok za druhým a Anton deset si za lajnou mohl ukroutit hlavu, kterou pro jistotu svíral oběma rukama. Ale začínalo se blýskat i na druhé straně – bomba A dvanáctky, která těsně prosvištěla okolo pravé tyčky byla onou pověstnou první vlaštovkou. Vzápětí nám soupeři nezištně odevzdali míč metr před vlastním vápnem, pokus A šestky ještě zastavila tyč, ale u ní číhala připravená A dvojka. Takřka po rozehrání si Anton dvanáct narazil s trojkou a přízemní střelou našel mezeru mezi nohama nebohého brankáře. Další gólový zápis dvanáctce ukradl před brankou clonící Anton tři lehkou tečí levým lýtkem a naší střeleckou pětiminutovku zakončil pas Antona dva na zcela osamocenou trojku. Kulišáci rezignovali. Zcela jim odešla rozehrávka a my se ocitali neustále v přesilových situacích. Anton pětka si nejprve vychutnal nájezd tří na dva kdy místo očekávané přihrávky do křídla míč potáhl na střed a vystřelil. Za chvíli od brankové čáry servíroval lahůdku v podobě snadné koncovky A šestce. Jako pěknou tečku za tím dnešním zápasem dostal nabito kapitán Anton osm, alias Mojmír Špelec ostrostřelec. Jeho pokus však skončil na tyči a tak si dorážku vychutnal opancéřovaný Robocop A trojka, který si tak připsal první hattrick v dresu Antona a zároveň na své pomyslné pažbě načal druhou padesátku střeleckých zářezů.

I přes velký počet nastřílených branek byl největší hvězdou zápasu především Kočka, bez jehož zákroků bychom taky mohli psát něco o potupné prohře. Druhou hvězdou byl opět v podpoře útoku i rychlém návratu nezdolný A pětka, což navíc tradičně korunoval gólem. Jako třetí hvězdu bych si troufl nominovat A trojku, který se sice kopal až za ušima, ale nakonec si vedle tří střeleckých úspěchů připsal i tři první a jednu druhou asistenci, takže prožil vcelku produktivní večer.

(A3)

08.kolo Anton - Domácí potřeby 7:2 (4:1)

středa 30.05.2012 18,30 hř.Hrabákova UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Milánek, Sváťa, Mojmír, Karel, Meďák

Góly: 4.´Karel 1:0, 13.´Kopa 2:0, 18.´Karel 3:0, 20.´Milánek 4:0, 35.´Meďák 5:1, 52.´Mojmír 6:2, 60.´Milánek 7:2

Po docházkovém výbuchu minulý týden, jsme se k zápasu osmého kola sešli v počtu přiměřeně dostatečném. Absentovali A7, 22, 9 a Burgy, naopak do zbraně naskočili kapitán A osmička, A 12 i A2. Soupeř byl naším sousedem v tabulce, kdy obýval devátou příčku v našem těsném závěsu (o skóre). Potřeby hned od úvodu nevypadaly jako nezdolatelný soupeř, a prakticky od samého výkopu tahaly za podstatně kratší konec provazu. To tedy platilo asi až od páté minuty. Do té oby jsme (společně se soupeřem) vypadali jak hodina tělocviku pomocné školy po poledním klidu. Ve čtvrté minutě jsme šli do vedení a záhy začali hrát přece jen trochu soustředěně a celkem nezvykle i hbitě. Odměnou nám pak byly 3 pěkné góly v rozmezí sedmi minut. Pak jsme si na chvilku zdřímli a hosté snížili. Do přestávky už pak žádný z týmů gól nepřidal.

Druhý poločas jsme gólově otevřeli opět my, když po rozehraném rohovém kopu stál na konci akce A dvojka, který efektně patičkou za nohou uklidil míč popáté do sítě. Bohužel se s nabytím čtyřbrankového vedení dostavilo opět jakési uspokojení mysli (či spíš zatmění) a my začali vytvářet neuvěřitelně zápletky před vlastní brankou. Přestali jsme se nabízet, začali "vymýšlet" a komplikovanost i těch nejbanálnějších situací nezřídka vedly k velkým šancím Potřeb. Naštěstí nás několikrát podržel Kočka, takže jsme nadále mohli hrát relativně v klidu. Když jsme ale soupeři nabídli megahrubkou v rozehrávce přečíslení tří na jednoho, ten takovou nabídku využil ke vstřelení gólu. Za šest minut si ale Kopa vyměnil míč s kapitánem a finální přihrávku na střed pak A osmička s klidem proměnil. Poslední slovo patřilo A dvanáctce v závěrečné minutě zápasu.

Předseda po 357 dnech trvajícím gólovém půstu opět rozvlnil síť soupeře a vymazal si tak nulu ve statistikách gólů, která měla hlavní příčinu v minimu startů v posledních měsících, vinou vlekoucího se zranění. Všichni už tak snad mohou doufat v lepší zítřky. A8 oslavil svůj osmdesátý zápas  sedmnáctým gólem...

První hvězdou zápasu byl Kopa, který tradičně a spolehlivě trávil hodně času na trase nejen z obrany do útoku, ale i opačným směrem. Navíc dal gól a vyrobil nejednu přihrávku do gólové šance. Druhou hvězdou jmenujeme relativně nenápadný výkon Kočky, který ale několikrát zachraňoval naše nesmysly v poli na poslední chvíli, čímž nám dodával klid. Třetí hvězdu si zaslouží dnes dvoubrankový Milánek, a to i přes jeho neustálý samomluvnický kroužek, který ho odvádí od lepších výkonů...

07.kolo Anton - Folprecht 3:8 (1:3)

úterý 22.05.2012 19,30 hř.Mikulova UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Mlaďas, Sváťa (Karel)

Góly: 1:1 Sváťa pen., Vory 2:3, Kopa 3:4

Na zápas bylo připraveno pouze pět Antonů. To samo o sobě dost snižovalo naše vyhlídky na bodový zisk, nemluvě o tom, že soupeř, který se svými dosavadními výsledky řadí k favoritům naší skupiny, dorazil se dvěma pětkami do pole. Hned od začátku se rozjel očekávaný scénář: soupeř obléhal naše pokutové území, my bránili a pokoušeli se o rušové brejky. Naše pevnost poprvé padla v desáté minutě, kdy Kočka vyrazil těžkou střelu a  soupeřův útočník byl u dorážky nejdříve. V sedmnácté minutě přišla odměna za naše statečné pokusy – soupeři odvrátili náš aut a obránce trochu nelogicky podrazil nohy Kopovi, který vybíhal z pokutového území za odraženým míčem. Dost zoufalý mrákota s píšťalkou „překvapivě“ tuto situaci zaregistroval a nařídil penaltu, kterou Sváťa proměnil bombou okolo brankářova pravého ucha. Bohužel hned po rozehrání si Folprechti vzali vedení zpět – na zakončení rychlého ťukesu z několika kroků si Kočka sáhl, ale míč mimo tyče nedostal. Ještě do půle naše soupeře uklidnil jejich nejlepší hráč křížnou střelou z první, která si ťukla o pravou tyč a zaplula do sítě.

Ve třetí minutě druhé půle našel Sváťův rohový kop připraveného Voryho, který na přední tyči procedil míč skrz brankářovy rukavice – 2:3. Soupeři vzápětí kontrovali střelou, která sice mířila vedle, ale k naší smůle u tyčky stál připravený útočník. Hned po rozehrání to z půlky zkusil Sváťa a jeho střelu, která na penaltě nepříjemně skočila a nabrala „švunk“, vytahoval soupeřův brankář s vypětím všech sil. Tento moment předznamenal naši zvýšenou aktivitu – brankář Folprechtů se v následující desetiminutovce rozhodně nenudil a nejvíce mu asi zatrnulo po autovém vhazování, kdy Sváťa pohybem na přední tyč strhl s sebou dva obránce a Kopa posadil míč přesně na hlavu totálně opuštěného Voryho, jehož trknutí šlo kousek nad. Čtvrt hodiny před koncem soupeřův brankář ani nadvakrát nezkrotil pas z půlky do pokutového území, nejistě odvrácený míč se vysokým obloukem snesl ke Kopovi a jeho výstavní volej levou přistál v opuštěné brance. Ovšem ani tentokrát neměli Folprechti čas znervóznět. Tvrdou střelu Kočka neudržel a přestože dorážející útočník netrefil míč ideálně, dotlačil jej i s Kočkou za brankovou čáru. Tím byla naše aktivita utnuta, záhy přišel šestý gól a do konce zápasu musel Kočka pro míč do sítě ještě dvakrát. Na naší straně stála za zmínku rána Mlaďase a hlavička Voryho, kterou brankář soupeře krotil nadvakrát.

Spokojeni nakonec byli všichni – soupeři si připsali dva body do tabulky, našim statečným se podařilo dosáhnout lepšího výsledku, než by byla případná kontumace. Navíc se dá říct, že si naši hráči zápas docela užili – zvláště ve druhé půli, kdy zjistili, že soupeři zdaleka nemají tak pevnou obranu a ani nejsou tak rychlí, abychom se nestihli vrátit, když zaútočíme ve čtyřech. Kočka si připsal pár parádních zákroků a ani brankář na druhé straně nebyl pozadu.

Tradiční hledání tří hvězd zápasu bych tentokrát rozšířil na pět, jejich jména jsou nahoře hned za slovem „Sestava“. Ti všichni si sáhli až na dno svých sil  a zaslouží si nejvyšší uznání.

(A3 Karel)

Dovolím si kratičký dovětek k tomu již zmíněnému sudímu. Fakt pecka. Upřímně si myslím, že byl nalitej či sjetej. Unikaly mu neuvěřitelný věci (ruka nad hlavou ve vápně, faul v samostatném postupu na bránu, fauly které byly slyšet na celé hřiště, na druhé straně posoudil jako faul zákroky, kdy byl očividně odehraný míč...). Vezmeme-li v úvahu, že se tak dělo proti týmu hrajícímu 60 minut ve čtyřech, můžeme mluvit o velikém štěstí, že se tak stalo v případě velmi uvědomělých a asertivních jedinců, které jen tak něco nerozhodí.

 

06.kolo Anton - Dřevosprint 9:3 (3:0)

středa 16.05.2012 18,30 hř.Hrabákova UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Ríša, Meďák, Mlaďas, Mojmír, Burgy, Karel (Sváťa)

Góly: 10.´1:0 Karel,  23.´2:0 Meďák, 28.´3:0 Vory, 32.´4:0 Kopa, 37.´5:0 Vory, 53.´6:2 Vory, 55.´7:2 Vory, 57.´8:2 Ríša, 59.´9:2 Vory.

K zápasu šestého kola jsme se sešli v hojném počtu deseti Antonů. Chyběli jen A22 Péťa a 12 MIlánek. Do zbroje naproti tomu nastoupil i předseda, který poslední měsíce spíš odpočívá a pak jsme tu měli jednu premiéru, kdy konečně došlo na start nového Antona Petra Burgyho Burgeta (provizorně nastoupivšího s patnáctkou). Neb bylo hnedle devět Antonů připravených do hry, A desítka si dala pohov a dostavila se jen fototechnikou a reklamními panely.

Dřevosprint v minulém kole kasíroval kontumačních 0:6, když se omluvil ze zápasu s Cormorany. Na Hrabákovu se dostavilo poměrně hodně "Sprintů", leč nakonec se zdálo, že nad hráči měli převahu diváci. Hosté ale začali zhurta a jejich návštěvy před naší brankou se jevily nebezpečněji, než ty naše na opačné straně. První kdo dostal míč do sítě jsme ale byli my, když se v desáté minutě prosadil, po zranění kotníku v zápase s Desperadem, uzdravený Karel. Následně se na hřišti začala rozkoukávat nová antonská akvizice Burgy, který začal soupeřům motat hlavy a spoluhráčům servírovat jednu střeleckou mmožnost za druhou. Trefil se ale "až" ve 23.´Meďák a nutno říci, že na tomto střeleckém zápisu (nejen) měl značný podíl i gólman Dřevosprintu. Dvě minuty před pauzou zvýšil náš náskok Vory na tříbrankový.

Druhý poločas jsme zahájili stejně jako první skončili, teda gólem. Když za dalších pět minut Vory zvýšil na 5:0, soupeř se rozložil. Antoni si tvořili jednu šanci za druhou, bohužel jediné co by se dnešnímu výkonu dalo vážněji vytknout, byla produktivita. Ani snad nešlo o procento proměněných šancí, jako spíš o to, že ty neproměněné vypadaly leckdy jako ne neproměnitelné. Jestliže jsme v úvodu zmínili podíl hostujícího brankáře na některých našich gólech, pak zde musíme připomenout, že i přes vysoký gólový příděl, dost našich možností zmařil. Po našem pátém gólu jsme se sami dostali do trochu laxního útlumu a soupeř náhle protrhl své střelecké trápení dvěma góly v rychlém sledu. Pro úplnost je dobře poznamenat, že minimálně jeden z gólů jsme inkasovali dokonce v početní převaze, kdy soupeř neměl nikoho na střídání a jeden z pětice hráčů v poli odstoupil s nataženým svalem. A přesto nám utekl hráč v samostatném nájezdu... Nicméně jsme se dokázali vzpamatovat a sedm minut před koncem završil Vory svůj hattrick. To ale nebylo ani zdaleka všechno. Za další dvě minuty "sebral" A šestka gól tečí sedmičce a zvýšil na 7:2. Za minutu se ale zaslouženého střeleckého úspěchu doškal i Ríša. Minutu před koncem pak Vory pátým gólem v zápase zajistil hodně mravenčí práce pracovníkům klubového archivu, až budou pátrat po střeleckých rekordech v historii klubu. Poslední slovo nakonec patřilo hostům, když rovněž střelecky disponovaný Tomaides završil svůj hattrick a stanovil konečný výsledek zápasu.

Vysoká výhra potěší vždy. Mnohem cennější poznatek ze zápasu však lze spatřovat hlavně v herním projevu, který se nominací Anton-nováčka Burgyho proměnil tím směrem, kterým bychom si přáli. Jeho schopnost udržet míč, účelně přejít protihráče (i víc), narazit si a popoběhnout, přihrát do (nezřídka vyložené) šance, nabídnout se pro přihrávku (ukázat se), mohli ocenit všichni Antoni pohybující se na hřišti, i ti odpočívající za lajnou. Pochopitelně nelze z jedné vlaštovky dělat úspěšné jaro, ale příslib tu je...

První hvězdou zápasu je bez pochyby A šestka, protože pět gólů v zápase je rozhodně zcela ojedinělý počin (kdyby ne, tím líp). Druhou hvězdou je Anton Burgy, který dnes posunul týmový výkon o slušný kus dopředu - do kvality. Třetí hvězdou byl Kopa, který krom neúnavné podpory útoku nezapomínal ani na naše zadní vrátka a leckdy čelil i přesile.

Závěrem ještě poznámka ke střídání. V tomto zápase nastala trochu neobvyklá situace, kdy nás bylo plus tři do hry v poli. Asi i z toho důvodu vyplavaly na povrch i v minulosti sem tam patrné neplechy se střídáním, kdy se některým Antonům ze hřiště nejen nechce, ale prakticky ho ani moc neopouštějí. Pakliže by hojnější účast na zápasech (+3 a víc) byla pravidlem, je to dobrý námět k úvaze pro tenérskou radu...

nováček - Anton Burgy

dnes PĚTIGÓLOVÝ Anton Vory

FOTOGALERIE ZE ZÁPASU ZDE

05.kolo Anton - Estudiantes 3:0 (1:0)

středa 02.05.2012 19,15 hř.Pražačka UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Ríša, Meďák, Mlaďas, Mojmír, Milánek

Góly: 1:0 Kopa (400.gól Antona v soutěžích), 2:0 Vory, 3:0 Ríša

Postavení týmů v tabulce a sms pokyn od Sváti z Plzně nám dával za úkol tentokrát vyhrát a tím nás případně částečně odsunout (alespoň na chvíli) z nějakých "sestupových" pozic. Estudiantes však nepřijali dobrovolně roli obětních beránků a od začátku byli poměrně aktivní. Ještě větší aktivitou hýřila z nebe padající voda, která současně s úvodním hvizdem vydatně skrápěla hřiště celou první půli. Co si z té půle pamatuji? Takové myslím spíše vyrovnané utkání a šance na obou stranách, které tentokrát nemuseli ani tak často řešit brankáři, ale spíše střelci netrefovali. Výjimkou byl naštěstí aspoň jednou náš Kopa, který se díky aktivnímu napadání Mlaďase dostal do situace "sám na gólmana" a s přehledem zavěsil.

Po přestávce ubylo deště, ale přibylo faulů soupeře, které ale mnohdy nevyváděly z klidu pana rozhodčího. Tradičně nejvíc nakopáno dostával Ríša. Když pak kosu Kopovi sudí vysvětloval tím, že za ní faulující vlastně nemohl, neboť jsem mu já překážel svým postavením v cestě a on ve snaze vyhnout se mi musel Kopovi cestu zkřížit, tak jsem dost nechápal (Sváťa by mu to asi vysvětlil :-) O osudu utkání rozhodla asi nejhezčí akce utkání, kdy Ríša dostal pas na pravou stranu, zpracoval, pohrál si s obránci soupeře a před prázdnou kasu servíroval Vorymu. Jako i pak si soupeř nějaké šance vytvořil, zejména díky nejlepšímu hráči s číslem 5, ale otěže utkání byly už naše, což jsme před závěrem korunovali výstavním flastrem...

Jak se správně říká "Výhra byla dílem kolektivu", ale přece jen se stalo tradicí někoho vypíchnout... První hvězdou byl Ríša. Na tom klukovi je 60 minut znát, že chce vyhrát, čímž je řečeno vše podstatné. K tomu akce před 2.golem byla skvostná a pumelice na 3:0 to samé. Stříbro by slušelo Kopovi alias "Klidné síle" a to nejen za důležitý první gól, ale za tradiční fotbalovost a aktivitu dopředu i zpět. Bronz si myslím zaslouží Tůmič, který byl nejvýraznějším nositelem kvality zadních řad a který s přehledm vyhrával souboje jeden na jednoho při atacích soupeře.

(A8)

04.kolo Anton - Dřevorubci 0:3 (0:1)

středa 25.04.2012 19,45 hř.Hrabákova UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Ríša, Meďák, Mlaďas, Sváťa, Péťa (Karel)

Góly: 20.´0:1, 45.´0:2, 50.´0:3

K zápasu se šestibodovými Dřevorubci jsme se sešli v počtu osmi hrajících Antonů a jednoho supervisora (Karla). Omluvení byli A8 + A 12. Už dopředu jsme mohli počítat s tím, že to bude těžký zápas, a to se i potvrdilo. Hosté nám hned od začátku vnutili svůj způsob hry, založený na pohybu, velmi slušné kombinaci, schopnosti kontrolovat míč... tedy vlastnostmi, kterými se v herním projevu my moc neprezentujeme. Zápas chytil poměrně slušné tempo a hned od začátku se rodily šance. Většinou před naší brankou. Až do 20.minuty je likvidoval Kočka. Ve zmíněné minutě hosté vylslali na naší polovinu kolmou přihrávku za obranu, na kterou si zaběhl jeden z hráčů a ačkoli se s ním včas chytil Péťa, tento hráč provedl opravdu znamenitou koncovku, kdy míč dloubnul přes padajícího Kočku. Pár možností rozvlnit síť branky jsme měli i my, ale bohužel jsme v zakonečení nevolili správné možnosti, či byli nepřesní, takže z nich nic nebylo.

Ve druhé půli jsme možná strávili víc času na polovině hostů, ale efektivita našeho útočného počínání byla trochu diskutabilní. Zato Dřevorubci byli nebezpeční stále, vlastně možná i o něco víc, než před přestávkou neb se jim častěji otvírala naše zadní vrátka. Nemálokrát nás podržel Kočka, jednou - dvakrát zazdili sami hráči soupeře šanci v té nejposlednější fázi (zasunutí míče do prázdné). Asi patnáct minut před koncem jsme se dopustili hrubky před vlastní brankou a tentokrát už jí soupeř potrestal - 0:2. Tím se asi definitivně utnulo naše byť jen pomyšlení na nějaký bodový zisk, protože modřanští stále velmi dobře kontrolovali míč i hru. Když asi za pět minut ve třech vykombinovali naší trojici hráčů se zakončením až do prázdné, mohlo se jít prakticky domů...

Výhra hostů byla zcela zasloužená. Od větší prohy nás opět průběžně uchraňoval Kočka, ale při troše neskromnosti lze konstatovat, že ty obdržené góly (opět) nebyly úplně nezbytně nevyhnutelně neřešitelné situace. U prvního gólu to chtělo o moment rychlejší reakci Kočky na kolmici, u druhého zachování většího pudu sebezáchovy Kopy před vlastní brankou... třetí branka už byla spíš výsledkem vědomí rozpoložení sil na hřišti a probíhajícího (nepříznivého) stavu. Ale jak již bylo konstatováno v úvodu hodnocení - soupeř byl lepší, jeho výhra byla logickým výsledkem jeho i naší produkce. Ten rozdíl tam byl. Zejména v již zmíněném pohybu, práci s míčem, schopnosti prosadit se jeden na jednoho, udržet i těžší míč, kombinovat pomocí krátkých přihrávek - z jedničky... 

První hvězdou Antonů byl Kočka, který má na podzim opět (podobně jako loni) slušnou formu, a to i přes výše zmiňovanou výtku před prvním gólem a i několik "tradičních" lelkování při míči skotačícím vápnem. Druho hvězdou byl Ríša, který stačil soupeři rychlostí, byl největším nebezpečím pro branku Dřevorubců a navíc se i často chytal s hráči zabíhajícími za naší obranu z hloubi pole. Třetí hvězdou byl Péťa, který se rovněž mohl rovnat hostům rychlostně a i on aktivně zachytával rozbíhající se hráče z jejich obrany na hrot.

03.kolo Anton - Desperado 5:2 (2:0)

středa 18.04.2012 19,15 hř.Meteor 8 UMT3

Anton: Kočka - Kopa, Vory, Ríša, Karel, Meďák, Milánek, Mlaďas (Mojmír, Sváťa)

Góly: 28.´1:0 Meďák, 30.´2:0 Mlaďas, 32.´3:0 Karel, 42.´4:1 Karel, 46.´5:1 Kopa

Po třítýdenní přestávce, ve které jsme si připsali kontumační výhru na Black Jackem, jsme se na Meteoru sešli v takřka kompletním složení, teda v deseti lidech. Nedostavil se jen Péťa a pouze na lavičce v civilu zůstali výboři (M+S).

Desperado šlo do zápasu třetího kola coby vedoucí tým skupiny A, který měl dvě výhry při skóre 12:1. Zápas jsme prvně na Meteoru hráli "vepředu" na UMT 3.generace a nikoli vzadu na "letišti" s kobercem. Souboj, který naposledy skončil smírem (3:3), se vyvíjel poměrně vyrovnaně, se šancemi na obou stranách. V počátku jsme měli příležitosti spíše my, ve druhé části první půle spíše Desperado. Nutno říci, že některé šance, které bílí dokázali neproměnit, byly neuvěřitelné. Kuriózním momentem bylo i otevření skóre dvě minuty před přestávkou, kdy odražený míč trefil Meďáka do hrudníku odkud putoval do sítě. Tento moment zažehl v celku soupeře celkem pochopitelnou vlnu frustrace, kterou umocnil těsně před půlí střelou pravačkou z pravého křídla Mlaďas a vedli jsme o dva góly.

Když se po sto vteřinách druhé půle opakovala situace, kdy odražený míč trefil jednoho z Antonů (Karla) a opět se zastavil až v síti, bylo Desperado na ručník. Nicméně i přes slušný náskok jsme neměli potřebu hrát vzadu s aspoň minimální důsledností a soupeř snížil. Pak se minimálně dvakrát vyznamenal Kočka, který nám tím uchránil vedení. Na opačné straně prokázal svůj neklamný čich na góly Karel, který naa brankové čáře pojistil vyražený míč po střele Milánka aopět jsme odskočili na klidnější rozdíl tří gólů. Za 4 minuty dostal zleva parádní ulici na pravé křídlo nasprintovaný Kopa a utěšenou střelou na první tyč prostřelil gólmana popáté. Závěrečných deet minut jsme si vybírali pár okének v obraně, které až na jeden případ úspěšně hasil Kočka.

Zápas byl spíš vyrovnaný, než s nějakou převahou jednoho týmu. Jediným základním rozdílem týmů byly výkony gólmanů Kočka nás podržel - kdy bylo potřeba, jeho kolega naproti chytil jeden nájezd za stavu 0:0 Kopovi, ale jinak už toho moc de facto nechytil. Za zmínku stojí velmi dobrý sudí.

První hvězdou zápasu Kočka - bez jeho zákroků bychom brali možná bod, možná nic. Druhou hvězdou Kopa, který spolehlivě bránil, aktivně útočil, dal gól. Třetí hvězdou zápasu Karel, který předvedl, že mu střelecký prach přes zimu nezvlhl a dvakrát stál kde měl.

 

02.kolo Anton - Black Jack 6:0 k.

 

01.kolo Anton - VV Vokra 1:2 (1:1)

středa 28.03.2012 18,30 hř.Hrabákova

Anton: Kočka - Sváťa, Kopa, Vory, Ríša, Karel, Meďák, Milánek, Péťa

Góly: 15.´1:0 Karel

Do úvodního zápasu jedenácté sezóny nastupoval Anton týden po oslavách 5.výročí založení. Do nominace prvního kola se dostali hned dva Antoni, kteří chroupali mezi zuby písek hřiště Junioru v samém počátku klubu. Řeč je o Antonech s čísly 6 (Vory) a 22 (Péťa). Dvě omluvenky poslali A9 Mlaďas a A8 Mojmír. Před výkopem ještě proběhlo předání malé pozornosti od nového partnera klubu - Perskindolu - všem hráčům.

Zápas jsme nezačali nejlíp. Snad trochu ospale, ještě v lehkém zimním spánku. Jaký to kontrast proti hostům, kteří byli čilí jak včelky. Vokra nám skoro nepůjčovala míč, a Kočka se měl co otáčet. Úvodní nápor soupeře přinesl minimálně tři velké možnosti, které jsem dílem štěstí, dílem pěkných zákroků A1 přežili. My se dostávali sotva k odkopům - do nikam. Asi v půlce prvního poločasu však uděřilo z čistého nebe, když A7 Ríša polovysokým pasem z  půlky hřiště přesně našel A3 Karla, asi na rohu vápna, a A trojka hodně s přehlem zasunul míč hlavou za záda trochu váhajícího gólmana - 1:0. Záhy jsme dokonce naše vedení mohli pojistit, když A22 obral lelkujícího obránce o míč, poté se ale dostal až moc blízko ke gólmanovi a ten svou chybu u prvního gólu napravil. Pět minut před přestávkou Vokra srovnala, když po zaváhání A10 u kolmice (kterou nezachytil, ač měl a mohl) zaběhnuvší hráč přelstil (asi ukopnutím se) Kočku. Vyrovnání se jevilo jako trochu nešťastné, zvláště když jsme přežili ty opravdu velké šance.

Du druhé půle se hra podstatně vyrovnala. I tak jsme ale působili značně těžkpádnějším dojmem. Hosté už se tolik na míči neexponovali a hráli spíš z obrany na brejky. Přesto jsme měli dvě tři vynikající možnosti strhnout vedení opět na svou stranu, které jsme ale nevyužili. Zápas si tak nějak plul k remíze, když jsme se vlastní nepozorností a nekoncentrovaností připravili i o ten bod. Soupeř měl přímý kop skoro z poloviny hřiště. Naši hráči se rozkoukávali, nejspíš za účelem - koho si obsadit. Vokra ale bleskově rozehrála dlouhou příhrou po zemi až do našeho vápna a střela z voleje prošla skrz Kočku až do sítě. Následně jsme vrhli vše do útoku, ale nepřesnost v kombinaci a jistá absence momentu překvapení (tj.příliš mnoho dotyků, nevalná rychlost, ap.) nám toho mnoho nedovolovaly. A když už, tak míč buď poskakoval před brankovou čárou a nebo jsem trefili gólmana.

Zápasu by možná slušela remíza. Bohužel jsem neproměnili až příliš vyložené šance, které se asi proměnit musí (nebo aspoň polovina z nich). Hosty v jejich velkých možnostech vychytal Kočka, bohužel jsem pak inkasovali ze dvou relativně banálních situací. V tomto směru je pak nejspíš výsledek tím pádem zasloužený.