2010 PODZIM

8.SAISON

11.KOLO Anton aus Tirol - Po Útlumu 06 5:3 (0:1)

středa 08.12.2010, hř.Mikulova

Góly: 1:1 Kopa, 2:1 Kopa, 3:1 Karel, 4:1 Kopa, 5:2 Ríša

Sestava Antona: A1 Kočka - A5 Kopa, A2 Meďák, A9 Mlaďas, A3 Karel, A12 Milánek, A7 Ríša.

K poslednímu zápasu sezóny jsme se sešli v sedmi Antonech na hřišti Mikulova, kde jsme naposledy přišli o Mojmíra...

Do souboje s jistým sestupujícím jsme nastupovali na vzorně upravené Mikulovce, což jsme přijali s povděkem – zvláště potom, co kvůli sněhové kalamitě odpadl trénink na Astře. Od prvních minut jsme hráli aktivně a už po několika minutách zatřásl Milánek břevnem soupeřovy branky. Další šance skončily na nepřesnostech v zakončení, nebo zblokované soupeřovými zadáky a soupeř trestal z první vážnější šance po nedůsledně obsazeném rohovém kopu. Vedoucí branka soupeře povzbudila a tak se do poločasu hrál otevřený fotbal se šancemi na obou stranách ovšem bez brankového vyjádření.

Klíč k ukončení neprůstřelnosti soupeřova brankáře jsme našli hned na začátku druhé půle – Kopa vybojoval balón pro Karla, ten zády k brance soupeře podržel míč a nabídl Kopovi koncovku do odkryté branky. Za pár minut v ukázkovém brejku Ríša dokonale načasoval přihrávku na Kopu a už jsme vedli. Zdárnou střeleckou desetiminutovku ukončila osvědčená spolupráce, kdy si Ríša u brankové čáry počkal na Karlův  náběh a adresoval mu ideální nabídku ke skórování. Také soupeř po jednom z mnoha přečíslení naší obrany protlačil míč do branky, ale takřka vzápětí proběhl s míčem u nohy celým hřištěm Kopa, jeho první střelu brankář vyrazil, dorážka skončila na tyči a od zad ležícího brankáře se míč dostal do sítě počtvrté. Hra se i nadále přelévala od branky k brance a útoky jednoznačně měly navrch nad obranami. Zápisu do střelecké listiny se dočkal i Ríša, když v nájezdu dvou na jednoho brankáře soupeře doslova propálil. Útlum kousal až do poslední možné chvíle – v okamžiku kdy rozhodčí oznámil poslední minutu dotáhl přečíslení tří na dva do koncovky „do prázdné“ a hned po rozehrání nás od kontaktního gólu zachránil Kočkův vystrčený „vratiprst“. V posledním kole jsme si tedy trošku spravili chuť po totálně zpackané druhé polovině sezóny.

report: von Karl

10.KOLO Anton aus Tirol - KK Keckafogo 3:4 (2:0)

pátek 26.11.2010, hř.Děkanka

Gól: 1:0 Kopa, 2:0 Sváťa, 3:0 Karel

Sestava Antona: A1 Kočka - A5 Kopa, A2 Meďák, A9 Mlaďas, A3 Karel, A10 Sváťa, A12 Milánek, A7 Ríša.

Předposlední zápas podzimu 2010 se hrál v pátečním večeru za prvního pražského sněhového přídělu. Zápas byl přímou konfrontací týmů usilujících o medailové pozice (postup už nikoli). Antonů se dostavilo skoro již tradičně osm, soupeři možnost střídání neměli.

Zápas začali jistěji KKK a sem tam jsme přečkali jejich útoky se štěstím. Asi v patnácté minutě při pokusu o odkop obránce nakopl Meďáka dobře metr ve vápně, nepřesní sudí se ale až po dlouhé době odhodlali k odpískání, ovšem pouze přímého kopu před vápnem. Ten zužitkoval chytrou střelou po zemi k tyči Kopa k vedení. Zanedlouho jsme měli výhodu druhého přímého kopu, tentokrát z větší dálky, který Sváťa nastřelil rozestoupenou zdí až do sítě. Dvě standardky, vedení dva nula a mohli jsme hrát opravdu v relativním klidu. To se nám, dá se říci, i dařilo.

Druhá půle začala nejlépe jak mohla, když neuběhlo mnoho minut, Karel se uvolnil na půlce hřiště a technickou - hodně procítěnou střelou o levou tyč překvapil gólmana třetím zásahem. Co víc jsme si mohli přát? Nic moc víc... ani tříbrankové vedení nám ale k bodům, natož výhře, nestačilo. Vše začalo "nepatrnou" nedbalostí v (ne-) dohrání souboje tří našich hráčů proti jednomu skoro na půlce hřiště. Ten se docela snadno dostal k míči a navíc i přesně zacílil - 3:1.

Chvíli poté jsme se dopustili dalšího nedorozumění v kombinaci, tentokrát na levé straně a výsledkem byla střela do prázdné poloviny naší branky - 3:2. Keckafogo najednou pochopitelně ožilo, kdežto my se naopak ze hřiště skoro vytratili. Aby se to nepletlo, vytratil se i Kočka, který neudržel střelu z hodně velké dálky a nabídl volnému soupeři laskominu v podobě vyrovnání ze dvou kroků - 3:3. Keckafogové se zjevně spokojeni zatáhli s cílem uhrát pro ně asi zlatý bod. Sotva čtyři minuty před koncem se ale situace vyvinula docela jinak, když ostře hozený aut více méně naslepo přímo na branku lehce tečoval Karel a míč se během dvaceti minut počtvrté třepetal v naší síti. Demoralizovaní Antoni se už na nějakou účinnou odpověď nezmohli.

Zápas jsme si prohráli, nutno říci neuvěřitelně zbytečně, zcela a dočista sami. Jak snadno jsme se dopracovali k poměrně luxusnímu náskoku, tak možná ještě snadněji jsme se o něj sérií nedůsledností a chyb na své polovině připravili. Tím jsme neztratili jen ty dva body do tabulky, ale velmi pravděpodobně i jen teoretickou šanci na umístění ve špičce naší skupiny. Třetí prohra v řadě nás celkem neomylně posílá do šedivého, průměrného, středu...

Klíčovým momentem obratu byla neuvěřitelně laciná první branka, která vlila do žil Keckafoga vysokou míru bojovnosti, na kterou jsme neměli ani fotbalovou, ale ani morální odpověď. Za zmínku asi stojí hodně pasivní výkon sudích, kteří patrně z důvodu hustého přívalu sněhových vloček nechtěli vyndavat ruce z kapes (a teda pískání), což obvykle vede k pěknýmu "masu". Tentokrát se ale oba týmy k sobě chovaly až nebývale korektně a nezřídka si verdikty upravovaly samy.

9.KOLO Anton aus Tirol - Pankráckej válec 1:2 (1:2)

středa 17.11.2010, hř.Hrabákova

Gól: 1:1 Karel

Sestava Antona: A1 Kočka - A5 Kopa, A2 Meďák, A9 Mlaďas, A3 Karel, A10 Sváťa, A12 Milánek, A11 Tom.

Žlutá karta: A10

K 85.mistrovskému zápasu, proti aktuálně vedoucímu týmu naší skupiny, jsme nastoupili opět se dvěma střídajícími Antony, Ríšu nahradil Meďák. Minulá, nesporně zbytečná, prohra v nás snad mohla vyvolat aspoň zdání úvahy nad taktickým pojetím našeho fotbalu.

Hned od prvních minut bylo zřejmé, že tradiční střelecká mašina soupeře (Horel - 20 gólů v 7 zápasech) bude zatápět  naší obraně i tentokrát. Několik zástřelů šlo naštěstí vedle a párkrát příležitosti zneškodnil Kočka. Když už se zdálo, že úvodní tlak přežijeme, měli hosté možnost přímáku pár kroků před vápnem a my opět "vymysleli zajímavou" (tedy gólovou) zápletku. Nejprve si Kočka mocí mermo vymodlil tři Antony do zdi, což tedy rázem vytvořilo značné přečíslení čtyř hráčů soupeře na dva naše. Bohužel si pak navíc jeden z "volných" Antonů vybral hráče vedle zdi, čímž zůstal neobsazený jiný u levé tyče. Ten pochopitelně míč i dostal a skrz nohy Kočky jej prvně poslal do sítě...

Naše odpověď na sebe nenechala ani moc dlouho čekat. Mlaďas krásným pasem z hloubi pole našel naběhnutého Karla, a ten výstavným trknutím hlavou zavěsil pod břevno.

Srovnaný stav ale bohužel opět netrval moc dlouho, když jsme neuhlídali hráče v náběhu při autovém vhazování a placírka k tyči byla snadným úkolem.

Opět jsme tedy tahali za kratší konec, ale sem tam si vytvořili i šance na vyrovnání. Nejnebezpečnější momenty před soupeřovou brankou tvořil většinou Tom schopností v rychlosti přejít hráče a tedy přečíslit bránící "Válce". Ti ale měli v brance velmi šikovného gólmana, který očividně věděl, co činí. A když už jsme gólmana vyřadili ze hry, nedokázali jsme nasměrovat míč do prázdné branky.

Druhý poločas se na nás Pankrác tolik netlačil a snažil se hrát spíš z obrany. Naše postupné útoky narážely na zformovanou a pomerně důslednou a nesmlouvavou hradbu čtyř bránících "Válců". Do defenzívy se prakticky nestahoval jen Horel. Snad první odpískaný faul v zápase v náš prospěch poslal z následného přímého kopu Mlaďas pěknou peckou "jen" do břevna. Škoda. Postupem času jsme trochu uvolňovali svou jinak docela pevnou obranu, čímž vznikalo více prostoru pro Horela. Nutno říci, že toho ale zcela spolehlivě vygumoval Tom a nedovolil mu prakticky ani jednou zakončit! Naše šance se s chýlícím se závěrem zápasu stávaly stále jalovějšími, a to i přesto, že jsme před brankou Pankráce trávili celkem dost času. Bohužel nám moc nepomohlo zranění Kopy, který po faulu na něj nemohl pokračovat ve hře. V úplném závěru se do několika možností dostali i hosté, ale střely mířící na branku vyřešil Kočka.

Druhá prohra v řadě a třetí celkově nás definitivně poslala do "klidného" středu tabulky. Prohrát jsme určitě nemuseli. Bohužel tradičně platíme za někdy až naivní chyby a na opačné straně se naše produktivita v nikoli malém počtu šancí dá nazvat chabou. Zásadním jazýčkem na vahách tohoto zápasu byl opět Horel, který předváděl nevídanou práci s míčem, kdy nejnebezpečnější činností bylo jeho perfektní zpracování jedním a okamžité zakončení druhým dotykem. Opravdu nevídané, efektní a efektivní (ač tentokrát bez gólu). Soupeř jinak jako celek působil možná tzv. chytřeji (nebo spíš vychytraleji), kdy nezřídka po bežných soubojích hráči končili na zemi, v čemž sudí spatřoval jakési zalíbení a pískal takové počínání jako fauly. Naopak často tvrdší zákroky soupeře (bez našich pádů) nechával bez povšimnutí či ještě lépe s nevýhodnými "výhodami". Každopádně na jeden gól se vyhrává těžko... Poslední větší motivací do závěrečných dvou kol tak zbývá boj o umístění na bedně (potřetí v řadě).

8.KOLO Anton aus Tirol - VV Vokra VV 2:3 (2:1)

středa 10.11.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Kopa, 2:0 Karel

Sestava Antona: A1 Kočka - A5 Kopa, A7 Ríša, A9 Mlaďas, A3 Karel, A10 Sváťa, A12 Milánek, A11 Tom.

Zápasu osmého kola předcházelo skoro nevídané martyrium se složením týmu. Prakticky všichni Antoni se potýkali s nějakou tou větší či menší bolístkou, z čehož rezultovalo hodně omluv v našem klubovém docházkovém programu. Do věci se nakonec osobní iniciativou vložil sám předseda a najednou se situace otočila. Účast přislíbili takřka všichni, v současnosti chodící, Antoni. Tedy i A devítka se zlomeným malíčkem na noze, A trojka po poledni na jednání v Brně, A dvanáctka před zápasem na obstřiku kolena i A pětka místo třídních schůzek... Pochopitelně přišel na vše dohlížet i předseda.

Zápas se hrál pod vedením "starých známych" z Matfyzu (bez exhibicionisty cizí státní příslušnosti) za skoro pravé londýnské mlhy, o takřka arktickém chladu nemluvě. Za staré známé asi lze považovat i tým soupeře - VV Vokry VV, který stejně jako v posledním vzájemném měření sil i dnes dorazil k zápasu s ex-ligistou Mlejnským. Antoni se ale jména soupeře nelekli a podobně jako v předchozích zápasech šli záhy do vedení, které se navíc povedlo i pojistit a vše se zdálo být na dobré cestě k vítězství. Asi od poloviny první půle jsme ale čím dál častěji přicházeli o míč a Vokra se s ním v jeho držení stále častěji vyskytovala u naší branky. Bohužel pro nás pak nezůstalo jen u marného snažení a s naší nemalou dávkou výpomoci soupeř skóroval. Zmiňovat, že je škoda, že inkasujeme takřka do prázdné ve chvíli, kdy máme vechny hráče na vlastní polovině hřiště, je nejspíš zbytečné. I my jsme měli několik pěkných průniků, nijak extrémně pevnou, obranou hostí. Ve finální fázi jsme ale volili neefektivní řešní...

Druhý poločas začal mohutným tlakem Vokry, která nás nepouštěla z našeho vápna a nenechala nás ani vydechnout. Přežili jsme i několik (dvě určitě) de facto tisíciprocentních šancí, kdy zbývalo už jen nasměrovat míč do prázdné branky - třeba ze vzdálenosti pár decimetrů od tyče. Z této smrště jsme se dostali bez újmy a přestěhovali na pár minut těžiště hry na opačnou stranu hřiště. I my jsme nakonec měli pár šancí, které si o gól prostě říkaly. Nestalo se. Pak jsme vyprodukovali naší už asi tradiční hrubku, kdy za stavu vedení rozehrajeme autové vhazování na soupeřově polovině tak, že nám z něj uteče hráč soupeře do samostatného úniku na branku... a bylo srovnáno. Vokra, evidentně spokojená s bodem, už nikam moc nespěchala, si poměrně v klidu hlídala obrannou polovinu. Prakticky jediným Antonem, který ji byl schopen přivést do úzkých, byl Tom svými bleskovými výpady. Bohužel to tam minimálně v jednom (a možná celkem až ve třech) případech chtělo vzít koncovku na sebe a v těsné blízkosti branky již nepřihrávat. Když už se zdálo, že se připravíme celkem hodně zbytečně o bod, zahodili jsme po autovém vhazování Vokry u našeho vápna body oba a výsledný dojem ze zápasu nám zhořkl ještě víc.

Zápas svým průběhem mohl hodně připomínat náš poslední domácí zápas s Dřevosprintem. Brzké vedení, odolávání tlaku soupeře, ztráta vedení po autovém vhazování... Vokra ale byla kvalitnějším protivníkem (asi proto nám nakonec nezbyl ani ten bod). Nabízí se otázka, proč po minulém zápase, kdy jsme hráli všichni hodně kolektivně a dozadu (navíc asi v kvalitativně horším složení), podobný výkon neumíme zopakovat i za pouhých pět dnů. Jedna odpověď se nabízí a celkem logická. Hrabákova je určitě delší než Tempo. Na Tempu to tedy bylo mnohem blíž z obrany do útoku a opačně. V dnešním zápase jsme se opět propadali do bezradnosti ve chvílích, kdy vepředu nám chyběla větší podpora aspoň o jednoho hráče a naopak vzadu leckdy chyběli i hráči dva. To je asi první dílek do mozaiky důvodů. Dalšími jsou pak individuální chyby, kterých se dopouštíme relativně opakovaně a poměrně opakovaně jsme z nich trestáni (chtělo by se tedy dodat - zaslouženě). Dalším střípkem, již během první půle diskutovaným, byl způsob střídání. Jestliže se k zápasu sejde osm Antonů, ze kterých polovina má slušné předpoklady bránit účinně, je asi neomluvitelné a neodpustitelné, když se X krát stane, že dva ze čtyř stojí za lajnou. Můžeme pojmenovat shodou náhod, že u dvou ze tří gólů v naší síti stáli dva beci venku, leč pravda bude nejspíš jinde... Škoda, protože střídání asi není z činností, které bychom neměli umět zvládat i bez tréninku.

Z pohledu nezaujatého diváka myslím pěkný zápas. Vokra celkově aktivnější, ale kdybychom měli při tom vývoji skóre trochu fištróna, tak jim to bylo k prdu. Nejvíc mi vytočil ten 2.gól... cpát se na aut k nim do vápna v pěti lidech (při našem vedení 2-1 a rozložení sil) mi přijde hodně netaktické a vyčítám i sobě, že jsem to nevořval. Na druhou stranu jsem vnímal, že mé zanďourské pokyny všem nesedí. Při 3.g zase jejich nejlepšího hráče (ne)hlídá Míla, který k tomu má nejhorší dispozice.
O v referátu zmiňovaném pravidlu střídání a jeho opodstatnění myslím nebyli všichni přesvědčeni..

7.KOLO Anton aus Tirol - Játro TJ 7:4 (4:2)

pátek 05.11.2010, hř.Tempo

Góly: 1:0 Ríša, 2:0 Kopa, 3:1 Milánek, 4:2 Kopa, 5:2 Meďák, 6:2 Ríša, 7:4 Kopa

Sestava Antona: A1 Kočka - A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A10 Sváťa, A12 Milánek.

Po více jak čtrnáctidenní přestávce jsme šli do dalšího boje o druholigové body. Bohužel jsme se ale museli smířit s absencemi, které byly příčinou nikoli právě komfortního počtu hráčů ke střídání. Omluveni byli Antoni Tom a se zlomeným malíčkem Mlaďas. Aspoň morálně podpořit svůj tým dorazila předsednická A osmička. Sedmé kolo nás navíc přivedlo na domácí hřiště (Tempo) týmu, který v posledních třech zápasech zatížil konta soupeřů dvaadvaceti góly!

A řekněme si, že se nám nevedlo vůbec špatně. Na relativně krátkém hřišti jsme šli rychle do vedení, které jsme navíc za chvíli po rohovém kopu pojistili a mohli se tak uklidnit.

Soupeř měl ke střídání minimálně dalších pět hráčů, což celkem standardně vyvolávalo situace, kdy na hřišti bývaly různě úderné pětky hráčů. Domácí se snažili hodně kombinovat, ale moc toho nevymýšleli. Přesto se dostali do jednoho přečíslení, které takřka bezchybně ke skórování využili. My jsme ale nelenili a opět odskočili na dvougólový rozdíl. Místy se v soubojích docela jiskřilo, k čemuž přispíval ne zcela čitelný metr sudích. Chvíli před koncem se náš náskok smrskl opět na rozdíl jediné branky, když Ríša namazal Kočkovi míč proti noze na odkop, leč náš gólman zaskočen požadavkem aktivity hry nohou míč nezasáhl, a ten se dokutálel k pravé tyči až do sítě... Přesto jsme ještě jednou před přestávkou zvedli ofenzívní prapor a náskok zdvojnásobili.

Přestávka proběhla za konstruktivní diskuse vedené koučujícím předsedou a dnes jen nehrajícím kapitánem A osmičkou. Jeho trefné poznámky si Antoni vzali k srdci a během poměrně krátké doby nasměrovali po pěkných akcích míč dvakrát do sítě rozkládajícího se Játra. Následně se zdálo, že se zápas snad ani nedohraje, protože se zvrhl k vzájemnému osočování a urážení soupeře se sudími. Po několika žlutých kartách, ze kterých se dvě proměnily v červenou (pro hráče t.č.na střídačce, tzn.bez vlivu na počet hráčů na hřišti) se přece jen začalo i hrát. A byli jsme to opět my, kdo zápas zdramatizoval a domácí nechal nadechnout naděje na úspěšný výsledek. Stalo se tak nejprve po šikovné otočce a střele k tyči z hranice vápna, poté po dlouhém nákopu do našeho vápna, který Anton jednička proignoroval a míč po lehké teči hlavou zapadl do sítě (očividně větších branek, než házenkářských rozměrů). Opět to bylo "jen" o dva góly a do konce zápasu zbývalo poměrně dlouhých 12 minut. Trochu jsme se zklidnili a začali zase domácí zlobit před jejich brankou. Pár slibných příležitostí jsme ale nezakončili přesně a s blížícím se koncem Játro bojovalo o aspoň bod. Nedlouho před koncem pak zápas našel definitivní rozuzlení v důrazu před soupeřovou brankou Kopy, který zpečetil konečný stav zápasu s tříbrankovým rozdílem.

Ač nám chyběl v zadních řadách Tom a Mlaďas, tedy osvědčení a spolehliví Antoni, dá se konstatovat, že v tomto zápase byla defenzíva naší předností. Bránil celý tým, a to velmi obětavě a zodpovědně, což nutně neznamená stoprocentně bezchybně. Navíc jsme až nezvykle často a účinně kousali i vepředu, což dalo na pěkných sedm gólů, které zdaleka nemusely být jedinými zásahy. Možná i více jak pět dalších vyložených šancí jsme nedali (možná více jak půlku z nich Kopa). V červeném dresu Antona byl jednoznačnou první hvězdou zápasu, přes zdaleka ne úplně oslnivé individuální výkony většiny jednotlivců, týmový duch! Ač se nikoli málo věcí nepodařilo, vše směřovalo k jednoznačnému cíli - prospěchu mužstva. Snad jedinou hrubkou v pojetí defenzívy během šedesáti minut byla situace krátce před poločasem, kdy z naší standardky u branky domácích šli tři hráči Játra na samotného Antona dvanáctku (což nakonec nevyužili). Druhou hvězdou zápasu byl Kopa, který krom spolehlivě zvládaných obranných úkolů (omotávka kolem něj před třetím gólem domácích byla výjimkou potvrzující pravidlo) nesčetněkrát aktivně vyrážel i k útočné výpomoci, což navíc umocnil hattrickem! Třetí hvězdou utkání pak byl A sedmička Ríša, kterému tento zápas proti známým protihráčům, ve známém prostředí - Tempa, sedl rovněž báječně. Sérii těžkých listopadových zápasů jsme tedy začali nadějně.

6.KOLO Anton aus Tirol - Dřevosprint 1:1 (1:0)

středa 20.10.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Karel

Sestava Antona: A28 Zoff - A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A11 Tom, A12 Milánek.

Do zápasu šestého kola, kterým jsme vstoupili do druhé poloviny soutěže, jsme nemohli počítat s vícero hráči. Stále zraněného předsedu doplnili na listině absentujících Antoni Kočka a Mlaďas, kteří se šli s Elánem kulturně obohatit a jednozápasově potrestaná A desítka. Naopak se odpoutal od koupacích a jiných rodičovských povinností Tom. Dlužno ještě zmínit, že opatrovatel podstatné většiny (dvou) míčů Antona nedopatřením ač nikoli překvapivě zapomněl (oba) kulaté nesmysly doma...

Do zápasu jsme, za sychravého a deštivého počasí, vstoupili, podobně jako minule, lépe my a sotva v desáté minutě šli do vedení po pěkné kombinaci Ríši s Karlem. V dalších minutách jsme se převážně bránili hbitému útoku Dřevosprintů, kteří se ale zčásti vinou rychlého terénu, ale zejména z důvodu naší hodně pečlivě důsledné obrany dua Kopů k ničemu nedostávali. Jedinou asi vážnější šancí soupeře tak byla kolmá přihrávka za obranu, po které ale následovala hodně uspěchaná střela vedle...

Do druhého poločasu jsme šli s cílem pokračovat v zodpvědné obraně a snahou o pojistku vedení. A nutno si přiznat, že v těchto úkolech se více méně schovala odpověď na otázku konečného stavu. Naše obrana pracovala celých šedesát minut opravdu pozorně a dá se říci, že vlastně i bez chyby. Ofenzíva pracovala rovněž slušně neb jsme nastřelili tři tyče a vytvořili si i další nejméně čtyři vyložené šance. Bohužel ve všech jsme totálně selhali, a to ať už z důvodu absence přesnosti a nebo důrazu. Každopádně neschopnost proměnit aspoň jednu z mnoha příležitostí k pojištění vedení nakonec byla tím pravým důvodem, proč jsme nebrali dva body za výhru, ale jen polovinu za remízu. Čtyři minuty před koncem hosté sehráli jedno z mnoha nebezpečně zahrávaných autových vhazování natolik precizně, že se dalo konstatovat, že ač se v našem týmu vlastně nikdo nedopustil ani nějaké chyby i tak skončil míč v naší síti... 1:1.

V poslední minutě jsme mohli přece jen strhnout výhru na svou stranu, když Anton dvojka našel rovněž autovým vhazováním naběhnutého Toma, kterému se ale mokrý míč pár kroků před brankovou čárou svezl po hlavě jen vedle levé tyče...

Remíza nás může bolet zejména proto, že jsme měli dostatek příležitostí k pojistce výhry. Nakonec se nám stala osudnou standardní situace, která nebývá v Hanspaulce až tak nebezpečná, ale tentokrát pro nás byla přesnost jejího provedení smrtící. Každopádně s celkovou herní produkcí asi lze vyjádřit spokojenost, protože proti velmi dobře (zejména dopředu) hrajícímu soupeři jsme dokázali hrát takřka bez chyb dozadu a současně byli nebezpeční dopředu. Bohužel jsme doplatili na chabou koncovku.

5.KOLO Anton aus Tirol - Prapražačka 1:7 (1:3)

středa 13.10.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Ríša

Sestava Antona: A1 Kočka - A10 Sváťa, A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A9 Mlaďas, A12 Milánek.

Žluté karty: 45.´A10 2

K pátému zápasu podzimu 2010 jsme se sešli už za regulérní tmy, navíc za hodně podzimního chladu.Oba týmy v minulém kole nadělovaly posledním celkům tabulky velké příděly, čímž se dala předpovídat zajímavá konfrontace.

Uběhly snad tři minuty, když jsme využili jisté nerozkoukanosti hostí a šli do vedení po pěkné akci, kdy Ríša se trefil pod víko. Záhy se ale ukázalo, že myšlenky na snadný zápas budou liché. Dobrých deset minut jsme se sice tlačili do útoku, ale vlastně si nic nevytvořili. Zato soupeř se nikam moc netlačil, ale o to nebezpečněji hrozil. Po plonkové desetiminutovce se ale událo něco, co asi naše historie mistrovských zápasů nepamatuje. Stihli jsme třikrát inkasovat snad ani ne ve třech minutách! Minimálně dvakrát pak bohužel po fatálních chybách v naší defenzívní (ne-) činnosti. Tento zvrat nás logicky zchladil, což ve spojení se soupeřovou pozornou obranou a svižným přechodem do útoku vydalo na nějaký takový nijaký výkon ve zbytku poločasu, z kterého lze vypíchnout snad jen individuální akci Ríši se střelou z poměrně velké dálky do levé tyče.

Druhý poločas začal prakticky tam, kde skončil ten první. My se jen velmi obtížně prokousávali hustým lesem hbitých bráničů a naopak čím dál složitěji odolávali (nezřídka i v menším počtu) ještě hbitějším útočníkům. Do tohoto obrazu hry se pak svým verdiktem vložil sudí ze slovenské ciziny, který nejprve odpískal faul A dvojce, ač opak byl pravdou, poté udělil dnešnímu kapitánovi A desítce žlutou kartu za "tón" jeho dotazu (tak zněla přesná definice provinění vyřčená i před kapitánem hostí) - cože to bylo za faul, aby obratem udělil stejnému hráči i druhou žlutou za újmu na soudcově národní hrdosti. K této taškařici snad lze v krátkosti dodat jediné. Česká část sudích byla zcela v pohodě. Ta cizokrajná jaksi nepochopila, že kapitán se dotazovat na důvod verdiktu může a pakliže se necítí na konfrontaci obhajoby verdiktu (zjevně mylného), měla by se umět přenést přes své ego rozhodujícího (ač chápu, že některé národnosti mají pocit ukřivděnosti jaksi geneticky v krvi) a buď verdikt opravit nebo raději "významně" mlčet. Princip řízení Hanspaulek tkví v konání - rozhoduju tak, jak bych chtěl, aby ostatní rozhodovali mé zápasy. Byl bych moc zvědav na reakce hráč Matfyzu v této situaci... Každopádně hrdost slovenského útlocita po zápase spadla kamsi do trenýrek neb ze zdůvodnění udělení žluté karty se jaksi vypařil onen terminus technicus "tón dotazu", zato se tam objevilo slohové hodnocení protisoudcovsky zaměřené A desítky v 45 minutách hry.

Ve čtyřech se, v polovině druhé půle a  za stavu 1:3, stala situace Antonů již více méně neřešitelnou. Paradoxně jsme ale, vědomi si oslabení (někteří jedinci si to teda "uvědomili" až po pěti minutách, při zvolání - "ježiš jděte tam někdo, dyť hrajeme ve čtyřech...") začali více běhat, což (možná i jistým polevením Prapražáků) opticky hru (na chvíli) vyrovnalo. Pak jsme si bohužel neodpusitili (i ve čtyřech) zbytečnou chybu na vlastní polovině, soupeř zvýšil na 1:4 a zbytek zápasu se již jen dohrával. Neb zbývalo ještě docela dlouhých deset minut a hosté měli střelecký apetit, poslali neomylně ještě třikrát míč do naší sítě, čímž nás vyprovodili ze hřiště shodným poměrem, jako v minulém kole předposlední Po útlumu.

Zápas se nám nepovedl. K obratu jsme přispěli ve tříminutovém kolapsu především svými hrubkami, kterých bychom se měli vyvarovat, tim spíš v takovém množství a v tak krátkém časovém úseku. Dovolíme-li si je navíc s takto disponovanými střelci, záhy tím můžeme odepsat celý zápas. Aspoň toto zjištění by nám mělo být dostatečným poučením.

Datum: 14.10.2010

4.KOLO Anton aus Tirol - Boca Seniors VET 8:2 (5:1)

středa 06.10.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Karel, 2:1 Kopa, 3:1 Karel, 4:1 Kopa, 5:1 Sváťa, 6:2 Ríša, 7:2 Meďák, 8:2 Ríša

Sestava Antona: A1 Kočka - A10 Sváťa, A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A9 Mlaďas.

K zápasu čtvrtého kola, s tradičním účastníkem Anton Fussballturnieru, t.č.beznadějně posledním celkem 2.Veteránské ligy skupiny B - Bocou Seniors, jsme se scházeli trochu hůř, než na podzim obvykle. Dokonce to vypadalo, že se můžeme ocitnout bez střídání neb v týmové docházce potvrdilo účast jen šest Antonů. Mojmír skončil v minulém kole s již probíraným natrženým stehenním svalem, Ríša oznámil chřipku, Tom o trochu dříve porodil a Milánek musel pískat. Nakonec se tato situace pranic nelíbila předsedovi, který nechtíc riskování hry v oslabení nasměroval na Hrabákovu Ríšu. A to ještě při poměrně nevinné předávce registraček Karlovi (potvrzujícímu jinak účast v zápase) odhalil fatální omyl jmenovaného, který se chtěl vypravovat na docela jiné hřiště v docela jiný čas, než kde a kdy hrál Anton. Tímto se tedy Karel přesměroval a dorazil včas...

Boca se od začátku podzimu pere s nedostatkem hráčů a absencí gólmana. Výsledkem je tak nula získaných bodů a poměrně hrozivé skóre. Nicméně jestli je někdo expertem na promrhání zápasů s outsidery, pak je to Anton. Před více jak měsícem jsme v rámci AFT sfoukli Bocu poměrně jasnou výhrou 4:0 (navíc jen v 17´). I dnes jsme začali šťastně, když se Karel prosadil v těsném okolí brankové čáry a dorazil do sítě Meďákovu střelu do pravé tyče. Pak si ale Anton 2 zdříml při obranných povinnostech, kdy vypustil svého hráče s poukazem na dost jiných Antonů, kteří by ho měli zastoupit. Bohužel se to nakonec nepovedlo ani jednomu, což v součtu s přesnou křižnou střelou do pravé tyče (a do sítě) znamenalo vyrovnání. Zanedlouho jsme ale zásluhou Kopy šli opět do vedení. Následujících docela dlouhých 13 minut jsme nenalézali účinnou zbraň na obranu soupeře, než se opět prosadil Karel a zvýšili jsme na 3:1. Poslední dvě minuty první půle jsme Bocu rozklížili ještě více po pěkných kombinacích a odskočili na čtyřgólový rozdíl. 

Do druhé půle si vyměnili pozice soupeřův gólman s hráčem v poli a nebyla to změna marná - pro soupeře. Sice jsme si v prvních minutách vypracovali další vyložené šance, ale část jsme jich nasměrovali jen do tyčí (např.Ríša do prázdné branky skoro z půlky hřiště orazítkoval jedním pokusem pravou i levou) a část jich zneškodnil na svou výšku mrštný gólman Bocy č.2. Pak jsme si neodpustili i nějakou tu nedůslednost před vlastní brankou a Senioři snížili na 2:5. Následovala z naší strany trochu hluchá desetiminutovka, kdy jsme se dopředu nezmohli na nic, a vzadu kupili nesmyslama chybu za chybou. Závěrečná desetimunutovka náš obraz v tomto zápase zase o trochu vylepšila, když jsme třemi góly rozhodli o dalším debaklu na účet hostí...

Zápas měl trochu volnější tempo, přesto se asi dá říct, že se bylo nač dívat. Kupodivu jsme se docela často byli ochotni nabídnout pohybem, z čehož rezultovalo docela hodně pěkných kombinací, nejednou zakončených gólovou střelou. Hned ten fotbal nejen jinak vypadal, ale hlavně byl docela jinak funkční. Hosté, ač by tomu výsledek asi nenapovídal, nepodávali až tak špatné individuální výkony, leč zdálo se, že jim chybí trochu více lepší organizace hry. A inkasovat minimálně dva góly bezprostředně po rozehrávce od vlastní branky, nesvědčí úplně o top koncentraci...

3.KOLO Anton aus Tirol - Tučňáci VET 1:0 (1:0)

úterý 21.09.2010, hř.Mikulova

Góly: 1:0 Karel

Sestava Antona: A1 Kočka - A8 Mojmír, A10 Sváťa, A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A12 Milánek, A11 Tom, A9 Mlaďas.

Do zápasu třetího kola jsme mohli počítat prakticky se všemi Antony, t.č.hry schopnými. Chyběl jen A dvaadvacítka s pochroumaným kolenem a v současnosti alternující A patnáctka. Přesto jsme začínali zápas skoro bez střídání, protože Antoni Mojmír a Meďák dorazili až v průběhu ca.páté minuty hry, plus další Anton se věnoval svému fotokroužku...

Utkání aktuálně druhého týmu tabulky se třetím, kdy ani jeden z celků dosud neztratil bod, mohl slibovat zajímavou podívanou. A skutečně se tak i stalo. Tučňáci se vzdor omezené šíři kádru pustili do Antona s chutí a vervou (čti hodně kombinačně a hodně v pohybu), což červeným dvakrát nevonělo a během úvodní patnáctiminutovky nejméně třikrát (ale dost možná i pětkrát) jen přihlíželi, jak jejich soupeř pálí vyloženou šanci poslední (zjevně už skoro zbytečnou) přihrávkou - tzv.před prázdnou. Tímto jsme minimálně výsledkově mohli chytat dech. Naše kombinace byly očividně těžkopádnější, ačkoli soupeřovi dva útočníci na obranu pravidelně rezignovali a mívali jsme tedy relativně dostatek prostoru k přečíslování. V cestě nám ale bohužel stávaly naše nepřesnosti. Navíc jsme si postupně dávali větší a větší pozor na soupeřovy rychlé kontry, čímž se omezoval počet do útoku se zapojujících Antonů. Nedlouho před přestávkou jsme šli do vedení po tradiční spolupráci A7 s A3 ze standardky, na kterou už mají tito Antoni copyright.

Do druhé půle se jevil hlavní úkol pro Antony vcelku jasně. Nedávat tolik potřebného prostoru soupeři pro jeho hbité kombinace a pokud možno se i pokusit náskok pojistit. Většinou se hra druhé půle odbývala mezi polovinou hřiště a naším vápnem. V ostatních částech se míč vyskytoval ve výrazně kratších intervalech, což ale neznamenalo, že snad méně důležitě. Naopak. Počet šancí druhé poloviny zápasu hovořil jednoznačně v náš prospěch, a to i přesto, že jsme měli sotva třetinové držení míče. Například A jedenáctce vyrazil střelu zprava gólman obětavě hlavou, A dvojka z metru netrefila pod víko, ale jen do ochranné sítě, přímák A desítky prosvištěl kolem levé šibenice pár decimetrů rovněž mimo... Hosté měli jednu tečovanou střelu do spojnice a to je asi tak vše. Pokud tedy nebudeme počítat Tučňáky nejvášnivěji rozebíranou a nepřetržitě omílanou situaci, kdy jejich hráč vykopl Kočkovi míč z ruky, následně se přes něj převalil skokem plavmo na brankovou čáru, aby házenkářsky vleže nasměroval míč do sítě... Hlavní sudí nejprve trochu neuvěřitelně ukázal na penaltu, nicméně ke cti je mu třeba připsat, že uměl přiznat chybu poté, kdy mu lépe postavený asistent vylíčil jeho omyl. Nakonec se tedy autor "gólu" dočkal žluté karty a kopalo se od branky. Tato situace pro nás měla jednu pro nás mnohem zásadnější ztrátu. V trmě vrmě se na brankové čáře zranila A osmička, kterou nakonec musela odvézt sanitka. Natržený zadní stehenní sval bohužel kapitánovi a předsedovi klubu vystavil pro zbytek podzimu stopku. Závěrečná desetiminutovka zápasu se odvíjela již výhradně v soustředěné obraně Antona a marných pokusech Tučňáků o nalezení skulinky k aspoň střele.

Zápas rozhodl nejlogičtější moment - my gól dali, soupeř ani přes mnohem větší šance nikoli. Tento fakt pak uvolnil Tučňákům stavidla takřka bezbřehé frustrace, kterou dávali "na odiv" okolí verbálně a do Zápisu v písemné verzi. Pro nás se jeví výhra jako nesporně cenná neb naše šance na zisk bodů mohly být už sotva v úvodních deseti minutách v troskách. Leč nestalo se a protože jsme byli schopni na soupeřovu hru účinně reagovat, lze konstatovat, že naše výhra byla nakonec i zasloužená. To i při vědomí, že soupeř tuto otázku bude vidět dočista jinak...

 Z tábora soupeře:

VETERÁNI: PADLA KOSA NA KÁMEN

Spanilou jízdu Tučňáků 2.B veteránskou ligou zastavil ve třetím kole Anton aus Tirol, adept na nejpřednější příčky. O osudu zápasu rozhodl jediný gól, který soupeř vsítil pár minut před koncem prvního poločasu. Za úvodní třicetiminutovku si ale vedení zasloužili víc Tučňáci, protože Pavel, Vlasta i Jirka Mach několikrát zamotali zadákům Anton aus Tirol hlavu, ale nevyužili ani ty nejslibnější příležitosti. Po přestávce se obraz hry změnil, protivník zabetonoval obranu, vyrážel jen k brejkům a šancí rapidně ubylo. Největší šance se Tučňákům naskytla, když po zákroku brankáře na Jirku Macha, nařídil rozhodčí penaltu. Po protestech soupeře a konzultaci s asistentem ji ale odvolal. Důrazně hrající protivník si pak už výhru pohlídal.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

21.  9.  DESTRUKCE  TIROLU  PŘEMOHLA VETERÁNY
Na svém takřka domovském hřišti Mikulova přivítali Tučňáci ve třetím kole 2.B veteránské ligy mužstvo Aus den Tirol v duelu týmů, které v úvodních dvou zápasech neztratily ani bod. A byla to bitva jako hrom.

Dva velcí aspiranti na přední příčky změřili své síly v úterní podvečer a jeden druhého na parádním umělém pažitu rozhodně nešetřil. Aktivněji si od počátku počínali Tučňáci, kteří si především díky vynalézavosti útočného tria vypracovali dostatek příležitostí ke skórování. Především Pavel a Vlasta byli několikrát v situacích, kdy už se zdálo, že gól padnout prostě musí. Ale nestalo se. To protivník směrem dopředu zdaleka tak nebezpečný nebyl, ale technické manko nahrazoval nezměrnou bojovností a důrazem, který neustále balancoval na hraně pravidel. I proto se většinu času hrálo ve vzrušené atmosféře, protože faulů musel rozhodčí odpískat více, než bývá obvyklé. Paradoxně tři minuty před přestávkou odpískal faul Vlasty, o němž sám přiznal, že ho hráč Janďourek přifilmoval. A tentýž hráč si naběhl na rozehraný přímý kop a poslal míč zblízka do sítě. Do konce poločasu už se nic nezměnilo, protivník si těsné a hlavně nezasloužené vedení pohlídal.

Po změně stran už Tučňáci prostor ani čas k tolika útočným šancím, jako tomu bylo v prvním poločase, nedostali. Jak napsal rozhodčí do zápisu „Anton dobyl vítězství totálně destruktivní hrou s mnoha fauly, se kterou si soupeř nedokázal poradit.“ Pak by si měl arbitr sám sáhnout do svědomí, že fauly Antonu netrestal žlutými kartami a umožnil mu tak, aby Tučňáky přemohl podobně nefotbalovými zbraněmi jako v jarní sezoně na Tempu Játro TJ. Tučňáci se stále hnali za úspěchem, bojovali ze všech sil, Petra Skoče dokonce poslaly na chvíli ze hřiště křeče, ale nebylo to nic platné. Neprostupná hráz Anton aus Tirol byla nad jejich síly. Nejblíže srovnání skóre byli ve čtyřicáté minutě, kdy pronikal Jirka Mach, po souboji s brankářem padl a vleže metr před brankovou čarou po souboji s jedním zadáků poslal míč rukou do sítě. Hlavní rozhodčí nařídil za faul brankáře penaltu, po protestech protivníků a následné konzultaci se svým asistentem ji odvolal, odpískal ruku a Jirkovi za ni udělil žlutou kartu. V zápise je uvedena i červená karta ze 47. minuty pro jednoho z protihráčů, ale zřejmě ji dostal někdo z hráčů za postranní čarou, nebo je omylem uvedena červená místo žluté karty. V žádném případě však Tučňáci přesilovku v závěrečných minutách nehráli. Nelítostný Aus den Tirol si už výhru pohlídal a vyhoupl se po ní do čela tabulky.         

2.KOLO Anton aus Tirol - Domácí potřeby 3:2 (2:1)

středa 15.09.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Ríša*, 2:1 Karel**, 3:2 Ríša

* 50.mistrovský gól Antona 7 Ríši v jeho 63.mistrovském zápase. Gratulujeme!

** Gól Antona 3 Karla byl celkově 350.v historii Antona!

Sestava Antona: A1 Kočka - A8 Mojmír, A10 Sváťa, A5 Kopa, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel, A12 Milánek.

K zápasu druhého kola jsme nastupovali na domácím hřišti proti Domácím potřebám, které v prvním kole smetly Útlum 6:0. Od začátku zápasu se zdálo, že bychom mohli mít trochu navrch. Zvláště když jsme se dostali do poměrně laciného vedení. S vedením se bohužel do naší hry opět dostavily staré známé neduhy jako nepřesnost a zejména statičnost. Hosté nás nedostávali pod tlak ani tak svou vlastní fotbalovostí, jako spíš naší pasivitou. Potřeby se dočkaly i vyrovnání poté, kdy se propadla naše obrana na polovině soupeře a ač jsme měli míč jednou na noze, přesto jsme jej neodvrátili a ten skončil z dorážky v síti. Na to jsme dokázali odpovědět vyloženou šancí Sváti po pěkné přihrávce Kopy, žel bez využití. Následně jsme jednou míč do sítě dostali, resp.se tak podařilo hostujícímu hráči po závaru před brankou, nicméně drahně po našich oslavách se sudí se soupeřem dohodli, že gól neplatí pro jakýsi faul na gólmana... Bohužel se nejednalo o jediný zádrhel ve výkladu pravidel dvojice sudích. Ještě před poločasem jsme se ale přece jen dočkali, když Karel protlačil míč z blízka do sítě.

Druhou půli vypadal obraz hry diametrálně jednostranněji, bohužel v náš neprospěch. Hosté na nás prostřednictvím celoplošné obrany vyvinuli poměrně velký tlak, pod kterým jsme se dopouštěli nebývalého počtu, často i nevynucených, chyb. Z jedné takové, bezprostředně po našem autovém vhazování, došlo i k vyrovnání. Záhy jsme mohli jít opět do vedení, ale Meďák napodobil Sváťu z první půle a vyloženou šanci zakončil z blízka jen střelou do břevna. Necelých deset minut před koncem jsme šli potřetí do vedení a tentokrát jsme již hosty srovnat nenechali.

Zápas v lecčem připomínal průběh zápasu prvního kola. Tentokrát snad byl ale soupeř výrazně kvalitnější. Fotbal jsme si moc neužili, ale proti minule jsme si sem tam zabojovali, dost zákroky nás podržel i Kočka a nakonec jsme zápas dovedli opět k výhře, byť nejtěsnější.

1.KOLO Anton aus Tirol - Traktor Humus 3:2 (1:0)

středa 08.09.2010, hř.Hrabákova

Góly: 1:0 Karel, 2:2 Tom, 3:2 Ríša

Sestava: A1 Kočka - A9 Mlaďas, A10 Sváťa, A11 Tom, A8 Mojmír, A7 Ríša, A2 Meďák, A3 Karel

K úvodnímu zápasu osmé sezóny Antona jsme se sešli ve slušném počtu osmi Antonů, když na poslední chvíli z nominace pro zranění vypadli Antoni Kopa a Milánek. Po dovolené se naopak zapojil Kočka v brance a Ríša v poli, které doplnili stálechodiči Antoni 2, 3, 8, 9, 10 a 11.

Zápas s nováčkem pro nás začal poměrně nadějně, když asi v desáté minutě jsme proměnili výhodu přímého kopu, sice skoro od brankové čáry, ale šikovným rozehráním A7 a neomylným zakončením A3 ve vedoucí gól do prázdné. S přibývajícími minutami nás ale opouštěl pohyb, což ve spojení s hodně vysunutým presinkem hostí vydávalo na hodně nepřesností. Traktor vypadal aktivnější, ale kazil rovněž víc než přiměřeně. I tak ale zaměstnával Kočku vícekrát, než my gólmana na opačné straně.

Druhá půle měla být s větším pohybem, zejména v otázce nabízení se spoluhráči s míčem. Bohužel se vědělo co chybělo, jak to změnit - resp.co dělat, ale výsledek se nedostavil. Nadále jsme převážně stáli, navíc důsledně obsazeni, takže jsme se skoro nedostávali do hry. Asi tedy bylo logickým vyústěním, že Traktor vyrovnal. A co víc, záhy šel do vedení. Paradoxně obrat ve skóre nám přivál šanci na zvrat, protože hosté s lehce nabytým vedením přestali hrát aktivně a tzv.zalezli. Vyrovnání přišlo po našem autovém vhazování, kdy A dvojka posunul míč A trojce, který našel A jedenáctku, jehož střela z pár kroků prošla skrz gólmana i obránce na čáře až do sítě. Hosté znejistěli a my jsme si za chvilku pomohli další standardkou v podobě pěkně sehraného rohového kopu, kdy A osmička našla v náběhu Antona sedmičku, jehož volej prošel houštinou těl tam, kam měl... 3:2.

Za dokonalý obrat asi můžeme tým pochválit, ale hrou a potěšením z ní jsme si připomněli hodně trudné myšlenky na výkony z dob minulých, kterých jsme, jak vidno, nadále schopni.

Oficiální komentář: Dobré utkání, vyhrál šťastnější tým.

Hvězda Okresního přeboru:

Kužel byl líný jako já

Možná jej znáte z Dejvického divadla, seriálu Přešlapy nebo filmu Kožené slunce. Do podvědomí diváků se však David Novotný zaryl hlavně jako kultovní postava Jardy Kužela ze seriálu Okresní přebor. Sám přiznal, že mu byl tenhle borec hodně sympatický. „Je to sparťan a má rád Rooneyho,“ vysvětlil s úsměvem jednačtyřicetiletý herec.

V předvánočním období měl hodně nabitý program. Kvůli povinnostem v divadle ani nemohl vyrazit na poslední podzimní zápas pražské Sparty, svého oblíbeného klubu, kterému pochopitelně v duelu o mistrovský titul s Plzní věří.

„Plzeňská mašina je celkem dobře rozjetá, ale ti kluci jsou pořád takoví vagoni. Nejsou to prostě mašiny a nedotáhnou to. Už teď se trošku posrali. Nevědí, jak zacházet s tlakem a zodpovědností. Jsou zvyklí spíš někoho honit, psychika hraje velkou roli. Titul bude náš – Sparty,“ předpověděl jaro David Novotný alias Jarda Kužel.

Stává se vám, že vás lidé na ulici oslovují jako Jardu Kužela?
„Poznávají mě, ale že by mi takhle říkali, to zase ne. Třeba nemají odvahu, protože se tvářím jako kakabus.“

Seriál Okresní přebor se stal velkým hitem. Proč byl podle vás tak úspěšný? „Byl hodně pravdivý. Režisér Honza Prušinovský totiž hrál dlouho fotbal na téhle úrovni a zná dobře prostředí. Osmdesát procent chlapů v republice ví o okresním přeboru vše. Buď ho sami hrajou, nebo stojí za klandrem a koukají se. Cílová skupina byla veliká a ještě se rozšířila o děti, důchodce, ženy, byl to prostě obecně bratelnej humor, ve kterém se spousta lidí mohla najít.“

Zamlouvá se vám Kužel?
„Jo, byl stejně línej.“ (směje se)

Taky máte rád Wayna Rooneyho?
„Rooney je můj velmi oblíbený hráč. Taky jsem si ho do seriálu prosadil, původně to ve scénáři nebylo. Já jsem ale zrovna dostal jeho dres, tak jsem si ho vzal s sebou.“

Před časem jste tvrdil, že nemáte moc rád české seriály.
„Je to pravda a myslím, že spravedlivě na naši tvorbu žehrám. Prostě nyní neumíme udělat seriál, jako byla Nemocnice, Sanitka nebo Chalupáři. Jsou dělaný poctivou prací, v dnešní době se honí hlavně díly.“

Museli vás tedy do role v Okresním přeboru přemlouvat?
„Ne, to ne. Vzhledem k tomu, že byl o fotbalu, mě nikdo dlouho přemlouvat nemusel. Ale trošku jsem se zpočátku zaškaredil, Honza Prušinovský mě ale ujistil, že máme volnou ruku a že si všechno vyhádá.“

iSport

P.S.podobnost fotografie naší - Antonské s věnováním, a následně k tomuto článku, je patrně čistě náhodná. Leč ta naše byla první. Vznikla totiž už pár let zpátky...